Padesátileté sucho

Za největší přírodní katastrofu (v našich zeměpisných šířkách) považujeme celkem logicky povodně. Kdo zažil pětisetletou gigapovodeň v roce 2002 i tu předloňskou padesátiletou, bude se mnou jistě souhlasit.

vyschlá půda nedaleko Klecan, srpen 2015

Důsledky katastrofálního sucha jsou však neméně dramatické, snad jen že nám sucho neodnese střechu nad hlavou..., i když pesimisté říkají, že příští globální válečný konflikt bude o vodní zdroje.

Záludností sucha je to, že přichází plíživě a neudeří naráz jako povodeň. Prostě přestane pršet a udeří tropická vedra, jak jsme toho byli svědky v letošním létě. V době největších veder nepršelo v Roztokách 19 dní v řadě! Jestliže nejvyšší letošní teplota 39,8 °C i další rekordní teploty byly naměřeny v sousední Řeži a nedalekých Dobřichovicích, lze považovat za jisté, že stejné vedro panovalo v první polovině srpna i v Roztokách.

Sucho je hůře změřitelné než povodeň a vlastně se mu i hůře čelí. Žádným technickým ani stavebním opatřením nezajistíte, aby začalo pršet, aby se ochladilo či aby tlakovou výši vystřídala tlaková níže. Že neporučíme větru a dešti, už dobře víme. Víme i to, jak vlastním přičiněním přirozené přírodní podmínky zhoršujeme. Z hlediska hospodaření s vodou je nejhorší extenzivní rozšiřování zpevněných ploch v souvislosti s novou výstavbou. Dešťová voda po nich rychle steče, aniž by se vsákla do půdy, což zvyšuje i riziko lokální povodně.

Velké sucho (patrně tzv. padesátileté), které mnozí z nás nepamatují a jemuž udělaly rázný konec až třídenní deště, ničilo vegetaci a ohrozilo část úrody, zejména brambor, kukuřice, cukrovky, vinné révy, okurek, chmele a dalších plodin. Voda ve Vltavě, připomínající spíše olej, pomalu plynula na úrovni 25 procent normálního stavu. Úbytek vody v Roztokách nebyl na první pohled tak markantní jako třeba na dolním toku Labe, kde byl naměřen nejnižší stav od roku 1952, protože vltavská kaskáda udržuje minimální zůstatkový průtok vody řečištěm. Starý brod pod hradištěm Zámka ani tzv. hladové kameny v řečišti se neukázaly. Hladina spodní vody klesá, půda, zcela zbavena přirozené vláhy do velké hloubky, někde připomínala spíše beton. Stromy shazovaly nejen sluncem spálené listí, ale i plody. Louky připomínaly spíše step. V lese vidíme nezvyklý jev, že usychají mělčeji kořenící keře. Velké důsledky sucha jsou zřejmé například na vegetaci Sedleckých skal.

Letošní suché léto zřejmě nepřekoná dvě největší sucha 20. století v letech 1947 a 1904, ale i tak je jevem výjimečným. Hydrologové varují, že budeme častěji čelit nejen povodním (to už jsme vzali na vědomí), ale i důsledkům devastujícího sucha, neboť změna klimatu je patrně realitou.

Bude proto nutné nejen budovat protipovodňová opatření, ale vážně se zamýšlet i nad způsoby efektivnějšího zadržování vody v krajině a ve městě. Roztoky sice označujeme za zahradní město, ale je potřeba si přiznat, že naše zahrady procházejí v posledních letech velkou proměnou. Počet stromů na našich zahradách rychle klesá - v souvislosti s tím, jak se mění jejich charakter z užitkových na okrasné či relaxační. Místo rozložitých třešní (jejichž květ máme v městském znaku), ořešáků, hrušní a jabloní, poskytujících příjemný stín, vidíme na nově zakládaných zahradách nejvýše meruňku či malý ovocný zákrsek a pár ozdobných dřevin doplněných bazénem. To je trend, který celkovou situaci s vodou ještě zhoršuje. Intenzivnější péči vyžaduje i veřejná zeleň. Vypěstování nového stromku na veřejném prostranství je dnes možná obtížnější, než bylo před dvaceti či třiceti lety. Zatímco tehdy ničilo stromy znečištěné ovzduší a nadměrné solení chodníků a komunikací, dnes je problémem zejména nedostatek vody. Paradoxně k tomu přispívá i velká nabídka výpěstků v zahradnických centrech, kde můžete zakoupit prakticky již „hotový" stromek. Záludnost spočívá v tom, že čím dospělejší výpěstky se vysazují (aby to brzy pěkně vypadalo), o to lepší podmínky k životu je sazenicím nutno vytvořit, o to intenzivnější musí být zejména jejich zálivka v prvních třech letech - jinak strádají a uschnou.

Co s tím můžeme udělat my, vlastníci roztockých zahrad? Třeba zasadíme na podzim alespoň jeden nový strom. Zlepšíme tím mikroklima na své zahradě a současně pomůžeme městu jako celku.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Prázdninová hra na koalici | Martin Štifter
Sportovat od... do... | Lenka Vozková
Tento způsob léta. | Jaroslav Huk
Vzpomínka na Láďu | Jan Jakob
Aurage | Antonín Matzner

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.