Hovory H v Roztokách

Cosi jsem hledal ve svém archivu a náhle na mě vykoukla stará červená obálka od fotopapírů nadepsaná "Miroslav Horníček 1973" obsahující fotografie z jeho Hovorů H v roztockém kině. Nepamatuji si bohužel již jejich přesnější časové určení a žádný záznam jsem nenalezl ani v naší kronice. Ale jinak si poměrně dobře na tento pořad, od něhož nás dělí již 40 let, vzpomínám.

Hovory H byly populární televizní pořady Miroslava Horníčka, dnešní mluvou bychom je označili za "talk show" či divadlo jednoho herce. Miroslav Horníček před televizními kamerami odpovídal, s šarmem jemu vlastním, na zaslané i v průběhu natáčení doručené dotazy diváků (tehdy se ovšem zásadně točilo na záznam). Nezbytnou rekvizitou mu byla sedmička červeného vína, které během pořadu spíše symbolicky konzumoval. Přitom vím, že pil raději víno bílé, ale z hlediska tehdy ještě černobílého televizního obrazu bylo červené víno přijatelnější. On sám na otázku diváka, proč pije zrovna červené, a nikoliv bílé, odpověděl, že v případě červeného má alespoň jistotu v tom, že v něm z vína něco zůstalo.

Praha-Suchdol ”Trojanův mlýn”

Hovory H byly tak trochu "dítětem Pražského jara", politického uvolnění na konci šedesátých let. Na jaře 1968 padla cenzura, takže i státní televize šla do rizika, že velmi populární a mimořádně všestranný umělec Miroslav Horníček na kameru improvizovaně utrousí něco, co nebude úplně "v linii". Hovory H přežily ruskou okupaci i pád Dubčekova režimu a ještě počátkem 70. let dožívaly na našich obrazovkách. Jak se postupně přitahovaly šrouby tzv. normalizace, byl to konec i tohoto oblíbeného pořadu a za čas na řadu let zmizel z obrazovek i sám Horníček. Hovory H se v Roztokách uskutečnily již v době, kdy se v televizi nevysílaly. Byla to akce, kterou, myslím, inicioval tehdejší ředitel Středočeského muzea Jiří Bayer. V nedalekém Trojanově mlýně se totiž v předchozích letech natáčel jeden z nejzdařilejších českých televizních seriálů "Byli jednou dva písaři", který byl hereckým koncertem Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka pod režijním vedením Jána Roháče. A právě souvislost Trojanova mlýna a Roztok (i když mlýn patří katastrálně do Suchdola) byla záminkou k této události. Přitom nescházelo mnoho a seriál nebyl dokončen, protože uprostřed jeho natáčení postihla M. Horníčka osobní tragédie, když se zde v potoce utopil (v důsledku epileptického záchvatu) jeho syn. Bylo obdivuhodné, že se dokázal s touto těžkou ranou osudu vyrovnat a komediální (!) seriál dokončit.


Ale zpět k roztockému pořadu. Kino, s kapacitou 300 míst, bylo zcela zaplněno, na scéně bylo šílené koženkové křeslo a sektorový konferenční stolek s lahvinkou Egri bikaveru. Otázky se točily pochopitelně zejména kolem natáčení seriálu, ale i dalších roztockých reálií. Ukázalo se, že M. Horníček dobře zná osobnost Zdenky Braunerové, a proto jsem mu také (z podnětu svého šéfa J. Bayera) vyrobil velkou zvětšeninu jejího portrétu v klobouku a s paletou, který jsem nedávno před tím získal od "staré paní Braunerové" (manželky synovce Zd. Braunerové), jež tehdy ještě bydlela ve mlýně. Tento dárek M. Horníček velmi ocenil a měl obraz posléze pověšený ve své chalupě.

Myslím, že může být malé připomenutí tohoto úspěšného pořadu a všestranného talentu M. Horníčka pro čtenáře Odrazu zajímavé.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Výročí roku 2017 | Stanislav Boloňský
Roztoky proti totalitě | Stanislav Boloňský
Kněžna a světice Ludmila | Stanislav Boloňský

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.