Měj se hezky v nebíčku!

Buli, bulisi, bléé... jééé a bééé a výskot dětí při dupání čertovského kopyta na dřevěnou podlahu se rozeznělo cele zaplněnou restaurací Tiché údolí.

Pak už vstoupil v závěsu anděl a ten, na kterého všechny ty rozzářené a uplakané tvářičky čekaly. Zdá se, že i někteří rodiče jsou překvapení reakcí svých ratolestí a s dobrým úmyslem se je snaží ukonejšit, že jsou to vlastně jen známí převlečení strejdové a tety se svými jmény „neboj se, vždyť je to strejda Renda“. „Tak to se ti, tatínku, moc nepovedlo,“ oponuje málem prozrazený Mikuláš, ještě že jsou děti tak vyjevené, že to ani nevnímají. Tatínek vedle je zase udiven, proč má najednou tak teplý a mokrý klín, v kterém mu sedí vyděšená dcerka. Vše to ale urovná dobrosrdečná blonďatá andělská bytost a už podává Mikulášovi plný pytlík dobrot, který jej předá za vzornou holčičí básničku, při které ztichlo celé osazenstvo. A další a další a děti už jen září, i když některé přeci jen si nejsou jisti, asi vědí, že zlobit se nemá a že to určitě ten chlupatý čert ví. A pak že nejsou a nepřijdou.

Příjemné prostředí a vytvoření slavnostní atmosféry s úžasným občerstvením v restauraci Tiché údolí je důkazem, že se vyplatí si udělat čas na naše ratolesti, a proto i děkujeme majiteli, příjemnému personálu a v neposlední řadě čertovi, andělovi a málem prozrazenému místostarostovskému Mikuláši.

„Měj se hezky v nebíčku,“ popřál upřímně Mikulášovi pětiletý chlapeček při odchodu. Za rodiče spokojených dětí

František Ovčák

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.