Marika Singers v Normandii

Prázdniny se nemilosrdně blíží ke svému zdárnému konci a my, zklidnění, odpočatí a plní zážitků, se pomalu pouštíme do třídění toho, co jsme za dva měsíce nastřádali. A v této fázi léta si dovolím malé ohlédnutí. Počátkem července vyrazila místní vokální skupina Marika Singers na koncertní turné po severní Francii. Přijala tak milé pozvání starosty malebného normandského městečka Le Tourneur, sympatického pana Didiera Duchemina, a pod taktovkou excentrické Márie Divišové uskutečnila celkem tři koncerty: přímo v Le Tourneur, kostele opatství Saint Sever Calvados a kulturním sále Asociace česko-slovensko-normandského přátelství v městečku Demouville. Každý koncert byl jiný, ale všechny se povedly. Zmíním se více o le-tourneurském vystoupení, protože pro mě představovalo první kontakt s normandskou kulturou. Sál kulturního centra calvadoské Le Tourneur byl připraven s pečlivostí hostitelů, kteří chtějí udělat ten nejlepší dojem: nablýskaná podlaha, dobře ukotvená železná konstrukce a na ní černé plátno oddělující jeviště a zákulisí, nová okna. Nastoupili jsme obvyklou choreografií dvou řad a chvíli jsme se vzájemně prohlíželi. Oni nás a my je. Posluchači, kteří sem přišli, netušili, co teď přijde. My nevěděli, jaké máme před sebou publikum. Koncert začal romantickou Dvořákovou Rusalkou, dále mimo jiné zazněly vokální aranže Armstronga, Sinatry, Depešáků, Claptona, ale také tango Hernando's Hideway a skočný Can Can ... a samozřejmě Leonard Cohen. Jeho Hallelujah zpíval celý sál. Mezi nejsilnější zážitky jistě patřila vystoupení našich nejmladších sólových zpěvaček Viktorky a Evičky. Koncert se zkrátka vydařil. Nemyslím si to jen proto, že při závěrečném velmi bouřlivém potlesku jsme stáli docela všichni. Ani si to nemyslím proto, že francouzsko-anglicko-české loučení bylo velmi srdečné a Marika Singers dostaly přímo na místě pozvání k další návštěvě napřesrok. Ten důvod leží jinde; stačilo pozorovat naše posluchače, to, jak se jim s každou další skladbou mění tvář: tu bylo vidět lehký úsměv, tu pohybující se rty nebo rytmické pohupování. Hudba nás úplně semkla a vytvořila z nás jediný celek. Postupně se stíral rozdíl mezi zpěváky a posluchači. Po koncertě jsme byli pozvaní na malé občerstvení, při kterém jsme více či méně verbálně i neverbálně vzájemně konverzovali. Bylo to milé. Pokud by se snad někomu zdálo, že existuje něco jako jazyková bariéra, pak musím přiznat, že jsem na vlastní uši slyšela, jak ji muzika boří.

(redakčně kráceno)

Blanka Pekárková
Sbor Marika Singers

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.