Nový územní plán města Roztoky (2. díl)

V minulém čísle Odrazu jsem zveřejnil první část pojednání o přípravě nového územního plánu našeho města. Shrnul jsem v něm východiska daná vývojem majetkových poměrů v obci i platným územním plánem z roku 1995 (s jeho změnami). Stručně jsem se dotknul i limitů, které vymezují další možný rozvoj sídelního útvaru.

V době, kdy jsem psal tento text, došlo k významné legislativní změně. Novela stavebního zákona stanoví, že platnost současných územních plánů neskončí 31. 12. 2014, jak bylo původně stanoveno, ale až o 5 let později, tj. 31. 12. 2019. To nám na jedné straně uvolňuje ruce, na straně druhé bychom neměli ve svém úsilí polevit, protože tvorba nového územního plánu je skutečně „běh na dlouhou trať“.

Do definice nového územního plánu budou bezpochyby vstupovat různé zájmy - veřejné i soukromé. Zejména vlastníci pozemků jistě oživí svou snahu změnit jejich charakter v ÚPnu z orné půdy, louky či sadu na stavební pozemky, a tak je výrazně finančně zhodnotit.

Veřejný zájem

Dominantním vlastníkem (potenciálně stavebních) pozemků v našem městě je společnost Ekospol, a. s., která je přímo koupila od restituenta, Čechoaustralana Stanislava Mareše (nikoliv od města, jak se někdy nesprávně traduje). Se zájmy takového vlastníka nemusíme souhlasit, ale nelze je ignorovat. Na straně druhé je třeba, aby soukromí vlastníci pozemků se chovali odpovědně a udržovali přiměřeně svůj majetek, včetně nezastavěných zelených ploch. To ovšem s územním plánováním přímo nesouvisí. Ekospol je s určitou nadsázkou v pozici historického „virilníka“, jak byl nazýván většinový majitel pozemků v obci v období c. a k. monarchie (od poloviny 19. století až do vzniku republiky byl nevoleným členem obecního zastupitelstva) - jako jím byl např. majitel velkostatku Roztoky Josef Leder. Prioritní ale musí být s odkazem na § 2, odst. 2 zákona o obcích tzv. veřejný zájem, tedy to, co je ku prospěchu převažující většiny stávajících obyvatel obce i státu obecně. To se snadno řekne, ale obtížně naplňuje, neb se v tomto případě dostáváme na pomezí hledisek odborných, urbanistických a požadavků ekonomických i politických (či možná spíše ideologických), objektivních i subjektivních kritérií. Tím je vložena na bedra městského zastupitelstva velká odpovědnost, neboť rozhoduje o budoucnosti obce pro další generace. Naštěstí zákon pamatuje i na tzv. veřejné projednávání, což znamená, že hlas veřejnosti nemůže být ignorován.

Zákonné povinnosti obce

Neoddiskutovatelné jsou povinnosti obce vyplývající z legislativy, např. školského zákona. Ten obcím ukládá povinnost zajistit podmínky pro zajištění povinné školní docházky pro děti s trvalým bydlištěm (§ 178, odst. 1 a § 177, odst. 2a). Ukládá obcím i zajistit docházku dětí do MŠ v předškolním roce - viz § 34, odst. 4 školského zákona. Docházku ostatním dětem zákon nijak negarantuje, pokud nebereme v potaz obecné ustanovení § 2, odst. 2 zákona o obcích, že „obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů“. Toto proklamativní ustanovení má ovšem i svou politickou váhu a záleží na konkrétní politické reprezentaci obce, do jaké míry ji hodlá akceptovat.

Podobně jsou stanoveny povinnosti obce při zásobování pitnou vodou (zákon o vodách a hygienické normy) a při likvidaci tekutých i pevných odpadů. Např. podle zákona o odpadech č. 85/2001 Sb. je původcem odpadu, který fyzická osoba odloží na určeném místě, obec. Obec tedy musí zajistit jeho likvidaci, event. skládkování. Drsným důsledkem tohoto ustanovení je to, že obec musí zlikvidovat odpadky i za obyvatele, kteří zde nemají trvalé bydliště a nijak nepřispívají do obecního rozpočtu. V tomto směru se však již připravuje novela zákona.

V případě odvádění a čištění odpadních vod jsou nastaveny velmi přísné evropské limity. Klíčová je v tomto směru funkce městské čistírny odpadních vod. Když se začala před více než 12 lety rekonstruovat, byl z toho v Roztokách velký politický problém, neboť část zastupitelů považovala ČOV o kapacitě 20 tis. EO (původně 24 tis. EO) za předimenzovanou (a tedy zbytečně nákladnou). Nyní stojíme před otázkou, kdy a v jakém rozsahu přistoupíme k její intenzifikaci na vyšší výkon.

Obec musí dbát o zajištění bezpečnosti svých občanů, jejich zdraví a majetku. Pokud jde o zdraví obyvatel, vstupuje do hry i dodržování limitů kvality ovzduší, což není úplně zanedbatelná kategorie s ohledem na minulá léta, kdy existoval vážný problém se zápachem z výroby antibiotik a biotransformací továrny VUAB i z městské ČOV. Toto hledisko je třeba dále sledovat, i když s vlastním územním plánováním souvisí jen okrajově. Do této oblasti je možné zahrnout i rušivé vlivy leteckého koridoru na Ruzyň. V případě, že bychom nechali naše město zahrnout do hlukové zóny, bude to mít dopad na územní plánování (možná s nějakou kompenzací).

