Mým Roztočanům

Víte vy vůbec, koho mezi sebou máte? Tak jsem si tuhle řekl, že už jsem zas dlouho nebyl ženatej. Přesně 33 let, 8 měsíců a 6 dní. Tuto okolnost mi připadlo vtipné změnit. To se stalo v sobotu 22. září 2012 ve 13:00 hodin v zařízení k tomu uzpůsobeném, v podniku nazvaném Tiché údolí a umístěném v malebném parčíku v Roztokách u Prahy. Jelikož jsem poměrně konzervativních názorů, vystříhal jsem se výstřelků a pojal za choť zcela banálně osobu ženského pohlaví. Při obřadu asistovaly některé význačné osobnosti našeho bigbítu až undergroundu. Mým svědkem byl legendární publicista, hudební vědátor a glosátor bez konzervatoře Jiří „Bigfoot“ Černý. Proceduře bylo učiněno dále zadost tím, že role oddávajícího se chopil bývalý strážce hradního protokolu, jeden z největších básníků naší generace Ladislav Kantor, který byl uprostřed dešťů a neblahých předpovědí schopen zajistit i počasí vhodné k focení v areálu zámku, toho času ve stadiu pokusu o dlouhodobou rekonstrukci.

Počasí bylo takřka ideální a ve zlatistém svitu prvního podzimního dne vynikly zejména znamenité fotky p. Stanislava Marušáka, zejména ty pořízené takzvaným ,,okem z ryby“ - jak tomu humpolácky říkám.

Ale to ještě zdaleka nebylo to hlavní. Počasí a jeho eventuální nepřízni, pokud by byla bývala nastala, by se konsekvenčně bývalo dalo čelit, když mají ve jmenovaném podniku zasouvací střechu. Leč některé funkce jsou nezastupitelné. A tak jsem se seznámil i s ústřední postavou: skvělou matrikářku, paní Dagmar Vyšehradskou, ženou to za ouřadním pultíkem na vskutku svém místě. Tato znamenitá osoba zařídila vše, čeho bylo potřeba, a dokonce i to, co nemusela, ku naprosté spokojenosti a pohodlí zúčastněných. My, Severočeši, zvyklí na drsnou realitu Teplic a přilehlých končin, jsme byli okouzleni vícenásobně. Co vám mám vyprávět -připadali jsme si tak trochu jako její děti... nezvedené... s očima nevěřícně rozzářenýma. Jak pod vánočním stromkem.

Restaurant Tiché údolí přispěl k nadílce a zhostil se svého úkolu nadstandartně. Odběr stravy se vydařil natolik, že už při druhém chodu všichni funěli. Co už jsme nemohli, zabalili s sebou.

Druhý den večer jsem u domácího krbu nostalgicky prohodil: „To je škoda, že už nemáme svatbu!“ A dohodli jsme se potom, že kdybychom se ještě někdy chtěli ženit/vdávat (samozřejmě zase jedině spolu), nikde jinde bychom to nechtěli, než v Tichém údolí. A to vlastně své jednoduché řešení má: dáváme tímto na vědomost, že bronzovou, stříbrnou, zlatou i diamantovou svatbu si zamlouváme tamtéž. Nevím, jestli existuje platinová, ale pokud jo, tak taky. (A samozřejmě očekávám, že u toho bude taky Kantor, Černý a Vyšehradská.)

A kdyby nám Roztoky zbourali, postavíme si Roztoky nové, krásnější, Roztoky blíže Teplic!

(foto: Stan Marušák)

MUDr. Yarda Pichlík s chotí

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Slovo starosty | Jan Jakob
Dubečnice | František Šulc
A tam je velká tma... | Martin Štifter
Statečně a transparentně | Olga Vavřínová

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.