Nikdy není pozdě

Když jsem před dvaceti lety poprvé podepisoval slib zastupitele a na prvních jednáních často marně pátral, kdo je ten člověk, o kom je právě řeč, dostalo se mi rady: Zeptej se Václava Majera, ten tu zná všechny. Byla to (skoro) pravda. I na jednání rady města, kde jsme se od roku 1998 potkávali, občas při zmínce o nějakém dlužníkovi nebo výtržníkovi suše poznamenal „tak toho jsem taky učil“. Je asi výsadou učitelského stavu nosit v hlavě stovky jmen žáků i s jejich podobou a charaktery, a je také jejich osudem, že vstupují do snů svých svěřenců, zpravidla nikoli v přívětivé roli. 

Václav Majer
Václav Majer

Ale abych jubilanta nepomlouval. Václav požadoval prostě po každém poctivou práci a racionální přístup, a měl na to právo, protože totéž vyžadoval především od sebe.

Poznal jsem ho v mnoha životních situacích, i v té z nejtěžších, kdy v srpnu 2002 z jeho patrového domku ve Vltavské ulici čouhaly jen komíny, a obdivoval jsem, s jakou energií se ten sedmdesátník pustil do obnovy zničeného sídla. A stejně ho udržuje i dnes, kdy je mu zase o nějaký ten pátek víc.

Několikrát jsme v ODS Václava přesvědčovali, aby pokročil z postu radního výš, aby využil svých zkušeností a mnohaleté zastupitelské praxe, ale souhlas jsme nikdy nedostali. 

Tak, Václave, k těm pětaosmdesátinám ještě jednou, dodatečně – hodně štěstí a zdraví. A nezapomeň, že se za tři roky zase přijdeme zeptat.

Jarda Huk

Kam dál

Půlstoletí Tomáše Novotného | Stanislav Boloňský
ODRAZ slaví! | Stanislav Boloňský
Léta s Odrazem | Jaroslav Drda
Poděkování městské radě | Rodina Maruškova
Slovo starosty | Jan Jakob

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.