Migrace není nový problém

V listopadovém čísle Odrazu mne překvapil, pobavil a naplnil obdivem článek Tomáše Šalamona. Překvapilo mne jeho publikování v lokálním měsíčníku, ale je to v pořádku, protože globální problémy budou mít stále větší dopad na ty místní. Pobavil mne svou formou, která odlehčila obsah, aniž snížila jeho vážnost. A obdiv je, jak známo, naše uznání druhému, že se nám podobá. V tomto případě názorově. Z toho také vyplývá, že některým čtenářům se naše názory líbit nemusí. Ale s tím se nedá nic dělat.

Je mi téměř 80 let. Nemyslím, že stářím lidé zmoudřejí. Spíš jen zatvrzeleji lpějí na svých názorech. Přesto věřím, že mi můj věk i častý pobyt v cizině daly větší možnost nadhledu, než kdybych se orientoval jen podle našich médií.

Zhruba před 20 lety mne upoutal na pláži kalábrijského městečka, téměř ve špičce italské boty, zrezlý vrak lodi větší než dva vltavské parníky. Bratr, který tam žije, mi vysvětlil, že nešlo o neštěstí, ale o způsob, jakým pašeráci přivážejí muslimské migranty z Libye. Ta loď byla prakticky vrak už před vyplutím. Posádka odplula zpět na "gommone", velmi rychlém člunu z tvrdé a odolné pryže, migranty zachránila z vody italská pobřežní stráž, pár se jich utopilo. Zatímco jsme leželi na pláži, nad námi dvakrát přeletěl policejní vrtulník. Zajímavé je, že v době ztroskotání nelétal. Že by to zařídila, Ndrangheta (místní forma mafie)? V každém případě byznys s migranty běžel už tehdy.

V dalších letech jsem v italské televizi viděl migranty směřující především na ostrov Lampedusa stále častěji. Dokonce se v tamním uprchlickém táboře vzbouřili. Premiér Berlusconi uklidnil obyvatele ostrova tím, že si na tam koupí dům. Vzhledem ke strmému poklesu cen tamních nemovitostí to nemuselo být jen gesto.

Itálie opakovaně žádala Evropskou unii o spolupráci při řešení krize, ale nic zásadního se nestalo. Jen pobřežní stráž byla vlastními silami posílena, a tak zachránila víc migrantů před utonutím. Vraky zřejmě došly, a tak se hlavním dopravním prostředkem staly kriticky přeplněné gumové čluny. Z uprchlických táborů šli migranti dál. Viděl jsem je v Římě i v Alpách. Jejich houfy se snažily projít dlouhým železničním tunelem do Francie. Zčásti pracovali, zčásti (hlavně černoši) se živili zakázaným pouličním prodejem. Scházeli se v parcích, kde po nich místní obyvatelé uklízeli nepořádek, tak jako u nás v Teplicích. Jednou jsem viděl, jak v parku postavili velký stan, vyslechli kázání svého imáma a pak se dlouze modlili na koberečcích vyrovnaných ukázněně v řadách. Tak jsem si je mohl prohlédnout a spočítat. Všichni to byli mladší muži s bohatým černým plnovousem, v dlouhých bílých hábitech. Napočítal jsem jich přes tři sta. V Římě, sídle papeže, mi to přišlo zvláštní. Mohli by křesťané uspořádat takové shromáždění v Mekce? Asi ne, když i v Itálii museli ve školách odstranit ze zdí kříže, které urážely muslimské žáky.

Na rozdíl od prezidenta Hollanda mne letos v březnu zesílení migrační vlny do Evropy nepřekvapilo. Jeho jistě také ne. Tak hloupý opravdu být nemůže. Válka v Sýrii trvá už čtyři roky, sucho v Maghrebu také, což jsou hlavní příčiny sílící krize. Ale může někdo očekávat, od už tak málo oblíbeného politika, že po masakru v Paříži řekne: "Máme ve Francii už sedm milionů muslimů a oni se nám radikalizují. V Evropě už je jich celkem víc než 20 milionů, další přicházejí a my si s tím nevíme rady." Raději volí tvrdá slova a získává tím politické body. Tak jako při předchozím atentátu na Charlie Hebdo a židovský obchod. Tak jako ministr vnitra a pozdější prezident Sarkozy při nepokojích v muslimských částech Paříže, při kterých mládež zapalovala auta a rabovala obchody. Tak jako další politici při atentátech v Londýně, Madridu a New Yorku, abych uvedl jen ty neznámější.

Ale i muslimové jsou voliči. Proto je na závěr tvrdých slov třeba připojit mantru: "Je třeba oddělit islamismus od islámského náboženství." To je jistě pravda, ale ví někdo, jak to udělat? Představitelé evropských muslimských obcí vesměs ujišťují, že islámští radikálové poškozují především je a že skutečný a pravý islám je náboženstvím míru. Ale který je ten pravý islám, když v muslimském světě bojuje téměř každý s každým ve jménu jediného Alláha. A kdo to rozhodne, když muslimové nemají nejvyšší autoritu a každý jejich duchovní si vykládá, co chce.

Také křesťanství prošlo obdobím náboženských válek, ale to už je naštěstí dávno za námi. Západní svět vděčí za svou kulturu především judaismu a křesťanství, ale za svou technickou vyspělost a ekonomickou prosperitu vděčí zejména odloučení církve od státu. Naopak muslimští fundamentalisté chtějí obrodit svou víru striktním návratem ke koránu a právu šaría a jakoukoli modernizaci původního výkladu odmítají.

