Lidé jsou nemocní z nedostatku pohybu

Pan Šimek je nejstarší ze tří bratrů. Nejmladší Martin žije v Itálii, prostřední Miloslav, známý herec a bavič, zemřel v roce 2004. Právě ten kdysi koupil objekt bývalé fary na Levém Hradci jako rekreační chalupu pro své rodiče. Po jeho předčasné smrti připadl domek rozhodnutím rodiny nejstaršímu z bratrů, který zde dnes trvale žije.

Životní osudy Rudolfa Šimka se ubíraly jinými cestami než u komediálně založeného Slávka. Celý svůj život se věnoval různým formám tělovýchovy.

Mgr. Rudolf Šimek (nar. 1936), zakladatel hnutí Sport pro všechny, autor publikací Kulturistika pro muže (Olympia 1975), Kondiční kulturistika (Olympia 1984) a Džezgymnastika (Olympia 1981).

• Co vás přivedlo ke sportu a k tělesné výchově? 

Jako malý kluk jsem prodělal dětskou obrnu, kvůli které jsem byl osvobozen od tělocviku. Ale nechtěl jsem být slabý a toužil se vyrovnat ostatním klukům. Tak jsem i přes zákaz začal běhat. Nejdříve jsem trochu šmajdal, ale postupně se lepšil, a to mě motivovalo k dalšímu úsilí. Na střední škole už jsem školu reprezentoval v běhu a v běhu na lyžích a rozhodl jsem se, že půjdu studovat tělovýchovu na pedagogickou fakultu. Můj otec, filosof a básník, to samozřejmě neschvaloval, chtěl, abych šel studovat práva nebo nějaký výtvarný obor. Snad by mi to šlo, své knihy jsem ilustroval, ale nenechal jsem si svou volbu rozmluvit.

• Věnoval jste se speciálně některému sportu? 

Ano, hrál jsem závodně odbíjenou a košíkovou, ale líbilo se mi především judo. Dokonce jsem se připravoval na akademické mistrovství Evropy, ale pak jsem si při tréninku těžce pochroumal rameno a s judem byl konec. V té době k nám začaly ze zahraničí pronikat první informace o kulturistice, u nás to byl neznámý sport. Začal jsem se o něj zajímat a později jsem o něm napsal dvě knihy, které byly rychle rozebrány. 

Posilování s činkami jsem chápal jako hledání estetického ideálu, zdravé vyváženosti, souměrnosti a prostředek, jak zvýšit výkon v ostatních sportech. Dnes se vrcholová kulturistika honí, bohužel, hlavně za objemem svalové hmoty, s pomocí podpůrných prostředků, které jsou v jiných sportech zakázány. Naturální a kondiční kulturistika bez dopingu je ovšem stále vhodná pro získání dobré postavy i kondice.

• Co jste dělal po ukončení studií?

Učil jsem budoucí tělocvikáře na pedagogických fakultách v Karlových Varech a v Plzni.

Pomáhal jsem tenkrát nejen rozvoji kondiční kulturistiky, ale také jazzgymnastiky, později aerobiku. Také jsem vedl kondiční přípravu karlovarských volejbalistů. V roce 1975 jsem dostal nabídku, abych se stal vedoucím katedry tělesné výchovy na Pedagogické fakultě v Plzni. Podmínkou ovšem byl vstup do KSČ. Tak jsem se raději stal vedoucím metodického oddělení Ústředního ústavu tělesné kultury v Praze, kde taková podmínka kupodivu nebyla. Tam jsem napsal řadu metodických listů, které sloužily k rozvoji moderních forem cvičení u nás, a vedl kurzy cvičitelů kondiční kulturistiky.

V Plzni jsem v roce 1982 založil sídlištní tělovýchovnou jednotu, jež narostla až na tři tisíce cvičenců, kteří se věnovali aerobiku, kondiční gymnastice, kondiční kulturistice (s prvními u nás vyráběnými činkami, medicinbaly, spartakiádními lavičkami a expandery), bojovým sportům, sálové kopané, házené, odbíjené, turistice. Postavili jsme tenkrát jedno z prvních přírodních fitek, založili lyžařskou školu, uspořádali řadu veřejně přístupných závodů.

