Malí muzikanti radostně a beze strachu

Byla jsem celkem zvědavá, co k ukazování mohly nacvičit děti ve věku od 4 let. A připravená to přetrpět a náležitě je za píli a odvahu pochválit. Při podobných příležitostech se nemůžu zbavit pocitu trémy, kterou sdílím s účinkujícími. Ani toho, aby mě nepolil pot, když slyším bé místo cé. Jímá mě hrůza, když se dva nástroje duetu nesejdou. Omdlívám, když se z nástroje neozve vůbec nic. V ještě horším případě není nástroj vůbec k nalezení, právě když má protagonista vystoupit na podiu. Na konci každé předvedené skladby se slyším, jak si oddychnu, že už je to dohráno, a s úlevou sleduji rychlý úprk nebohého malého hudebníka. Kromě toho se raději ani nedívám tam, kde sedí pedagogové, kteří jsou omdlení často blíže než já.

Takže pokud někdy míváte při dětských vystoupeních podobné pocity, vypravte se na koncert hudebních oborů Roztoče. Učitelé neomdlévali, ale příkladně vystoupili jako první s krásnou jarní renesanční písní, do které jsem se tak zaposlouchala, že jsem se přestala bát. Děti asi taky. Vypadaly uvolněně, radostně a krásně zahrály. Bylo slunné nedělní odpoledne, modlitebna Husova domu zaplněná do posledního místa, sedělo se v lavicích, na koberci, v zádveří. Koncert jako radostné setkání, bez zbytečného strachu a trémy. Setkání, které přibližuje radostný svět hudby a lidí.

A ještě něco. Moje holčička od té doby cvičí na flétnu bez obvyklého odmlouvání. I když pomalu zase polevuje. Tož to by Roztoč mohl připravit další koncert.

Mariana Chobotová

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.