O té naší nátuře

Karel Čapek ve svém fejetonu O našich špatnostech, který vyšel 7. listopadu 1926 v Lidových novinách, napsal: "... A když vám někdo řekne, že tam a tam se děje velká zlodějna a strašný skandál, zajiskří vám oči zájmem a nadšením, jako by vás nadmíru rozjařili, že je na světě zlodějna a špatnost tak do nebe volající. Nikdy by vás tak příjemně nevzrušilo, kdyby vám někdo tajemně šeptal, že tam a tam se zjevila ohromná ctnost a stal se šlechetný skutek. V takovém případě byste spíše pronesli výhrady asi v tom smyslu, že ono to takové nebude a že v tom jistě vězí nějaký háček. Z čehož je zřejmo, že naše mysl je nakloněna spíše ke zlému než k dobrému."

Postřeh platný i dnes. A sdělovací prostředky k tomu přispívají se vší ohromující mocí, kterou disponují. Valí na nás samé negativní zprávy, protože vědí, že tím své čtenáře, diváky a posluchače vzruší nejvíc. A jak ta záplava pohrom nepřestává, lidé ztrácejí vnímavost. Proto je třeba jim servírovat více násilí, více krve, více strachu a neštěstí. Dostáváme se tím do spirály, jejíž konec je nedozírný.

A podléháme. Někteří si již na špatných zprávách vytvořili závislost, dělají jim dobře, a nejenže je zaníceně poslouchají, ještě je šíří dál, a co je nejhorší, začínají je sami vytvářet. Z každé maličkosti umějí vytvořit spiknutí, zločin a tragédii. A nalézají sobě podobné, u nichž poplašné zprávy padnou na úrodnou půdu. Ten vzrušující záchvěv vlastní důležitosti, když mohu někoho ohromit "zaručenou" zprávou o zločinu či katastrofě. Co na tom, že pravda je úplně jiná? Co na tom, že někoho křivě obviníme či pomluvíme? Může si za to určitě sám.

Teď zrovna koukám z okna na poetickou sněhovou nadílku, pravá zimní idylka.

Ale mohu o tom psát? Bude to ještě někoho zajímat?

Jaroslav Drda

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.