Den boje za svobodu a demokracii

...tedy 17. listopad. Asi žádný v Čechách platný státní svátek nevzbudí ve společnosti tolik polemik, názorů, kritik nebo dohadů. Někdo o něm hovoří s hrdostí, jiný s rezignací a další možná až s nenávistí či pohrdáním. Téměř každý má na tento den zkrátka názor, a může v něm vidět jinou dobu, lidi a jejich činy (či přečiny).

V čem tedy tkví vzletná slova: boj, svoboda, demokracie?

Je to společnost. Ta, kterou v sobě všichni máme. Někdo úplně vnitřní malinkou, svou soukromou. Jiný by svou silou dokázal obejmout svět. To, že z našich malých a velkých společností vznikne jediná, je dílem sounáležitosti v euforic-kých, či naopak těžkých chvílích, které se mohou stát i dobami. Okamžikem, který dokáže trvat léta a stejným okamžikem skončit.

To, že česká společnost v sobě v tento den již historicky několikrát našla sílu čelit fyzickému násilí jen silou ducha, z ní dělá společnost silnou, s budoucností. Starejme se o naši budoucnost tak, aby se silní dokázali postarat o slabé, méně úspěšní dokázali akceptovat úspěch jiných, a objevujme v sobě hodnoty, které stmelují, ne rozdělují. Pokud si budeme vážit svobody a demokracie a dokážeme v sobě nosit její principy, nebudeme za ně muset bojovat. Nebude s kým.

Radek Vlasák

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.