Odešel fotograf Vladimír Fyman

Dne 29. července 2014 zemřel v požehnaném věku nedožitých 91 let pan Vladimír Fyman, profesionální fotograf a roztocký patriot. Neprosadil se sice ve sféře volné tvůrčí fotografie, byl však špičkovým specialistou zaměřeným na fotografie uměleckých děl. Začínal jako fotograf Státního ústavu památkové péče, kde dokumentoval historickou architekturu, tři desetiletí pak pracoval jako fotograf Národní galerie v Praze, kde fotografické oddělení přivedl na špičkovou úroveň. Jako absolvent Státní grafické školy a žák Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma, s nímž ho pojilo i osobní přátelství, byl vyznavačem velkého formátu negativu a diapozitivu. Prostředí Národní galerie ho kultivovalo i ve směru k výtvarnému umění a životnímu stylu obecně. Pokud na to fyzicky stačil, byl ve svém živlu na své roztocké zahradě, kde si vytvořil svůj malý soukromý ráj s obdivovaným „anglickým“ trávníkem a okrasnými dřevinami.

Do Roztok přišla rodina Fymanů v roce 1939 po rozpadu zbytku Československa, neboť jeho otec František Fyman musel narychlo opustit fotografickou živnost ve Vyšných Hágách pod Vysokými Tatrami. Usídlili se na úpatí Kroupky v č. p. 64, kde si F. Fyman zřídil fotoateliér. Byl tak prostorově stísněný, že při fotografování skupiny svatebčanů musel fotograf vybíhat až na ulici, aby měl náležitý odstup. V tomto ateliéru také Vladimír, čerstvý absolvent elitní pražské grafické školy, přičichl k tvrdému řemeslu. Znárodnění otcovy živnosti ho paradoxně osvobodilo a nastartovalo k vyšším cílům, když se začal věnovat uměnovědné fotografii. Předtím se ještě zapsal do historie dokumentu tím, že zaznamenal příjezd takzvaného transportu smrti na roztocké nádraží v dubnu roku 1945. Vladimír Fyman měl šťastný osud i v tom, že ho obklopovala milující rodina, byl pyšný na svou profesi, které se věnoval již jeho otec, byl rád, že toto řemeslo úspěšně provozoval i jeho syn Vladimír Fyman mladší. Až do pozdního stáří byl fyzicky fit a netrpěl žádnou bolestivou nemocí.

S panem Vladimírem Fymanem jsme se v kruhu početné rodiny rozloučili na Levém Hradci v úterý 5. srpna 2014.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

R.I.P. (za Jiřím Paďourem) | Stanislav Boloňský
Karel Marx 1928-2015 | Stanislav Boloňský
Zemřel nadšený muzikant | Stanislav Boloňský
Vzpomínka na „paní úsměvu“ | Stanislav Boloňský

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.