Óda na květen

Určitě rádi uvěříte, že po několikaměsíčním líčení mrazů, vánic, sněhových kalamit, plískanic, marastu, smogu a jiných úkazů, kdy týdny nevidíte slunce, se mi květnový úvodník píše lehce a s chutí.

Květen byl odjakživa měsíc požehnaný probouzením přírody, předzvěstí příští úrody... (To ovšem už mnozí čeští zajatci globalizace neberou vážně, neboť považují ,,úrodu“ za předmět dovozu, a zemědělskou půdu za prostor pro supermarkety, dálnice, aqua parky a poloprázdná satelitní městečka atd., protože na rovině se tak dobře staví a potravin je všude dost, o čemž svědčí plné popelnice...)

Květen je ostatně i jediný ze všech dvanácti měsíců roku, který (asi schizofrenně) nazýváme dvěma různými jmény. Když jsme už prvého dne zmíněného měsíce chodili (ať povinně, či rádi) do průvodu, byl to 1. máj, zatímco o pár dnů později, když jsme šli na vojenskou přehlídku či k hrobu padlých u příležitosti skončení 2. světové války, mluvili jsme o 8. květnu (do r. 1990 o 9. květnu).

Dnes už naprostou většinu obyvatelstva ani nenapadne vyrazit do průvodu či vyjít na hroby veteránů. Doba se sakra změnila. A my s ní.

Ale ať je doba jakákoli, květen zůstává měsícem ojedinělým. Pravdu měl král pražského Majálesu 1965, světoznámý americký básník Allen Ginsberg, když těsně před vyhoštěním z Prahy řekl: Království máje je příliš krásné, než aby trvalo déle než měsíc.

Ladislav Kantor

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.