Nelehká cesta k územnímu plánu

V minulém čísle Odrazu byl velký prostor věnován přípravě nového územního plánu. Zapátral jsem trochu v archivních dokumentech, abych si ozřejmil historii územního plánování a regulace výstavby v Roztokách a také to, s jakými problémy byly práce s tímto základním dokumentem obce spojeny.

Územní plánování a regulace výstavby sídelních útvarů není výmyslem moderní doby. Nejstarší záznamy o přípravě Regulačního plánu městýse Roztok pocházejí již z roku 1894. Jeho vznik byl zřejmě iniciován Okresním výborem Smíchovským. Práce postupovaly poměrně pomalu, takže čistopis převzal Okresní výbor od radnice až v květnu roku 1897. Šlo o poměrně jednoduchý dokument, nicméně některé prvky z něj byly zachovány i v dalších desetiletích.

Koncem roku 1915 nařídila Zemská správní komise království českého provést revizi plánu obce, což bylo do roka splněno.

Další krok ke zpřesnění podmínek regulace udělala obec po skončení světové války vypsáním veřejné soutěže na vypracování „plánů situačních a regulačních městyse Roztoky“. Ta byla vyhodnocena v listopadu roku 1919, kdy se obec začínala již živelně rozšiřovat v horní části katastru. Tento polohopisný plán již obsahoval přesné regulativy, např. minimální šířku ulic (hlavní třídy 24 m, běžné ulice od 10 m výše), uliční a stavební čáry atd. Není bez zajímavosti, že v roce 1919 se reálně uvažovalo o připojení Roztok k hlavnímu městu, JUDr. Vl. Brauner byl městskou radou pověřen jednat o této věci s pražským magistrátem. Výsledkem však bylo vyjádření Rady hl. m. Prahy z 18. listopadu 1919, že „obec Roztoky nespadá mezi obce tvořící budoucí Velkou Prahu, nacházejíc se pouze v zájmovém regulačním obvodu...“

Nejvýznamnější fáze urbanistického plánování Roztok nastala v polovině dvacátých let 20. století, kdy byl zpracován Přehledný regulační a zastavovací plán obce Roztoky. Zastupitelstvo schválilo tento dokument, který na půl století definoval mantinely dalšího rozvoje obce, v listopadu 1926; aktualizace pak byla provedena o dva roky později. Tento urbanistický plán založil horní Roztoky se značnou velkorysostí a předpokládal následující výstavbu přemostění vltavského údolí do Klecan.

Zajímavé jsou i některé náměty, které nebyly realizovány, a to nová pobřežní komunikace, projektovaná s ohledem na hladinu stoleté vody, rozšíření údolní komunikace v Tichém údolí do Únětic, a zejména rozšíření profilu hlavního silničního tahu na Velké Přílepy na šíři 25 metrů.

Další aktualizace proběhla v letech 1931 a 1936. Tyto poměrně časté úpravy si vyžádala extenzivní stavební činnost v oblasti horních Roztok. V roce následujícím se obec zabývala systémem odkanalizování splaškových vod v souvislosti se záměrem hlavního města vybudovat v Řeži centrální čistírnu Velké Prahy. Počítalo se s tím, že hlavní roztocké kanalizační řady budou napojeny na tento systém. Hlavní pražská čistírna odpadních vod však byla nakonec vybudována na Císařském ostrově v Bubenči.

V roce 1941 ještě došlo k dílčí změně regulačního plánu v oblasti Tyršova náměstí, a to byla nadlouho labutí píseň územního plánování v naší obci.

Zhotovení Směrného územního plánu pak přichází na pořad až koncem šedesátých let 20. století. Počátkem roku 1971 byla zpracována Koncepce města Roztoky, jako přípravný analytický materiál. Konstatuje se v něm, že vypracování územního plánu stojí v cestě hlavně dvě překážky: 1. nedořešená trasa vnějšího pražského dopravního okruhu (tehdy označovaného jako H 1), 2. nadměrný hluk z letového provozu a vedení leteckého koridoru na Ruzyň nad městem. Konstatuje se v něm, že vyřešení obou těchto problémů je mimo možnosti obce a závisí na rozhodnutí vyšších státních orgánů.

Během sedmdesátých let probíhaly přípravné práce, ale bez konkrétního výstupu.

Koncept (coby první fáze) byl připraven v roce 1981, ale čistopis návrhu byl v nedohlednu, protože zhotovitel, Krajský projektový ústav, byl zahlcen a územní plány obcí nestíhal zpracovávat. Určité pozitivum tohoto prodlení lze spatřovat v tom, že nemohlo být realizováno panelové sídliště (asi 350 bytů) v Solníkách, které předpokládal návrh zastavovacího plánu, což umožnilo v pozdější době zvolit o něco přiměřenější formu zástavby této lokality.

Na přípravě nové verze Územního plánu sídelního útvaru Roztoky začal pracovat tým architektů (T. Durdík, M. Vavřín, O. Vavřínová, T. Turek) již v roce 1990 a koncepčně navazoval na prvorepublikový plán. Pozitivním dokladem je zejména velkorysé založení nového sídliště v Solníkách. V té době však ještě nebyl jasný rozsah budoucích restitucí, takže město plánovalo zástavbu na nových plochách v dobré víře, že bude mít postupný proces dalšího stavebního rozvoje pod svou kontrolou.

Návrh územního plánu celkem pochopitelně vyvolal velké diskuse, ba spory mezi zastupiteli města, bylo obtížné se sjednotit na jeho konečné verzi. V roce 1991 byly vytvořeny tři přípravné studie. V roce 1993 se začal nový územní plán projednávat s dotčenými orgány státní správy a veřejností. Spory ohledně některých návrhů otřásly i pozicí starosty (šlo zejména o plánované prodloužení ulice Jana Palacha na Solníky přes území tzv. finských domků, které tuto komunikaci naprosto nepatřičně v padesátých letech přehradily). Územní plán byl dokončen v roce 1994, ale jeho schválení zastupitelstvem se přesunulo až do začátku nového volebního období, schválen byl až v červenci 1995. 

Podstatnou změnou územního plánu pak byla tzv. Změna č. 1 z roku 2000, schválená zastupitelstvem v roce 2001, která zásadním (a negativním) způsobem změnila (rozšířila) rozsah možné výstavby v lokalitě Na Dubečnici. Okamžitě po schválení této Změny č. 1 uzavřel Ekospol a.s. kupní smlouvu s restituentem polností Ing. Stanislavem Marešem, čímž se stal majoritním vlastníkem pozemků v této lokalitě.

Ve volebním období 2002-2006 byla připravována celková aktualizace územního plánu. Výsledek dvouletého úsilí a obtížného hledání kompromisu však skončil po volbách v roce 2006 v archivu. V prosinci 2006, na své první schůzi po volbách, vyhlásila nová rada města stavební uzávěru na hlavních rozvojových územích města. Stavební uzávěra se samozřejmě netýkala projektů, které v té době již měly platné územní rozhodnutí. Stavební boom byl proto pozastaven, nikoliv zcela umrtven.

Teď, po téměř 10 letech, začínáme s revizí územního plánu opět od začátku. Lze předpokládat, že schvalovací proces nebude jednoduchý, neboť zájmy obce, veřejnosti a majitelů pozemků mohou být značně odlišné. Bylo by však žádoucí přijmout novelu územního plánu ještě v tomto volebním období, aby se neopakovala situace z roku 1995, kdy noví zastupitelé schvalovali něco, o čem neměli mnoho informací.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.