Deset let od katastrofální povodně

8. srpna 2002 vystoupala po vytrvalých deštích hladina Vltavy tak, že voda zaplavila nejnižší místo silnice na Prahu v Sedlci, která tak musela být uzavřena. 10. srpna pak voda mírně poklesla, ale obrázky z jihu Čech nevěstily nic dobrého. Již následujícího dne začala voda opět stoupat a to velmi rychle. Když se sečetly povodňové vlny Vltavy, Sázavy a Berounky, byla uklidňující slova pražského primátora v TV poselstvím z Marsu. V časných ranních hodinách 14. srpna 2002 se voda převalila přes povodňovou hráz, kterou i na několika místech zásadně poškodila. Kolem 18. hodiny 14. 8. 2002 pak hladina Vltavy kulminovala na úrovni železničních kolejí, tzn. více než 9 m nad normálem! Železniční trať na Děčín a Drážďany byla ve druhé polovině 40. let 19. století stavěna se zkušeností s tehdy největší novodobou středoevropskou povodní o Velikonocích roku 1845. Proto se přes trať nepřelila ani ta velmi známá ze září 1890, která byla na sto let tou největší v Čechách. Po stodvanácti letech relativního povodňového klidu (snad jen s výjimkami v letech 1940 a 1954) vodní živel opět udeřil.

15. srpna hladina mírně poklesla.

16. srpna je konečně možné nahlédnout do areálu zámku.

Nádvoří zámku 17. srpna, začínají záchranné práce.

Pohled do velké výstavní síně muzea bere dech.

Zámecká zahrada 18. srpna.

Zničená silnice na Prahu.

Truhlář J. Pávek vymetá bahno z přízemních prostor muzea.

Škody na majetku v dolní části obce byly obrovské - na nemovitostech v Tichém údolí (voda vnikla dokonce do suterénu nemocnice), ale zejména pak v areálu Středočeského muzea - jak vlastní tvrze, tak i Braunerova mlýna a ateliéru Zdenky Braunerové. Bývalá vodní tvrz dostála svému pojmenování, až po podlahy v 1. patře stála ve vodě. Odstraňování následků povodně v tomto objektu probíhá ještě v současnosti. Unikátní zařízení konzervační laboratoře (dar švýcarské vlády) i mnoho cenných sbírkových předmětů a archiválií bylo zničeno. Vážně byla poničena i technologie nové městské čistírny odpadních vod, která měla být koncem srpna kolaudována (škoda asi 11 mil. Kč). Těžce byla též postižena továrna VUAB, která byla zaplavena podruhé od svého vzniku v druhé polovině 40. let. Tovární i zámecký areál byl od poloviny 50. let (po zkušenosti s červencovou povodní v roce 1954) chráněn povodňovým valem před tzv. stoletou vodou. V srpnu 2002 se přes něj voda přelila a vytvořila zde obrovský bazén. Když voda odtekla, všude zůstala souvislá, asi 10 cm silná vrstva žlutavého bahna. Tou lepší stránkou je, že tato přírodní katastrofa probudila velkou vlnu solidarity a spontánní nezištné pomoci postiženým lidem i institucím. Pomohl finančně i stát a naše město. Pozitivním pozůstatkem povodně je dodnes vláček "Libeňáček", původně podpůrná linka po dobu uzavřené podemleté silnice na Prahu a také ujištění, že přírodní živly nelze podceňovat, větru a dešti prostě neporučíme, i kdyby to stokrát psali v novinách.

Text a foto
Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.