Je čas, aby evropští muslimové přešli od slov k činům a začali upozorňovat úřady na nebezpečné radikály ve svých řadách, včetně duchovních. Nebo máme věřit bratrovi dvou atentátníků z Paříže, kteří si předtím zabojovali v řadách Islámského státu, že jejich rodina nic netušila a že je musel někdo zmanipulovat? Mladí lidé jsou radikálnější než jejich rodiče patrně ve všech státech, ale mnozí mladí muslimové jsou navíc frustrováni rozporem svých představ o životě v Evropě s realitou. Dva, s nimiž jsem v Římě hovořil, nechtěli dělat "špinavou práci". Jeden chtěl být zpěvákem, druhý fotbalistou. Navíc se nemohli oženit, protože mezi migranty je málo žen. Italské dívky se jim líbily, ochotně se s nimi objímali a líbali, ale oženit se s nimi nemohli, "protože všechny Italky jsou děvky". To je ovšem slabý čajíček proti agitaci dvou mladých džihádistů na internetu. Chtěli získat další britské muslimy do armády Islámského státu, v níž právě bojovali. Jeden z nich s kalašnikovem v ruce prohlásil: „V Anglii jsem měl deprese, teď už je nemám. Nejlepším lékem na depresi je džihád."

Kdysi jsem v České televizi sledoval besedu protestantského pastora Dana Drápala se dvěma zástupci české muslimské obce. Na přímou otázku mu bezelstně sdělili, že v žádném případě nehodlají v Čechách prosazovat právo šaría násilím. Ovšem, až tu budou mít většinu, tak si to demokratickou cestou odhlasují. Z čehož soudím, že všichni muslimové chtějí dosáhnout prakticky téhož cíle. Ti radikální terorem, ti umírnění si počkají. Alespoň tak to řekl libyjský vůdce Kaddáfí "svému nejlepšímu příteli" Berlusconimu: "My nemusíme bojovat, my zvítězíme dělohami svých žen." Uvážíme-li porodnost evropských národů, bude mít, pokud se včas nevzpamatujeme, pravdu.

Začas Kaddáfí požádal Berlusconiho o zprostředkování malého kšeftíku. Za miliardu eur byl ochoten zastavit migraci do Evropy, jdoucí tenkrát převážně přes Libyi. Bohužel k tomu nedošlo, takže dnes je to otázka jednání mezi EU a Tureckem, což bude rozhodně dražší.

Kdy už západní politici pochopí, že demokracii nemohou vyvážet. Pařížského masakru se prokazatelně zúčastnili dva čerství migranti, kteří přišli do Evropy přes Řecko letos na jaře. Přesto Evropa, především díky kancléřce Merkelové, svou vstřícnou politiku vůči migrantům nezmění. Jak se Merkelová znovu vyjádřila, všechno vyřeší jejich přerozdělení mezi státy EU. Alláh ji ochraňuj před vlastními voliči!!!

Západ bude ničit Islámský stát ještě intenzivnějším bombardováním přímo v Sýrii. Ale tam přece všichni džihádisti nejsou! Je mezi nimi sedm tisíc občanů EU, kteří se jistě zčásti vrátí. A jak je spojenecké letectvo trefí, aniž by zničilo již dost zdevastovanou infrastrukturu Sýrie a především aniž by zmasakrovalo opozici proti Bašáru Assadovi, včetně civilistů, kteří nestačili utéct? Příbuzní těch, kteří zemřou, se pochopitelně naštvou a část jich přejde k Islámskému státu, aby se pomstili. To je model již mnohokrát vyzkoušený, především v Afghánistánu a Iráku. Rusové si s tím nelámou hlavu a bombardují všechno, co jim přijde pod letadlo. A tak jim Turci jedno sestřelili.

Myslím, že by nebylo od věci, kdyby NATO nabídlo možnost bojovat s Islámským státem především migrantům schopným vojenské služby. Byl to přece on, kdo je vyhnal z jejich země! Jistě nechtějí zbaběle čekat, až jim možnost návratu vybojují "západní křižáci". Z toho by mohli mít další deprese. Jejich oddíly mohou sehrát stejnou úlohu jako Československé legie v boji o naši samostatnost nebo zahraniční vojska států okupovaných nacistickým Německem. I kdyby se jich nepřihlásilo dost, mělo by to velký politický význam. A především by se ukázalo, kdo je kdo. A to je velmi třeba!

Souhlasím sice s tím, že každý muslim není terorista, ale bohužel vidím, že v současnosti je každý terorista muslim. Všichni ti vrazi totiž volají: "Allahu Akbar". Až začnou před svým odpálením volat: "Pochválen Pán Ježíš Kristus", změním názor.

Rudolf Šimek

 

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Zastupitelstvo se distancovalo | Tomáš Novotný
Díky za pomoc potřebným | Tomáš Novotný
Nesouhlasím se svým předsedou | Stanislav Čáslavka
Děláme chybu | Miroslav Košťál
Jak si stojí vily | Tomáš Novotný

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Pěkně napsáno. Poslední

Pěkně napsáno. Poslední události snad musely otevřít oči i největším vítačům.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.