Je to už čtyřicet pět let...

Nechce se tomu ani věřit, že je to už 45 let, co se naše země k zděšení milionů stala v tu noc na 21. 8. 1968 obětí invaze vojsk tehdejší Varšavské smlouvy. Začal „dočasný“ pobyt sovětských vojsk, který ovšem trval „pouhých“ 21 let...

Statisíce „spřátelených“ vojáků, tisíce tanků, desítky mrtvých a statisíce emigrantů, z nichž se desetitisíce už domů nikdy nepodívali. Nastalo dusné období normalizace. Moskevský protokol instalující okupaci podepsali tehdy zbožňovaní „vůdcové“ národa v čele s Dubčekem, Svobodou, Smrkovským atd. s jedinou čestnou výjimkou MUDr. Kriegla. (kterému soudruh Brežněv říkal haličský Žid...). „Smlouvu“ (jaká smlouva pod hlavněmi samopalů?...) promptně schválil parlament poměrem hlasů 228 ku 4!!! (Pouze čtyři stateční hlasovali proti... )

Demokratizace skončila. To, co nastalo potom, ovšem nezařídila vojska - „obsloužili“ jsme se sami. Prověrkové komise vyhnali ze zaměstnání desetitisíce lidí, v podstatě většinu těch, kteří (vedle pro jistotu emigrovavších) tvořili bez nadsázky elitu národa... Stačilo jen zavřít hranice, posílit policii, zakázat většinu spisovatelů, zavést znovu cenzuru atd. a bylo hotovo!

Začala vláda ke všemu ochotných, průměrných a přizpůsobivých... Dokonce natolik, že když se 17. 11. 1989 dozvěděli o studentském průvodu na Albertově, sešel se ÚV KSČ a patrně považoval ono shromáždění za jakousi taškařici, neboť ač měl veškerou moc v ruce, zmohl se jen na pár frází...

Myslete na to, až půjdete k předčasným volbám... Protože slavná věta amerického filosofa Georga Santayany ve své krutosti neustále platí: „Ti, kteří si nepamatují svoji minulost, jsou odsouzeni si ji znovu zopakovat.“

Ladislav Kantor

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.