Mít, či nemít školní pavilon?

Každý z uvedených textů obsahuje určité věcné argumenty hodné zřetele, ale jsou si natolik protichůdné, že pro běžného čtenáře bylo asi obtížné si na jejich základě utvořit jasný názor na věc, spíše naopak. Navíc, některé důležité aspekty zmíněny nebyly.

Jádrem, kolem něhož se vedla debata, byla užitečnost či zbytečnost školního pavilonu na pozemku, který kdysi tvořil a opět po roce tvoří školní zahradu. Odkud se tento nápad vlastně vzal?

Nejprve trochu historie

Zmíněný pozemek (cca 950 m2) byl jako součást školní zahrady využíván školou nejméně několik desetiletí, byť byl původně (od r. 1939) v soukromém vlastnictví. Počátkem šedesátých let se město s tehdejší majitelkou vyrovnalo formou směny za jiný pozemek. Bohužel došlo k chybnému, tzv. duplicitnímu zápisu do katastru nemovitostí, takže mimo město (resp. MěNV Roztoky) tam zůstala zapsána i původní majitelka, jejíž vnučka s odstupem mnoha let začala uplatňovat svá vlastnická práva (včetně oplocení pozemku). Bylo proto logickým krokem, že město podalo v roce 2014 žalobu k soudu o určení vlastnictví. Soud prvního stupně však kupodivu rozhodl ve prospěch žalované dědičky. A tehdy udělalo město fatální chybu, když se neodvolalo k vyšší instanci, zřejmě v domnění, že nemá v rukou relevantní důkazy, které by dokládaly předchozí vypořádání, konkrétně směnnou smlouvu. Rozsudek tak nabyl právní moci. Když tyto (archivní) dokumenty posléze zajistilo a požádalo o nový proces, soud ho odmítl, právě se zdůvodněním, že město nevyužilo všech možností dokazování a opravných prostředků v prvním řízení. V tomto místě mi nedá, abych nezapochyboval o správnosti postupu soudu a nevzpomněl si na starý bonmot, který říká, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Na straně druhé, kdyby město postupovalo, jak mělo, možná s lepší právní podporou, nemuselo nyní kupovat „svůj" pozemek za 2 397 500 Kč.

Tím to ale nekončí, spíše začíná

Když jednalo vedení města s novým majitelem zapsaným v katastru, pan starosta informoval zastupitele, že podmínkou koupě pozemku je i koupě budoucího stavebního objektu (sloužícího škole), který zde majitel nechá postavit. Mělo jít o přízemní pavilon se dvěma třídami. Když jsme o tom jednali ve školské radě, navrhli jsme, aby objekt byl alespoň patrový s dvojnásobnou kapacitou, neboť je to prostorově i ekonomicky výhodnější. Navržená kupní transakce byla z hlediska zákona o obcích poněkud nestandardní, což naštěstí obě smluvní strany včas pochopily, a tak nakonec došlo jen ke koupi samotného pozemku. Projektová příprava školního pavilonu však pokračovala. Byla zpracována hmotová studie, z níž vyplynulo, že objekt je umístěn na ploše pozemku tak nešťastně, že znehodnocuje velkou část zahrady. Mělo to i objektivní příčinu v tom, že lepšímu umístění momentálně překáží trafostanice (a na její přemístění údajně nejsou peníze ani čas). Tehdy vlastně jsme se začali zabývat na návrh zastupitele R. Jandíka (z 3. 1. 2018) alternativním řešením, spočívajícím v umístění dočasných montovaných objektů, které by bylo možné po překonání kapacitní krize školy zase odstranit a zahradu tak revitalizovat. Několik z nás hledalo varianty řešení od pronájmu modulů až po jejich koupi. Zajímavé a finančně velmi výhodné řešení pak nalezla místostarostka M. Šlancarová, když přišla na nabídku koupě zánovních kontejnerů za cenu cca 5,5 mil. Kč. K tomu jen podotýkám, že zděný pavilon měl přijít na cca 12 mil. Kč a modulové novostavby (ve vyšším standardu) nebyly kupodivu levnější.

Rozhodující bylo stanovisko školy

Navíc vedení školy upozornilo na to, že vzhledem ke kapacitní krizi školy čtyřtříd-ní pavilon nic zásadního neřeší. V tom okamžiku se většina zastupitelů (i členů školské rady a komise) přiklonila k variantě kontejnerové, v dobré víře, že výstavba nové školy v Žalově proběhne tak, aby bylo možné 1. září 2020 přestřihnout pásku. Modulová alternativa má samozřejmě i své slabiny. Kontejnerové třídy nebudou žádná krása a nejsou příliš prostorné ani provozně ekonomické. Jde o podobný typ objektu, jaký jsme měli v Palackého ulici (MŠ), kde jsme platili nekřesťanské peníze za energie. Ale jako přechodné opatření se toto řešení jeví jako nejméně špatné.

Cena není malá, ale školní zahrada má také svůj význam a kvalitu. Nelze samozřejmě vyloučit, že časem i tam vyroste nový objekt, ale snad lépe navržený i šetrněji umístěný. Anebo to také bude úplně jinak, až vznikne studie sanace a přestavby sousedního objektu MŠ Havlíčkova, který už má svá nejlepší léta tak říkajíc za sebou. Možná bychom si pak drbali hlavu nad pavilonem, tak jako v současnosti nad nešťastnou trafačkou.

Stanislav Boloňský

člen školské rady

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslední zvonění | Jaroslav Huk
Škola | Vít Calta
Roztocké lithium | Michal Hadraba
Dobra vec se podařila | Vlaďka Drdová
Projekt Bezpečná škola | M. Bartulíková

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.