Kluci sympaťáci

Mlhavé čtvrteční ráno, 10 hodin, lehká námraza a hluk, který přicházel z Tyršova náměstí, kam jsem mířila na autobus do Prahy.

V mlze jsem se marně snažila dopředu rozpoznat, co se děje. Bodré mužské hlasy, řinčení skla, plechové rány. Za chvíli se z podloubí vynořili dva kluci sympaťáci kolem třicítky, očividně se radující ze života. Vesele mne pozdravili a se slovy: "To je dneska krásný den, viďte, mladá paní", uštědřili několik ran rozvodné desce na rohu Masaryčky a neopomenuli ani dopravní značky a cedule, které jim zrovna přišly do cesty. V tu chvíli jsem zalitovala, že teprve dnes jedu do Prahy pro mikrosimku do mého nového chytrého telefonu. Moje stará Nokia mi neumožňuje dělat kvalitní selfíčka, kluci by se určitě rádi se mnou vyfotili.

Tak vy dva sympaťáci, dejte o sobě vědět, uděláme si společné selfie na náměstí s novou vývěsní tabulí, kterou jistě rádi i s omluvou pořídíte poškozeným. V novém roce se má odpouštět a o radosti se máme dělit. Ve čtvrtek 29. prosince 2016 jste se na Tyršově náměstí ze své činnosti radovali sami, a to není fér.

Vlaďka Drdová

P. S. Přivolaná Městská policie vás bohužel asi nepotkala. Tak je to na vás.

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Doprava | Vít Calta
Kdo je Mirko Janeček | Vojtěch Sedláček
Šalamonovo vyfičení | Jaroslav Kubečka

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.