Hřiště na školní zahradě - zkušenost

Během posledního roku jsem se svými malými dětmi zamířila dvakrát dopoledne na klouzačky u roztocké školy. Nešli jsme tam jako na veřejné dětské hřiště, nýbrž jednou místo kroužku v Rožálku, který byl zrušen, a já jsem chtěla dětem dopřát jinou zábavu, podruhé po skončení kroužku na snědení svačiny na čerstvém vzduchu. V obou případech přišel pan školník a sdělil nám, že to není veřejné dětské hřiště a ať opustíme daný prostor. Poprvé jsem s ním diskutovala, neboť jsem nechápala, proč na dětské klouzačky, které jsou volně přístupné, nemohou děti (bylo mi vysvětleno, že hřiště není veřejné a je pouze pro školní děti), v druhém případě jsem již počítala s tím, že budu vyzvána k odchodu, a nekladla jsem odpor.

Vyjádření pana ředitele Bezděka v Odraze č. 6/2015, že „rodiče a děti nikdo z hřiště nevyhazuje", není tedy tak úplně pravdivé. (Pravda, nebyli jsme „vyhozeni", jen vykázáni pryč.) Myslím si, že pokud nedochází k narušování školních činností a při současném trendu zpřístupňování a otvírání školních hřišť a ostatních zařízení veřejnosti, není tento přístup správný.

Věřím, že po dobudování hřiště a celkových úpravách pozemku u školy a zejména po stanovení jasných pravidel / provozního řádu pro užívání školního hřiště, již nebude docházet k takovýmto situacím. Zároveň doufám, že pravidla pro užívání areálu budou nastavena tak, jako je běžné například na školních hřištích v některých pražských městských částech, aby je mohla využívat kromě školních dětí i veřejnost (např. v odpoledních hodinách přes týden, o víkendu či prázdninách po celý den).

Alžběta Kořínková

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.