Knihovna není jenom místo, kde se půjčují knihy

Když koncem roku 2013 oznámila dlouholetá vedoucí knihovny paní Urxová svůj odchod na odpočinek, mnozí se obávali, zda se podaří najít adekvátní náhradu. Zájem o konkurz byl velký, ale vítěz byl jednoznačný: Michal Špaček.

Jak se vystudovaný učitel stane knihovníkem?

Když jsem dokončil školu, uvědomil jsem si, že vyučovat dobře občanskou nauku nemůže někdo, kdo nemá žádné životní zkušenosti. Přednášení teoretických pouček by nebavilo ani mě, natož mé žáky.

A tak jsem střídal různá povolání, roztočtí občané mě mohli vidět, jak v technických službách sekám trávu, nebo za přepážkou místní pošty.

Pak byl vyhlášen konkurz na vedoucího knihovny, do kterého jsem se po jistém váhání přihlásil, a konkurz jsem vyhrál.

Jak těžké bylo přeorientovat se na práci v knihovně?

Byl to docela adrenalin. Už před nástupem jsem dva týdny do knihovny docházel a zaškoloval se. První týden po nástupu jsem pak shodou okolností byl v knihovně sám a plaval jsem v té hluboké vodě, jak se dalo. Ale už na poště jsem se naučil, že pro úsměv, snahu a ochotu ti lidé odpustí i nějaký ten nedostatek.

Vyskytují se hlasy, že knihovny jsou přežitek, že lidé nečtou a do knihoven nechodí, že všechno může být na internetu, že to město stojí zbytečné peníze. Jak vnímáš tyto názory?

Na to mi stačí podívat se do statistik. V roce 2010 měla knihovna pět set registrovaných čtenářů, dnes je to přes osm stovek. Obzvlášť mě těší, že mezi nimi je skoro dvě stě padesát dětí do 15 let. Za loňský rok jsme provedli 35 tisíc výpůjček. To mi nepřijde jako zbytečná služba.

Jaká je tvá vize o budoucnosti roztocké knihovny?

Především potřebujeme novou budovu. Roztocká knihovna je jako instituce na velmi dobré úrovni, má předchůdkyně paní Urxová zde odvedla pořádný kus práce. Naše budova však kromě toho, že je stará a v nevyhovujícím technickém stavu, nás v rozvíjení mnohých činností limituje. Podařilo se mi získat ke spolupráci stavební fakultu ČVUT, jejíž studenti v rámci svých ročníkových prací navrhli studie možných podob nové roztocké knihovny.

Mám představu, že knihovna by neměla být jenom místem, kam si lidé chodí půjčovat knihy. Rád bych z ní vytvořil kulturní a komunitní centrum města, umožňující pořádání různých přednášek, seminářů a školení (třeba IT pro starší občany). Rád bych odlišil prostory pro děti různých věkových kategorií, herny, zřídil čtecí koutky a pronajímatelná pracoviště (co-working). Usiluji o prostředky na bibliobox, kam by se mohly knihy vracet i mimo výpůjční hodiny. Chtěl bych, aby knihovna fungovala jako takový obývací pokoj mimo domov.

Nicméně zatím se musíš spokojit se stávající budovou. Předpokládám, že i v té se dá leccos realizovat, rozvíjet a vylepšovat.

Samozřejmě, skoro každý měsíc je nějaká přednáška, seminář či třeba jóga smíchu, chystáme promítání dokumentů. Připravuji také nějaké technické změny, momentálně přesvědčuji městské zastupitelstvo, aby poskytlo peníze na nákup RFID čipů, které by nám nesmírně usnadnily půjčování i inventarizaci knih a umožnily lépe chránit knihovní fond.

Vizi kulturního centra realizuji také virtuálně - založil jsem facebookovou skupinu Roztocká kultura, kde o svých aktivitách informují pořadatelé kulturních akcí - muzeum, Roztoč, Rožálek, Roztoky-město pro život, RR a další.

Snažíme se i zlepšovat vybavení knihovny. Z krajských dotací se nám podařilo pořídit nové regály, vybavit dětský koutek, v tomto roce žádáme třeba i o nový projektor.

