Kam s ním?

Trochu nezdvořile jsem si vypůjčil titulek od Jana Nerudy, v tomto případě ale nepůjde o slamník, nýbrž o pomník, konkrétně o pomník sv. Vojtěcha. Město dostalo zajímavou nabídku od pražského arcibiskupství na umístění sochy, resp. sousoší sv. Vojtěcha na Levý Hradec. Nabídka je to bezesporu velkorysá, nicméně vyvolávající určité otázky.

Vztah sv. Vojtěcha k Levému Hradci je jasný - byl zde (podle juliánského kalendáře) v neděli 19. února roku 982 zvolen pražským biskupem, teprve druhým v pořadí. Samotná tato volba za přítomnosti českého knížete Boleslava ho ještě neopravňovala k tomu, aby se ujal řízení velmi rozlehlé diecéze. Byla nutná ještě konsekrace mohučským arcibiskupem a akt investitury (spojené s předáním biskupské berly) od římského-německého císaře Oty, což se událo až o rok později, v červnu roku 983. I tak však šlo o významný akt, který patří k "hvězdným" okamžikům levohradeckého přemyslovského hradiště.

Levý Hradec je tedy spojen se začátkem apoštolského působení Vojtěcha Slavníkovce, který se ale v Čechách pochopení a podpory nedočkal, a proto posléze na svůj úřad rezignoval a (nadvakrát) odešel nejprve do kláštera a posléze na misii k Pobaltským Prusům. Zde také jejich rukou 23. dubna roku 997 zahynul mučednickou smrtí a byl pohřben v polském Hnězdně. Odtud však jeho ostatky převezl (spíše uloupil) do Čech roku 1039 kníže Břetislav I. Dnes jsou kosterní ostatky světce uloženy v tzv. provizorním hrobě v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě (lebka je uložena zvlášť), ačkoli se při dostavbě novogotické části chrámu počítalo s čestným umístěním uprostřed hlavní lodi, kde byl také nejméně pět století světcův hrob umístěn. Nad ním byla kaple, která však musela být v roce 1879 při dostavbě katedrály zbořena.

Sousoší, jehož autorkou je Karla Vobišová-Žáková (1887-1961), vítězka soutěže na náhrobek světce v pražské katedrále v roce 1937, potkal složitý osud a z různých důvodů se nedočkal finální instalace na původně určeném místě (byl zde jen provizorně umístěn sádrový model). Bylo to nejen z důvodu válečných událostí a radikální změny režimu v roce 1948, značných finančních nákladů na stříbrný (?) odlitek, ale i kvůli určitým rozpakům odborné veřejnosti, kterou toto dílo již v době svého vzniku vyvolalo. Pojetí náhrobku je "myslbekovsky" klasické, z dnešního pohledu spíše konzervativní. Ústřední postavou je ležící žehnající světec v biskupském ornátu s mitrou na hlavě, jehož po stranách doplňují postavy pěstouna Radly a bratra Radima. Nechci se pouštět do uměnovědné analýzy a vyjadřovat se k oprávněnosti zmíněných výhrad. Jisté je jedno. V případě tohoto sousoší jde o náhrobek a je tedy otázka, zda je Levý Hradec pro toto dílo z hlediska umístění nejvhodnější. Zde spíše vnímáme Vojtěcha jako mladíka klečícího před rotundou, jak to ukazuje reliéf dveří hnězdenské katedrály z 12. století.

Důležitý, či dokonce rozhodující bude názor památkářů - zda přísný režim národní kulturní památky umožňuje umístění (patrně) bronzového sousoší o váze několika tun, což předpokládá jeho instalaci na masivní fundament zapuštěný hluboko do archeologicky cenného terénu.

Nebylo by od věci získat i vyjádření vrcholného odborného orgánu - Národní galerie. A v neposlední řadě také dát na názor veřejnosti - poté, co by byla na Levém Hradci vystavena maketa pomníku, podobně jako před lety v katedrále sv. Víta.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.