Noclehárna Prahy?

Dlouhá léta jsem vedl s různými známými i méně známými občany Roztok diskuse o tom, zda má v našem městě smysl pořádat společenské a kulturní akce. Jejich argument byl stále týž: do Roztok se lidé jezdí v podstatě jenom vyspat. Drtivá většina jich pracuje v Praze a tam také chodí za kulturou a do společnosti.

Samozřejmě, v Praze je spousta možností kulturně a společensky se vyžít, v měřítku a kvalitě, kterých v Roztokách stěží dosáhneme. Ale to přece neznamená, že ve vlastním městě musíme rezignovat na úsilí nabídnout občanům jiné zážitky, nebo dokonce přitáhnout k nám návštěvníky odjinud.

Je to typická ukázka fenoménu „to nejde“. Je tak snadné nic nedělat a schovávat se za axiom zbytečnosti a marnosti. Jenže pasivitou a nicneděláním se ještě ničeho pozitivního na světě nedosáhlo.

Ten dávný spor o smysluplnosti pořadatelského úsilí v Roztokách se mi vybavil, když jsem v obtazích tohoto čísla Odrazu spatřil kulturní kalendář, který zaplnil celou jednu stránku. S blížícím se létem narostla nabídka akcí nejrůznějšího obsahu do rozměrů vskutku nevídaných, některé akce se nám do Odrazu ani jinam než do kalendáře nevešly, jiné jsme museli výrazně krátit.

A tak si říkám, že disputaci o volném čase tráveném v našem městě rozhodl čas a že "ukázaná platí".

Roztoky že jsou jen noclehárna Prahy?

Ani náhodou.

Jaroslav Drda

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.