Spolupracujeme se základní školou, která k nám dochází na exkurze a přednášky. Děti k nám pak chodí i samy po škole, když třeba čekají na pozdější kroužek, čtou si a užívají si vzácných okamžiků, kdy jim nikdo neříká, co mají dělat, a kromě řvaní nic nezakazuje.

Tvým pozoruhodným počinem je knihovní regál na nádraží. Jak jsi na tenhle nápad přišel?

Zcela prozaicky, když mi před pár lety ujel vlak na Kralupy. Knihu jsem si zapomněl doma, což je daleko a do kopce, a na nádraží nebylo nic, co by člověku zkrátilo čekání. Takže když jsem se dostal k téhle práci, myšlenku jsem oprášil a po asi půlročním vyjednávání s Českými drahami se mi ji podařilo realizovat, přidal jsem se k celorepublikovému projektu " Kniha do vlaku". Tady musím poděkovat Nadaci Okřídlené kolo, která nám s tím velmi pomohla.

ROK

REGISTROVANÍ ČTENÁŘI

POČET NÁVŠTĚVNÍKŮ

VÝPŮJČKY

všichni

do 15 let

všichni

do 15 let

2010

508

82

7704

726

29 451

2011

572

93

7992

824

29 673

2012

645

132

8393

1068

30 781

2013

685

146

8248

1186

30 748

2014

792

215

8978

1580

33 082

2015

830

237

10958

2062

34 953


Knihovna funguje dobře, je hojně využívána a neustále doplňována z darů od čtenářů. Nanosil jsem tam asi tak padesát beden s knihami, takže ani moc nevadí, když se některá kniha nevrátí. To prosím ale není návod, aby si lidé knihy nechávali, mohou je třeba dát do jiné pouliční knihovny.

Nepochybuji o tom, že máš v hlavě další nápady. Prozradíš nějaké?

Chtěl bych rozšířit spolupráci s dalšími knihovnami. Už jsem nastartoval meziknihovní výpůjční službu se Středočeskou vědeckou knihovnou v Kladně, lidé u nás mohou vracet knihy, které si vypůjčili v Městské knihovně v Praze, a nemusejí kvůli tomu znovu jezdit do Prahy. Únětické knihovně půjčujeme knihy, které naši čtenáři už mají přečtené.

Chystám přechod na jiný informační knihovní systém, chci knihovnu víc napojit na sociální sítě. Mám vzdálenou vizi volného výběru knih 24 hodin denně.


Mgr. Michal Špaček

■    vedoucí Městské knihovny v Roztokách

■    31 let

■    absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (aprobace dějepis, občanská nauka), v současnosti studuje obor knihovnictví (informační studia a knihovnictví) na UISK Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

■    svobodný, zadaný

Chtěl bych do knihovny získat další věci k půjčování, kromě knih například další deskové hry, a pak mám trochu podivný nápad půjčovat divadelní kabelky. Když jsem před časem sháněl po kamarádkách pro přítelkyni kabelku do divadla, tak jsem si říkal, že by ne-

bylo špatné mít v knihovně pár pěkných kousků, které by si dámy z Roztok mohly půjčovat. Kdyby se někdo chtěl podělit o divadelní kabelku, kterou už třeba nepoužívá, tak bych pár psaníček rád ubytoval, aby je bylo možno půjčovat. Nápadů mám mnoho, ale jen některé jsou tak dobré, abych je realizoval.

A co bys závěrem chtěl říct našim čtenářům?

Mohl bych se asi pyšnit tím, že do knihovny chodí 10 procent roztockých obyvatel, ale já jsem založený tak, že mě spíš zajímá, proč k nám nechodí ti ostatní. Byl bych rád, kdyby mi napsali třeba e-mailem na spacek@rozto-ky.cz, co můžu udělat, aby do knihovny přišli.

Moc rád bych poděkoval těm, kteří mě podporují: Janu Žirovnickému z firmy A23foto za fotky (i za můj portrét k rozhovoru), Daně s Petrou za realizaci mých výmyslů. Honzovi s Jardou, že se nebáli mých bláznivých nápadů. Lence a BPW ČR za semináře. Paní Marině za to, že mě nenechá ustrnout a nutí mě kupovat pravidelně skvělé nové knihy. Hance děkuji, že mi to trpí. A všem, kdo do knihovny chodí nebo ji podporují.

Díky za rozhovor a ať se knihovně daří.

Jaroslav Drda

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.