Mrtví z druhého břehu

Mluvíme-li o obětech druhé světové války v našem městě, je v podstatě samozřejmé považovat za ně popravené odbojáře, padlé příslušníky zahraniční armády, oběti holocaustu a umučené vězně koncentračních táborů z transportu smrti. Je to samozřejmě logické a správné. Nebude však na škodu, připomeneme-li si dnes také ty, kteří stáli „na druhé straně barikády“. Už jenom proto, že ani našemu městu se nevyhnula vlna poválečného násilí, která stála lidské životy. Rád bych hned v úvodu svého textu uvedl, že nepatřím k zastáncům nekritického sypání si popele na hlavu - události, k nimž došlo během jarních a letních měsíců roku 1945 ve vztahu k českým i jiným Němcům a německým válečným zajatcům je třeba hodnotit v kontextu doby a událostí, jejichž byli jedni svědky a druzí přímými aktéry.

Německá menšina

Před válkou představovala roztocká německá menšina jen asi dvě procenta z celkového počtu obyvatel města. Během 30. let tento počet mírně rostl, nicméně teprve po okupaci nabyl významnějších rozměrů. Roztočtí Němci museli v průběhu války rukovat do německé branné moci. Nejméně čtyři z nich pak padli na frontách. Jednalo se o Aloise Hübla (nar. 1896) z ulice Na Vyhlídce, Johanna Stiku (nar. 1901), Franze Dittricha z Nádražní ulice a jeho souseda Roberta Wanku (nar. 1926). Pouze v případě Dittricha víme, že padl v Itálii na Silvestra 1944. Wanka přišel o život na východní frontě zhruba ve stejné době jako příslušník jezdeckého útvaru Waffen-SS, kam se přihlásil dobrovolně v 17 letech.

Roztoky v květnu 1945

Krátce po vypuknutí Květnového povstání se v Roztokách a jejich blízkém okolí podařilo plně obnovit československou státní suverenitu. Díky dobré přípravě a rozhodnosti povstalců roztocká posádka wehrmachtu kapitulovala téměř bez boje. Větší přestřelka se strhla až 5. května v odpoledních hodinách, kdy se podařilo zastavit vlak plný německých vojáků a civilistů směřující z Prahy do Lovosic. Na německé straně byl jeden padlý voják.

Dne 10. května 1945 ráno, tedy již v době, kdy ve městě byly sovětské jednotky, pak došlo k tragické události. Na základě „rozsudku“ vyneseného Revolučním národním výborem, byla v Tichém údolí vykonána poprava 29 mužů, u nichž existovalo podezření z členství v SS nebo v nacistickém bezpečnostním aparátu. Nešlo výhradně o Němce - byl mezi nimi např. známý roztocký kolaborant Josef Hrubý z Jeronýmovy ulice nebo odrodilec Josef Uhlíř - Haunold. V archivech se mi podařilo dohledat již jen jedno jméno popraveného, kterým byl Herbert Böhme. Vzhledem k tomu, že se jednalo o 18letého mladíka, lze předpokládat, že k zařazení do skupiny exekvovaných stačila prostá příslušnost k Waffen-SS. Výslechové protokoly odsouzených se zřejmě nedochovaly, stejně tak jejich seznam. Rozsudek je zcela anonymní a jen oznamuje, že k smrti bylo odsouzeno 29 gaunerů za prokázanou „zhovadilost“.

Historik Tomáš Staněk ve své průkopnické studii o poválečných excesech z roku 2005 uvádí, že v Roztokách bylo při zpětném prošetřování nalezeno 35 mrtvých z května 1945, nacházejících se mimo pohřební místa. K tomuto číslu se lze v podstatě dopracovat i studiem archivních materiálů - kromě padlého z vlaku a 29 zastřelených v Tichém údolí byli ještě nejméně dva němečtí vojáci zastřelení údajně sovětskými vojáky v Kroupce a tři německé „záškodníky“ usmrtil městský vodák Adolf Joch, když „se pokoušeli o útěk“.

Pozdější oběti

Váleční zajatci i němečtí civilisté byli již v průběhu povstání internováni na sokolském hřišti, v nové škole, chudobinci, Wo-hankově továrně a na dalších místech v Roztokách i v Žalově. Také zde došlo k několika sebevraždám a úmrtím v důsledku nemocí. Dne 1. června 1945 zemřel v nemocnici Na Sakuře v důsledku sebevražedného pokusu žalovský Němec Josef Kroc (nar. 1894), o šest dní později podlehla nemoci tamtéž internovaná Němka Margarette von Nau-man. Počátkem července přišel následkem nehody o život pětadvacetiletý zajatec August Schumple. Koncem srpna 1945 pak v internaci zemřel bývalý ředitel německé obecné školy v Roztokách Anton Deutzer. Sebevraždu v blíže neurčené době spáchal i Emich Schlegl (nar. 1893), který se za války přihlásil k německé národnosti. Za nevyjasněných okolností zemřel Ing. Otto (před válkou Radoslav) Kalous (nar. 1891) z Vršek. Zřejmě posledním v internaci zemřelým roztockým Němcem byl 1. dubna 1946 pětasedmdesátiletý Anton Stangl.

Nezodpovězené otázky

Jak jsem se zmínil již v úvodu - ne všichni byli samozřejmě nevinnými oběťmi. Téměř každý byl členem některého nacistického spolku, řada z nich přímo NSDAP. Otázkou především u popravených v Tichém údolí zůstává, zda si alespoň nezasloužili stanout před regulérním soudem, a to právě ve chvíli, kdy již z jejich strany nehrozilo žádné nebezpečí. Městský národní výbor samozřejmě neměl oprávnění vynášet hrdelní rozsudky a je patrné, že jakékoliv trestní řízení s největší pravděpodobností ani neproběhlo. Jejich ostatky zůstaly až do dnešních dnů na stejném místě. V parném létě roku 1947 začal špatně zahrnutý hrob obtěžovat své okolí. Stížnosti přicházely na roztocký MNV především z nedalekého Suchdola. Několik let trvající výměna názorů mezi správními orgány obou lokalit skončila jednoznačným vyjádřením, že je naprosto vyloučené, aby těmito mrtvými byla „znesvěcena svatá půda Levého Hradce“. Až do dnešních dnů je v Roztokách toto téma jistým způsobem „tabu“ a zřejmě nikomu nepřijde zvláštní, že za humny, kam chodíme s dětmi na nedělní procházky, se stále nachází masový hrob.

V příštím roce si připomeneme 70. výročí ukončení války. Nebylo by symbolickou tečkou za jejími tak dramatickými událostmi zbavit se jednoho z jejích posledních pozůstatků a mrtvé z Tichého údolí důstojně pohřbít (nebo alespoň umožnit, aby se o to postarala příslušná německá místa)?

PhDr. Jiří Plachý, Ph.D.
(mezititulky red.)

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Hrobové ticho v Roztokách | Lenka Blažejová
Slovo starosty | Jan Jakob
Jaro 1945 | Jaroslav Drda
Válka skončila před 70 lety | Stanislav Boloňský

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.