K letošní povodni

Po jedenácti letech jsme byli opět svědky povodně ohromného rozsahu s ničivými následky Ta v r. 2002 v Praze, a tudíž i u nás v Roztokách, byla označena jako voda pětisetletá, ta letošní jako padesátiletá. Zjednodušený /a tudíž nesprávný/ popis těchto povodní zní, že pětisetletá voda se vyskytuje jednou za 500 let a padesátiletá voda jednou za 50 let. Řada lidí si proto klade otázku, proč tyto dvě povodně s relativně malou pravděpodobností výskytu jsou od sebe vzdáleny pouhých jedenáct let. To souvisí s tím, že u přírodních jevů, jakými jsou srážky a na nich závislé odtoky, existuje jediná jistota, a to že jejich výskyt je naprosto nerovnoměrný. Jiná jistota neexistuje.

Protože patří k lidské přirozenosti i v chaosu hledat nějaký řád, celé generace našich předků věnovali velkou pozornost průběhu počasí, potažmo výskytu srážek, a jejich pozorování jsou zakomponována v celé řadě pranostik. Samotní jejich tvůrci si byli vědomi, že platnost formulací má jen určitou pravděpodobnost. S výskytem nadměrných srážek souvisí i výskyt povodní. Zátopovým oblastem se naši dávní předkové vyhýbali, svoje aktivity umísťovali v drtivé většině případů do uctivé vzdálenosti od vodních živlů. Ve starých kronikách je možno nacházet zprávy, že největší škody při povodních vykazovaly vodní mlýny, hamry, lávky či louky. Časem však tato přirozená ostražitost daná právě nerovnoměrností výskytu povodní silně opadla. Technický pokrok, stabilizace koryt vodních toků a také lidská pýcha vykonaly rovněž své. A následky čas od času v různé formě pociťujeme takřka všichni. Postupem času se do popředí dostávala otázka ochrany různých výtvorů lidské činnosti, které byly povodněmi ohrožovány. Snaha o objektivnost v této problematice vyžadovala vědecký přístup odborníků - hydrologů. Na konkrétních zájmových místech započít se soustavným měřením vodních stavů hladin toků, z nich počítat průtoky a z takto vytvořených ucelených řad pozorování pomocí matematických metod určit pravděpodobnost výskytu jednotlivých průtoků. Takže například, desetiletá voda je kulminační průtok dosažený při nejvyšším vodním stavu, který je dosažen nebo překročen jednou za 10 let v dlouhodobém průměru, přesněji /a správně/ desetkrát za dobu 100 let. Důležité je právě to "v dlouhodobém průměru".

V Praze se například výskyt velkých povodní během 19. století a 20. století velmi lišil. Zejména druhá polovina onoho minulého století - podstatně nižší výskyt povodní a přehrady na Vltavě přinesly i pro některé odborníky a zejména pro laickou veřejnost přesvědčení, že Praha i další lokality pod ní jsou bezpečně ochráněny. Z výše uvedeného se nemůžeme podivovat, že během jedenácti let se objevily dvě tak velké povodně. Z dlouhodobého hlediska to je normální. Můžeme to chápat jen jako trpkou skutečnost, že i další může přijít kdykoliv. Vodní živel je neustále nutno brát vážně. To by mělo být opět zcela vážným varováním pro ty, kteří se před jedenácti lety rozhodovali a rozhodli se špatně. Řada postižených - občanů, ale i celých lokalit neučinila opatření žádná nebo jen polovičatá.

Praha a řada dalších našich měst, jakož i řada měst sousedních zemí, investovaly do ochrany pomocí mobilních hrází, které se ukázaly jako vysoce účinné. Účinkují však podle hesla: "Pošli to dál." Mezi ty "obdarované" patří i naše Roztoky. Další úvahy by však mohly být bez seriózních podkladů považovány jen za neuvážené spekulace.

Doufejme tedy, že další povodeň je v nedohlednu, ale buďme ostražití.

Ing. Jan Beran,
člen komise ŽP

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.