Nejstarších deset čísel v Roztokách (1. část)

Nedávno jsem byl otázán na deset nejstarších staveb v Roztokách. Na tuto zdánlivě jednoduchou otázku je ale obtížné odpovědět, lze ale připomenout deset domů s nejnižšími čísly popisnými, i když to zároveň neznamená, že jsou také nejstaršími.

Dům čp. 4 U Čáslavských

Číslo 1 má náš zámek

Bývalá vodní tvrz, dnes sídlo Středočeského muzea. Pominu-li kostel sv. Klimenta na Levém Hradci, jde zřejmě o nejstarší zachovanou stavbu v našem městě. Její počátky jsou již ve 13. století, kdy v místech dnešního zámku stála raně gotická tvrz o půdorysu 10 x 10 metrů. Půdorys jejích základů je vyznačen v dláždění dnešního nádvoří. Tehdy zde mohl sídlit zeman Petr z Roztok, o němž se nám zachovala písemná zmínka v listině českého krále Václava I. z roku 1233. Od tohoto data také odvozujeme stáří naší obce, i když lze předpokládat, že osídlení zde bylo mnohem starší. Svůj dům zde měl i opat břevnovského kláštera benediktinů Pavel Bavor z Nečtin, významná osobnost přelomu 13. a 14. století. Opatský dům se nacházel (snad?) jižně od tvrze za únětickým potokem.

Roztocká tvrz záhy nevyhovovala nárokům dalších vlastníků, a proto prošla mnoha přestavbami. První a radikální je spojena s pražskými měšťany Eberhardem a Reinhardem z Mühlhausenu na konci 14. století, kteří zřejmě starou tvrz úplně zbořili a postavili novou na mnohem rozměrnějších základech. K další přestavbě dochází ve druhé polovině 15. století, ale zásadní je až ta, kterou uskutečňuje v renesančním slohu rytíř David Boryně ze Lhoty a na Míkovicích. David Boryně, hejtman Slánského kraje, byl značně neoblíbenou, kontroverzní osobou. V roce 1590 byl na svém roztockém sídle přepaden, krutě mučen a mlácen a také okraden o 30 až 50 tisíc zlatých. Na následky zranění napřesrok také zemřel a je pohřben na Levém Hradci, kde můžeme vidět jeho pěkný náhrobek. Další stavební úpravy si vynutilo zpustošení tvrze saskými a švédskými vojsky v období třicetileté války. Druhé patro zámku již nebylo obnoveno. To již vlastnili Roztoky Lichtenštejnové. Vzhledem k tomu, že v Roztokách nebyl kostel, sloužilo horní patro zámku od konce 18. století do roku 1855 jako bohoslužebný prostor.

Damoklův meč visel nad roztockým zámkem v padesátých letech 20. století, kdy v souvislosti s výstavbou čistírny odpadních vod byl na zchátralý objekt vydán demoliční výměr. Je velkou zásluhou místního vlastivědného klubu a zejména budoucího ředitele muzea Jiřího Bayera, že bylo od demolice ustoupeno a zámek byl - převážně svépomocí - rekonstruován na Okresní vlastivědné muzeum. Rekonstrukce probíhala postupně mnoho let, až do počátku let sedmdesátých, ovšem katastrofální povodeň v srpnu roku 2002 opět celý areál značně zdevastovala. Úplné obnovy se dočkal zámek až v minulém roce. Kromě prohlídky stálých expozic i tematických výstav můžete v tomto krásném prostředí uzavřít i sňatek.

Číslo 2 patřilo tradičně školním budovám

Číslo 2 nesla bývalá obecní škola na Kostelním náměstí, dnes náměstí 5. května, využívaná již 83 let coby radnice neboli Městský úřad. Tato budova zcela jistě není druhou nejstarší stavbou v Roztokách, své číslo převzala školní budova od své daleko skromnější předchůdkyně, která se nacházela v zahradě roztockého zámku. Tento nevelký školní domek byl zbořen již v roce 1822. Nová jednopatrová školní budova se posléze nacházela mezi zámkem a statkem čp. 6 v místě dnešního drážního tělesa. V roce 1847 byla proto i tato, v souvislosti se stavbou železnice, zbořena. „Nová“ škola byla postavena v roce 1855 na Ovčíně, přístavba pak v roce 1896, 23. května 1897 byla slavnostně vysvěcena. Škola zde působila až do září roku 1932, kdy byla na Školním náměstí zprovozněna současná budova základní školy.