Zásadní povinností obce je též pamatovat na plochy pro tzv. veřejné vybavení. To současný územní plán řeší vcelku uspokojivě -ovšem s tím, že většina těchto ploch je na soukromých pozemcích. I to je jeden z pádných důvodů, proč bude nutné s vlastníky pozemků racionálně jednat. Citlivou věcí je i vymezení tzv. podnikatelských zón. Zde platí stará poučka, že s užitečností podnikatelů a jejich provozoven v obci (přinášejících podíl na daních) všichni souhlasí, pokud to ovšem nebude před jejich okny. Máme v tomto směru nedávnou zkušenost s umístěním nového sběrného dvora v Žalově.

Zahradní město či velká vesnice?

Často diskutovaná je též otázka charakteru našeho města jako „zahradního města“. Je ovšem otázkou značně kolizní, zda ochranu volné krajiny a veřejného prostoru více garantuje přeměna města na plošně rozsáhlé sídliště rodinných domů, tj. „velkou vesnici“, nebo koncentrace bydlení do bytových domů prostřídaných parky a dalšími klidovými zónami. Pro obě možnosti lze snést řadu silných argumentů. Jde o odbornou i politickou otázku, která bude jistě v popředí pozornosti. O této věci proběhlo nedávno i místní referendum, v němž se většina hlasujících vyslovila pro zástavbu rodinnými domy. Referendum však nebylo pro malou účast platné.

S Roztokami, coby zahradním městem, je to vůbec složitější. Otázka je, zda jím nepřestaly být již v šedesátých letech s panelákovou výstavbou a pokud ano, zda konec této vize nepřišel s „neviditelnou rukou trhu“ v devadesátých letech minulého století. Pojem zahradního města totiž ještě nenaplňuje jen organizovaný soubor rodinných domů, pokud kolem těchto domů nejsou skutečné zahrady (viz např. Velké Přílepy, ale bohužel i naše Solníky). A ty mizí z našeho města rychlostí jarního sněhu. Za zahradu nelze považovat oplocený palouk s kvalitním trávníkem, několika okrasnými keři, grilem a bazénem. Smyslem zahrady je i vytváření příjemného mikroklimatu (díky vzrostlým dřevinám), její různorodost z hlediska osluně-ní, produkční i okrasná funkce, životní prostor nejen pro člověka, ale i pro užitečný hmyz (zejména pro včely) a ptactvo apod.

Šetřit na komunikacích je koncepční nesmysl

Zcela základní pro další urbanistický vývoj našeho města bude vytyčení sítě místních a obslužných komunikací. Jednou stanovenou šíři ulice již nezměníme a bude jasně definovaná možná i po několik staletí. Proto je velmi krátkozraké vytyčování minimální uliční šíře jen podle dnešních krátkodobých (ekonomických) hledisek, jak to lze vidět ve většině satelitních městeček v okolí Prahy a třeba i v našem sídlišti tzv. finských domků (Olbrachtova ul.). Solníky jsou v tomto směru světlou výjimkou.

Této věci bude třeba věnovat velkou pozornost zejména lokalitě Na Dubečnici, kde máme ještě jedinečnou příležitost kus krásného nového města vytvořit.

Novým fenoménem dnešní doby jsou cyklo-stezky, ani na ty nesmíme zapomenout. Je např. velká škoda, že při výstavbě přeložky silnice II/242 na Prahu nebylo pamatováno na pruh pro cyklisty.

Původní územní plán se prakticky nezabýval starou zástavbou. Zatímco pro tzv. rozvojové lokality byly určeny vyhláškou regulativy, ve staré zástavbě nerušeně probíhá postupné zahušťování zástavby, kterou jeden kolega radní expresivně nazval „hongkongizací“.

I této věci bude třeba se při přípravě nového územního plánu věnovat.

Diskuse o novém územním plánu

Je třeba počítat s tím, že diskuse o novém územním plánu bude velmi složitá a nebude krátká. Jde konečně o podobu našeho města v budoucnosti. Osobně jsem skeptický k tomu, že se podaří přijmout nový územní plán ještě v tomto volebním období. Lze však v tomto směru významně pokročit - i s tím rizikem, že zastupitelstvo zvolené na podzim roku 2014 navrženou koncepci zavrhne.

Je třeba též počítat s tím, že zpracování územního plánu si vyžádá nejen mnoho úsilí, ale i nemalé finanční prostředky z rozpočtu města.

Stanislav Boloňský, místostarosta

P. S. Drobné upřesnění

V první části mého článku jsem uvedl, že změnu č. 1 územního plánu iniciovala společnost Ekospol, a. s. Ve skutečnosti byl tímto iniciátorem Dr. Šubrt, menšinový vlastník pozemků Na Dubečnici - v těch místech, kde se dnes dokončují řadové domy (Železná ulice).

Stanislav Boloňský
místostarosta

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.