Doba trezorová

Únětičtí už mají za sebou kdejakou dobu. Bronzovou, hliněnou, plastovou, dřevěnou, bramborovou. Jedna jim ale ještě chybí: trezorová. Možná že letos je ta správná chvíle, protože doba trezorová nastává. Anebo se, nedej bože, vrací.

Kormidelníci Evropské unie některé zásadní problémy, třeba rostoucí zadlužení nebo zemědělskou politiku, řešit nedovedou, a tak otáčejí pozornost posádky jiným směrem. Jednou k obnovitelným zdrojům, podruhé ke klimatickým změnám a nyní k ochraně dat. Ne že by tyhle věci byly bezvýznamné, nepochybně si zaslouží odbornou diskusi, jenže to napřímení sil určeným směrem je tak gigantické, že palivo (v miliardách eur) teče plným proudem a je důvodné podezření, že by takovou rourou téct nemuselo. Vlastně je to skoro jistota. V ochraně osobních údajů se napřímení sil evropských kormidelníků projevilo nařízením známým pod zkratkou GDPR z roku 2016, tedy befelem pro všechny členské země, které dostaly dva roky na to, aby normu, s možnými drobnými změnami, přijaly. Slováci byli jako obvykle čilejší než my a od Nového roku 2018 tam platí jejich domácí modifikace. U nás se jaksi řešily jiné věci, například jedny, druhé a třetí volby, a tak česká norma není a do 25. května 2018, kdy vstoupí v účinnost nařízení, rozhodně ani vytvořena, natožpak schválena, nebude.

A tak v naší zemi nastává absurdní situace. Když k vám přijde hygienik, bezpečák nebo plynař, má doklad nebo pověření. Každý úředník musí mít k výkonu své funkce odbornou způsobilost, každý doktor diplom a každý projektant kulaté razítko. Pověřenec, hlavní osoba onoho GDPR, žádné pověření, žádný certifikát či kulaté razítko nemá. Pokud se něčím prokazuje, pak to má cenu jen toho papíru. Nikdo, žádný úřad, totiž certifikáty nevydává. A tak se pověřenci množí samoplozením a mnozí už úspěšně podepisují s vyplašenými starosty a řediteli škol smlouvy.

Je pravda, že ani ti pověřenci pořádně nevědí, do čeho lezou, ale mnohem hůř jsou na tom starostové a ředitelé. Ti totiž za všechno nesou právní odpovědnost -a tedy i za toho pověřence.

Pověřenci mohou být různí. Poctiví, kteří budou hlídat to, co hlídat mají, a budou navrhovat v úřadu či ve škole přiměřené úpravy. Nepoctiví, kteří tuší, že za pár let, až všechna ta miliardová opatření silně přiškrtí úniky dat, budou mít data docela slušnou cenu, ti si klidně něco stáhnou na „flešku“, pokud jim to bude umožněno a město či škola s nimi předem neuzavře perfektní a bezpečnou smlouvu. A pak budou pověřenci, řekněme, přičinliví. Prostě dealeři.

To zboží půjde na dračku. Nesmyslně nákladné programy na ochranu elektronických dat, špičková IT technika pro zapadákov se stovkou obyvatel. A trezory všech velikostí, provedení, materiálů, samozřejmě za mimořádné akční ceny. Protože principem celého GDPR (ale i našeho starého dobrého zákona č. 101/2000 Sb.) je to, že osobní data patří pod zámek a v počítači pod heslo. Princip je to správný, jen by měl být používán s mírou a rozumem.

A ta míra je v dnešních časech velkých kormidelníků a velkých ochránců tak narušena, že mám obavu, aby v těch přemnožených trezorech nekončily brzy takové věci, které se tam házely u nás naposled před 48 lety. 

Kam dál

Obavy o demokracii? | Bohumil Štíbr
Škola | Vít Calta
JakZTOHOVEN? | Lenka Blažejová
Roztocké lithium | Michal Hadraba
Zdravý životní styl | Vladimíra Drdová

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.