Co tě nezničí, to tě posílí

Paní Zdenu Kulhánkovou, ředitelku mateřské školy v Havlíčkově ulici, jsem poznal před deseti lety jako člen konkurzní komise, před níž paní ředitelka obhajovala svou pozici. Pamatuji si, jak na mne zapůsobila suverénní znalostí všech potřebných předpisů i aplikací bohatých profesních zkušeností do praxe. Letos se paní ředitelka Kulhánková rozhodla přenechat své místo mladším a pokračovat v pedagogické práci v mateřské škole už „jenom“ jako učitelka.

Znát názory zkušených odborníků je vždy přínosné a cenné, proto jsme požádali paní ředitelku o odpovědi na několik otázek. Nebylo to úplně snadné, protože v době přijímacího řízení a před koncem školního roku měla práce nad hlavu, ale přece jenom se nám to podařilo.

V Jaké byly vaše pedagogické a ředitelské začátky?

Po ukončení studia pedagogické školy v Praze jsem začínala nabírat první zkušenosti v mateřské škole na Invalidovně. Po provdání a přestěhování do Roztok jsem ještě pracovala v Praze 6 na Krupkově náměstí a v Libčicích. Po narození dcery a syna jsem po mateřské dovolené, v roce 1976, začala pracovat již v Roztokách, nejdříve v mateřské škole v Tichém údolí, poté v Masarykově ulici (dnešní budově lékárny) a dosud pracuji v MŠ Havlíčkova. První zkušenosti s prací ředitelky jsem získávala po dobu dvou let jako zastupující ředitelka v MŠ Přemyslovská, pak jsem byla jmenována do funkce ředitelky IV. mateřské školy v Masarykově ulici. V té době jsem se pokoušela o přijetí ke studiu na vysoké škole, avšak nevlastnila jsem červenou knížku, sestru jsem měla emigrantku, a tak mé přijetí bylo nemožné. K dalšímu sebevzdělávání jsem využívala mnohých nabízených kurzů, školení, a především dvouletého studia pro ředitelky mateřských škol. V roce 1993 došlo k uzavření IV. mateřské školy a byl vyhlášen první konkurz na místa ředitelek MŠ v Roztokách. Přesto, že jsem konkurz vyhrála a byla jmenována ředitelkou MŠ v Havlíčkově, nerada na tuto dobu vzpomínám. Byla jsem osočována už jen proto, že jsem si dovolila jít do konkurzu. Moje znamení je však Beran, a proto i tato neblahá doba byla překonaná. Ze všech strastí a starostí mě vždy dostala radostná práce s dětmi.

Jak se za léta vaší praxe změnily děti, výchovné metody, přístup rodičů, materiální vybavení školek?

Stejně jako nastávaly změny v naší zemi po sametové revoluci, tak nastávaly změny v rodinách i ve školství. Rodinná výchova dětí se velmi uvolnila, a to se projevuje dodnes na chování mnohých dětí vůči rodičům, kamarádům i učitelkám. Mnozí rodiče dovolují svým dětem téměř všechno a řídí se jen tím, co děťátko chce; a pak se diví, že nastávají problémy s chováním dítěte. V současné době jsou děti přetěžovány zájmovými kroužky a v kruhu rodinném tráví čím dál méně času. Také přibývá dětí se specifickými poruchami učení, jako je dyslexie, dysgrafie, dyspraxie, hyperaktivita a autismus. V dřívější době se tyto poruchy řešily odchodem dětí do zvláštních škol. Dnes je těmto dětem již od mateřské školy věnována značná péče a věřte, že v kolektivu 25 dětí je to velmi náročné.

Vstupem mateřských škol do právní subjektivity v roce 2003 se velmi zlepšily materiální podmínky vybavenosti ve všech mateřských školách. Ředitelky se musely naučit řídit školu jako manažeři a přitom nesmí opomíjet práci pedagogickou. Ze všeho nejdůležitější je pro ředitelku vytvořit dobrý tým spolupracovníků a být sama příkladem v tvořivé a odpovědné práci. To se mi doufám za léta působení v MŠ Havlíčkova daří. Kdybych zde měla vypsat všechny povinnosti ředitelky a popsat její práci, nestačilo by na to ani jedno číslo tohoto časopisu. Každá ředitelka ví, jak rychle utíká čas, co se stačí za týden, měsíc, rok. Tak i já, přesto že práce je i mým koníčkem, některé věci prostě nestíhám. Všechny ředitelky dnes velice zatěžuje nadměrná administrativa, místo které by se mohly věnovat důležitějším činnostem ve prospěch dětí a celé mateřské školy.

Jaký je váš názor na současnou situaci, kdy v řadě měst včetně Roztok trpí rodiče nedostatečnou kapacitou mateřských škol?

Již v době uzavírání mateřských škol v Roztokách jsem upozorňovala na možný budoucí nedostatek míst pro děti silných ročníků 72-78. Tak se i stalo. Byla i doba, kdy jsem obcházela rodiny a žádala je o zapsání dětí do mateřské školy. Současný nedostatek míst je ve všech satelitních městech v okolí Prahy, to všichni vědí. V našem městě se v posledních letech navýšila kapacita mateřských škol, zásluhou vedení současného i bývalého, o více než 150 míst, a stále je to málo. Zrušením přijímacího kritéria zaměstnaných rodičů jsou přijímány do mateřských škol děti rodičů na mateřské dovolené s mladším sourozencem. Bývá jich v mateřských školách i více než polovina. Ano, podle ombudsmana mají všechny děti nárok na vzdělávání, avšak mnohé matky přicházejí o svá zaměstnání z důvodu nepřijetí svých dětí a v rodinách nastává tíživá finanční situace, všichni nemají finance na zaplacení soukromých mateřských škol.

V tomto směru mi velice vadí naše zákonodárství. Rodič má možnost si rodičovskou dovolenou rozvrhnout do 4 let věku dítěte, avšak zaměstnavatel je povinen držet mu místo pouze do 3 let. Proč ne do 4 let, když všichni znají tíživou situaci s místy v mateřských školách. V mnohých školách v Praze se neřídili doporučením ombudsmana a stále využívají kritéria zaměstnaných rodičů. V dnešní době jsou mladí lidé velice vzdělaní a myslím, že většina z nich umí vychovávat dobře svoje děti

i bez pomoci mateřských škol. Doba je však velmi hektická, uspěchaná a mateřské školy plní funkci pomocníků ve vzdělávání všech dětí. Práce učitelek i ředitelek mateřských škol je velmi nedoceněná a někdy i neuznávaná jako velmi náročná a odpovědná. O to více si vážím všech, kteří tuto práci vykonávají s chutí a radostí, bez velkých finančních nároků.

Máte nějaké krédo, kterým jste se ve své práci řídila?

Celý život jsem se řídila heslem, že všechno zlé je k něčemu dobré, co tě nezničí, to tě posílí. Práci pro děti jsem věnovala již 47 let a doufám, že ještě i nadále budu moci pokračovat v této radostné práci s novou paní ředitelkou Hanou Fialovou. Všem zaměstnancům, kteří se mnou spolupracovali a byli mi vždy oporou, děkuji za pěkná prožitá léta v mateřské škole, přeji jim v další práci mnoho dobrého, dětem stále šikovné a veselé paní učitelky, nové paní ředitelce hodné rodiče, zaměstnance i dětičky.

Otázky paní ředitelce Kulhánkové kladl
Jaroslav Drda.

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.