Číslo 3 byl grunt Vojtěcha Želivy, pozdější panská kovárna. Stával v sousedství domu čp. 150 v ulici Za Potokem, která je pozůstatkem původní cesty ku Praze. Nepřímým dokladem toho je i malá kaplička P. Marie, údajně z roku 1832. Statek č. 3, jehož stavba byla doložena již ve druhé polovině 17. století, dnes neexistuje. Po ničivém požáru v roce 1681 ho koupil Šimon Mls. Rod Mlsů zde hospodařil až do 30. let 19. století. V roce 1851 přechází majetek na Josefa Ledera st., držitele roztockého velkostatku, po jeho smrti na jeho syna, který zemřel v roce 1914. Počátkem 20. let 20. století nový majitel Václav Prášek, spoluvlastník roztockého velkostatku, kovárnu zrušil.

To číslo 4 (U Čáslavských) se zachovalo, ale nikoli na původním místě. Když musela stavba ustoupit nově budované železniční trati, byla v polovině 19. století postavena na novém místě, cca o 30 metrů stranou. V 17. a 18. století (až do roku 1778) zde hospodařil rod Švejdů. Od roku 1825 vlastnil statek Václav Čáslavský se svou ženou Annou. Po nich Jan Čáslavský, dlouholetý člen obecního zastupitelstva, který zemřel r. 1889. Nemovitost zdědil jeho syn Otokar Čáslavský, provozující povoznictví, pozdější roztocký starosta (v letech 1911 až 1919). V osmdesátých letech 20. století byl vydán demoliční výměr na odstranění stavby, neboť dům v zatáčce překážel narůstajícímu automobilovému (zejména autobusovému) provozu. Na straně druhé, nikdy v té pravoúhlé zatáčce nedošlo k vážné dopravní nehodě, neboť neumožňovala rychlou jízdu, naopak vyžadovala značnou obezřetnost řidičů.

Ideální rekonstrukce nejstarší roztocké tvrze (převzato z videoprojekce Středočeského muzea v Roztokách)

Snad se mohu trochu pochlubit tím, že jsem spolu s bývalým ředitelem roztockého muzea Jiřím Bayerem přispěl k zachování tohoto zajímavého domu, který přirozeně uzavírá vilovou zástavbu v Riegrově, dříve Pražské ulici.

Letní sídlo rodiny Braunerů

Hned v sousedství se nachází čp. 5, tzv. Braunerův, původně Malý mlýn. Již počátkem 18. století zde živnost mlynářskou provozoval rod Vlčků, a to až do roku 1785. V roce 1826 koupil mlýn majitel roztockého velkostatku a zámku JUDr. Josef Löhner, ale prakticky obratem ho dále prodal. Zajímavé je, že v roce 1838 koupil mlýn Jan Lábler se svou ženou Barborou, jenž byl posléze posledním roztockým rychtářem. Koupil ho zřejmě výhodně, za 6 000 zl., zatímco J. Löhner za něj zaplatil 9 266 zl.

V roce 1861 koupil mlýn jako své letní sídlo JUDr. František August Brauner (1810-1880), významný staročeský politik, poslanec říšského sněmu. Významnými osobnostmi byli i jeho dva synové; Vladimír, který následoval svého otce v advokátní praxi a byl dlouholetým roztockým zastupitelem, a Bohuslav, věhlasný chemik, spolupracovník Měndělejeva. Zejména ale tuto nemovitost spojujeme s malířkou Zdenkou Braunerovou (1858-1934), která si v letech 1903 až 1904 postavila v zahradě ateliér. Zejména díky ní pak mlýn i ateliér hostily řadu významných osobností kulturního i veřejného života. K Malému mlýnu se váže i krátká epizoda pobytu Zdenky Havlíčkové, dcery Karla Havlíčka Borovského, které byl F. A. Brauner po smrti obou rodičů ustanoven za opatrovníka. V roce 1872 pan poslanec zachraňoval „dceru národa", jak byla nazývána, před vodním živlem při povodni oknem v prvním patře. Svému nešťastnému osudu však stejně neunikla, neboť již v září téhož roku zemřela ve věku necelých 24 let na tuberkulózu. 

Dokončení v příštím čísle

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

David Boryne ze Lhoty

Dobry den, prosim, v jake knize se pise, ze David Boryne ze Lhoty yemrel 1591 a ma nahrobek v Levem Hradci? Predem dekuji za odpoved,
S pozdravem Veronika Jichova

David Boryne ze Lhoty

Dobry den, prosim, v jake knize se pise, ze David Boryne ze Lhoty yemrel 1591 a ma nahrobek v Levem Hradci? Predem dekuji za odpoved,
S pozdravem Veronika Jichova

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.