Asi v tom bude nějakej háček...

(aneb loučení s Odrazem)

Předchozí číslo Odrazu bylo tím posledním, pod kterým jsem podepsán coby odpovědný redaktor a autor většiny páteřních článků.

Byl jsem totiž radou města (RM) odvolán na základě „podnětu“ šesti členů redakční rady (RR) z 29. 4. tohoto roku.

RM se příliš nezabývala relevantností jimi uvedených důvodů ani tím, zda uvedené důvody jsou v souladu se smlouvou mezi mnou a městem. Nechci spanilomyslné čtenáře unavovat smlouvami, zněním Statutu Odrazu, atd. - zkrátka:

RM prostě konstatovala jakýsi jednostranný nesoulad mezi mnou a RR a rozhodla se ho řešit po svém. Nijak to radním nezazlí-vám, neb každý volený orgán má právo vyřknout svůj názor, resp. verdikt, a musí být připraven nést za svá rozhodnutí i odpovědnost.

Nikam jsem se necpal - přišel jsem do Odrazu na žádost starosty v létě minulého roku, kdy RR již celý rok a půl byla navyklá na jistý styl práce, který byl pro mne nepřijatelný. Jsem prostě zvyklý nést jako odpovědný redaktor ODPOVĚDNOST za „úroveň čísla“ (jak je ostatně psáno ve Statutu Odrazu), a tedy rozhodovat - zatímco RR byla uvyklá o obsahu čísla i délce článků hlasovat...

Proč to vlastně celé píšu?

Inu, jsem přesvědčen, že se sluší rozloučit se se čtenáři a poděkovat těm, kteří mi ústně, písemně i telefonicky často vyjadřovali po celý čas svou přízeň, resp. neváhali o věcech diskutovat, mnozí mě dokonce inspirovali, což je vlastně jediný smysl novinařiny.

Snažil jsem se o přehledné, pestré a čtivé noviny, protože noviny, které nikdo nečte, jsou jen cárem zbytečně potištěného papíru.

Mějte se hezky.

A abych tomu všemu porozuměl, pustím si skladbu slavného českého bluesmana Jana Spáleného "Asi v tom bude nějakej háček..."

Ladislav Kantor

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.