Masopustní zprávy z Roztoče

Proč je důležité míti bakchuse aneb Masopustní veselí i po devatenácté na výbornou

V pondělí 4. ledna, první pracovní den roku 2016, projíždím pracovně Facebook, když tu na mě vyskočí notifikace o konání Masopustu v Roztokách a Úněticích. Vzpomenu si, že kamarádka mě už na něj kdysi zvala a vždy o něm hovořila jako o nezapomenutelné akci.

Zvědavost mě tedy přivedla na samotnou událost, kde mi jako první na očích přistál příspěvek o hledání zdatných lidí do velkých masek. Když už, tak už, pomyslel jsem si a neohroženě jsem se přihlásil. K mému potěšení mi bylo hned odpovězeno, a čím více jsem si o roztocko-únětickém masopustu zjišťoval informací, tím více mi bylo jasné, že 23. leden bude den s velkým D. Když jsem pak byl dva dny před pochodem seznámen se vskutku originální maskou bakcha, boha nespoutaného veselí, natěšenost byla na maximu.

Je sobota 23., jedu vlakem směr Roztoky a koukám na obzvlášť štědrou sněhovou nadílku, která se v noci a dopoledne snesla na krajinu. Trochu jsem se bál, že kvůli ní bude menší účast. Pohled na zámecké náměstíčko však mé chmury zahnal. Desítky a desítky lidí v nádherně barevných a ručně dělaných maskách byly zaslouženým terčem amatérských i profesionálních fotografů, kteří po celou dobu průvodu nepřetržitě cvakali spouštěmi svých přístrojů.

Neposední a divocí opičáci, klibna ochotně se dělící o své koblížky, medvěd a jeho pán, vometačky, jedinečná a nezapomenutelná královna masopustu a samozřejmě nerozlučná trojice smrtka, půst a bakchus, řešící závažné problémy míry masopustního veselí či očistné askeze. Ti všichni společně s dalšími po korunovaci královny krátce po druhé hodině odpoledne vyvedli masopustní pochod z roztockého zámečku nahoru na kopec přes Tyršovo náměstí, roztocké uličky a vskutku vydatně zasněžená pole až na Holý vrch, kde už na roztocký průvod čekal únětický a suchdolský.

Únětičtí neopomněli připomenout, že se roztočtí jako vždy opozdili, ale to už byli v sobě zaklesnutí medvědi všech průvodů. Krve by se ale člověk nedořezal, neboť jelikož je masopust především radostným svátkem, huňáči spolu začali tancovat a bavit přihlížející stovky lidí. Když pak následovaly tradiční kolové tance, kdy tyto stovky lidí utvořily tancujícího několikasetmetrového hada, tak nevadilo ani to, že letošní 19. ročník masopustu byl kalendářně poněkud dříve a jeho konečná část už probíhala za notného šera až tmy. Kapela na pódiu však hrála dále, lidé s chutí tancovali a jen pomalu se šourali do Únětic na zasloužené pivo, jídlo a další veselení.

Z pohledu bakcha si troufám tvrdit, že jsem věčného rivala "půsta" udolal a ukázal mu, ke komu se lidé ten den přiklonili. Mé buřtíky přitahovaly jak rozverné a dobře naladěné pány, tak i drobné ženy, které by jinak uzeniny nepozřely. Přesto bych "půstovi" i smrtce zde rád poděkoval za inspirující rozhovory, které snad bavily i další. Ostatně, zábava a veselí měly být ten den to nejhlavnější a podle usměvavých a radostných pohledů ve tvářích lidí se bavil snad úplně každý. A tak to má přece být, ne?

Vojtěch Marek

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Roztoč se v kultuře | Kateřina Korychová
Masopust 2016 | Marcela Uhlíková
Masopust | Ondřej Marek

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.