... a proměny, které Levý Hradec naštěstí minuly

Je potěšující, že snaha o zvelebení Levého Hradce dostává konkrétní obrysy.

Dvojnásob pozitivní je to, že nepůjde jen o změny estetické, ale i ryze praktické, neboť dojde i k rozšíření pohřebiště, byť s nutným omezením daným režimem NKP.

V minulosti však hrozily tomuto památnému místu proměny, které lze bez nadsázky nazvat fatálními. Bylo to počátkem sedmdesátých let 20. století, kdy někomu z vlivných lidí bleskl v hlavě nápad, který mohl zcela změnit charakter a využití tohoto místa. Naštěstí i v tzv. reálném socialismu fungovaly peněžní vztahy, a tak byl nakonec tento "velkolepý" projekt za cca 24,4 milionu Kčs (v tehdejších cenách) uložen k ledu.

O co vlastně šlo? Tzv. "normalizace" počátkem sedmdesátých let 20. století neznamenala jen konec politického uvolnění, ale i zostřený protináboženský kurz nového režimu. V roce 1974 byl na základě studie zpracované blíže nespecifikovanou „tvůrčí skupinou" podán návrh Ministerstvu kultury a České národní radě na zásadní asanaci levohradeckého hradiště (Ideový a investiční záměr vybudování a využití Národní kulturní památky Levý Hradec), včetně odsvěcení kostela sv. Klimenta, jeho přeměny na koncertní a výstavní síň, a dokonce zrušení starého i nového hřbitova, z něhož měl zůstat jen hromadný hrob obětí transportu smrti! Je neuvěřitelné, že s tímto záměrem souhlasil (v prosinci 1973) i Městský výbor KSČ a Městský národní výbor v Roztokách, když si uvědomíme, že i tito funkcionáři měli na žalovském hřbitově své rodiče a příbuzné. To hodně napovídá o nenormální atmosféře v tehdejší společnosti. Měla být provedena i „nezbytná" asanace čtyř domů a restaurace u hřbitova (tento jediný krok byl realizován), elektrických a telekomunikačních instalací a přemístění pomníku padlých z roku 1933.

Nově měl být na ploše 1052 m2 vybudován památník s expozicí počátků české státnosti a na předhradí amfiteátr pro tábory lidu u příležitostí „výročí národně-osvobozeneckých a revolučních bojů" a stranických sjezdů (jedině k amfiteátru se vyjádřili roztočtí představitelé negativně). Na prostranství na akropoli hradiště měla být instalována „plastika knížete a jeho družiny a dále plastika připomínající prostý lid a jeho život" a na předhradí monumentální plastika "Apoteóza české státnosti". Ve zdůvodnění se píše: "Bylo by záhodno, kdyby památník plnil své kulturněpolitické funkce ještě před rokem 1982, tj. výročím volby sv. Vojtěcha pražským biskupem, aby jeho otevření nemohlo být spojováno s církevními oslavami tohoto jubilea."

Základní kámen měl být položen v květnu 1975 "u příležitosti 30. výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou", práce měly být dokončeny v první polovině roku 1981.

Vzhledem k tomu, že záměr nebyl realizován, oslavy svatovojtěšského milénia, byť ve velmi prosté a omezené formě, proběhly v únoru 1982 bez soudruhů, za účasti kardinála Františka Tomáška. Pracovníci Středočeského muzea měli přísný zákaz se této významné události zúčastnit.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.