Kdo kritizuje, ten tlachá

Omlouvám se tímto panu Eibichovi, že jsem veřejně zpochybnil jeho řidičské umění. Vyjíždět z baráku jsem ho nikdy neviděl. Couvat možná ano, ale nevím o tom, protože ho neznám. Ta úvaha o délce čáry byla psaná v legraci. Stejně i zmínka o přátelském dialogu předsedy dopravní komise a ředitele technických služeb. Vidím ale, že ne všechny čtenáře Odrazu se mi podařilo rozesmát. Chtěl bych proto v této souvislosti poděkovat zaměstnanci technických služeb, který čáru maloval, že po mně nechce, abych mu ukázal, jak se maluje čára dostatečně krátká. Při mé šikovnosti by to možná dopadlo ještě hůř než to couvání. V článku pana Eibicha mne ale potěšilo, že o namalování vodorovné dopravní značky požádal místostarostu veřejně a před svědky.

Smyslem mého článku ale nebylo "naprudit" spoluobčana Eibicha. Ani rozesmutnít Martina Matase, že nejsem zastupitelem. Ani ta čára nebylo to hlavní. Město je žlutými čarami před vjezdy, a nejen tam, přímo poseté. A mnohé z nich vykazují svou sešlost stáří vyšší než volební období současného místostarosty. A nedávno byla dokonce u ZUŠ obnovena vodorovná značka "přejezd pro cyklisty" vedoucí z chodníku na chodník. Na dopravní komisi jsme ji nikdy neprojednávali. Já osobně bych tu raději viděl retardér, protože přechod pro chodce tu zřídit nejde.

Smyslem mého vesele napsaného článku bylo sdělení, že by představitelé samosprávy neměli překračovat své pravomoci a rozhodovat tam, kde jim přísluší jen navrhovat. Těší mne, že se tak v tomto případě stalo, jak vyplývá z reakce místostarosty Novotného, omylem a z neznalosti.

Jen ten titulek článku místostarosty mne poněkud překvapil. Mně překračování pravomocí a nerespektování zákonů vadí v každé roční době.

Vít Calta

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.