Všechny tyto zkušenosti jsem pak zužitkoval jako generální sekretář České asociace Sport pro všechny, kde jsem pracoval až do penze.

• Věnujete se cvičení i jako penzista?

Ano, vlastně teprve teď mám na pravidelné cvičení dost času. Věku nikdo neuteče, ale jsem přesvědčený, že příznaky stárnutí lze pravidelným cvičením zmírnit a oddálit.

Sám na sobě si ověřuji, byť se mnou mnozí nebudou souhlasit, že i pro starší lidi je potřebné přiměřené posilování. Když totiž chybí svaly, nelze tělo používat k plnohodnotnému pohybu. A bez pohybu tělo rychle chátrá.

Mám na to hezký příklad. Občas sedávám na lavičce před domem s jinými důchodci. Jedna sousedka v devadesáti letech přestávala na lavičku chodit, že už ten kopeček nevyjde. Nabádal jsem ji, aby chodit nepřestávala, a poradil jsem jí, ať si při sledování televize obuje těžší boty a vsedě střídavě přednožuje, aby posílila nohy. Po nějaké době jsem potkal její snachu a ta mi hlásila: „Tu naši bábu jste tak zblbnul, že u televize kmitá nohama. Ale zaplaťpánbu zase začala chodit.“

I já jsem si prošel obdobím, že jsem povolil. Když mi bylo 72, začal mi ochabovat ramenní pletenec po tom dávném úrazu z juda. Vypadalo to, že budu muset na operaci. Začal jsem ramena cíleně posilovat, takže ortoped nakonec zjistil, že zpevněné svaly rameno udrží a operace nebude třeba. Do svých 75 let jsem cvičil pravidelně, pak jsem načas zlenivěl.

Jenže jsem brzy konstatoval, že tloustnu, takže jsem se ke cvičení vrátil a v 77 letech dostal pohár od prestižního magazínu Muscle & Fitness pro nejstaršího účastníka soutěže „Do formy“. Je pochopitelné, že to jde stále hůř. S vyšším věkem člověk potřebuje více regenerace, více kompenzovat posilování protahovacími cviky a masážemi.

• Věnujete se i jiným pohybovým aktivitám než posilování?

Když je příležitost, zahraju si rád tenis, ale už jenom čtyřhru. Každoročně jezdím lyžovat, nejraději do italských Alp. Ani to by ale nešlo bez silové přípravy. Ve stáří síla nutně odchází. Mně vlastně nic jiného než neustálé cvičení nezbývá. Mám artrózu v kolenou, takže buď budu cvičit, nebo nevstanu ze židle.

Cvičení mi ale prospívá i jinak. Při intenzivním tréninku na soutěž „Do formy“ se mi snížil krevní tlak, takže jsem po konzultaci s lékařem mohl vysadit léky.

• Jak vypadá posilování u člověka vašeho věku? A co byste doporučil svým vrstevníkům?

Samozřejmě, že dřepy s činkou už v mém věku nepřipadají v úvahu. Kvůli artróze preferuji rotoped, kde se kolena promazávají. V našem roztockém fitku mají i rotoped se šlapáním dopředu (šetří to prostatu). Cvičím tam také na legpresu, ostatní nářadí mám doma. 

Co se týká cvičení starších lidí, je to dost individuální, i když základ je podobný. Přiměřené zatěžování organismu brzdí stárnutí, se kterým jdou ruku v ruce i choroby. Lidé jsou nemocní často právě z nedostatku pohybu. Proto už mi delší dobu v hlavě zraje myšlenka, uspořádat ve fitku Via Vestra cvičení pro seniory. Kdyby se sešlo víc zájemců, určitě by to šlo realizovat za přístupnou cenu.

• Dobře, třeba se nám do redakce zájemci ozvou. A na závěr z jiného soudku. Už jste se zmínil, jak jste se do Roztok dostal. Teď nám ještě prozraďte, jak se vám v našem městě líbí.

Líbí se mi tu moc. Našel jsem si kolem Levého Hradce procházkový okruh, který procházím téměř denně, za každého počasí. Bydlení na Levém Hradci považuji za výsadu, to místo má neskutečnou sílu.

S panem Šimkem rozmlouvali

Vlaďka a Jaroslav Drdovi

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.