Pan Šalamon "trochu" přestřelil

Tomáš Šalamon ve svých článcích pro ODRAZ často trochu provokuje a pracuje s nadsázkou, což respektuji, i když s ním nesouzním.

Tentokrát to však ve svém článku Proč (ne)stavět další školky opravdu přehnal, když v něm uvádí: "Školky poskytují produkt, který se nazývá hlídání dětí ... v žádném případě nejde o vzdělávání, i když je to nejspíš napsáno v nějakých zákonech. Nikdy v životě jsem nikoho neslyšel tvrdit, že dá dítě do školky, aby se tam něco naučilo". Nepřijatelně zobecnil a zjednodušil emotivní výroky některých rozčilených maminek, jejichž potomek zůstal před branami.

Úloha mateřských škol - tedy tzv. předškolního vzdělávání, je ve výchově dítěte a formování jeho osobnosti - alespoň v naší staré dobré Evropě - naprosto klíčová. Myslím si, že jen opravdu velmi zpozdilí rodiče si mohou myslet, že mateřská škola je jen jakési odkladiště pro hlídání dětí. Dokonce i soukromé organizace, které se touto činností zabývají a nazývají se jako Hlídání XZ, by se mohly cítit názorem T. Šalamona velmi dotčeny, protože to hlídání v názvu mají hlavně proto, aby nemusely splňovat oficiální statut mateřké školy podle zákona. Ale jejich činnost je vesměs plnohodnotná a velmi potřebná (lze se o ní dočíst hodně i v Odrazu).

Nejde jen o to, že předškolní děti získávají už základní triviální znalosti a dovednosti, ale osvojují si i socializační návyky - učí se žít v kolektivu dětí, komunikovat s nimi, chápat smysl vzájemné pomoci a spolupráce, smysl povinnosti a denního režimu, a pod. Americký spisovatel Robert Fulghum napsal před lety krásnou knížku Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce. Mohl bych z ní citovat, ale už sám název mnoho napovídá (vřele ji čtenářům i T. Šalamonovi doporučuji). Na roli předškolní výchovy a vzdělávání existují samozřejmě i protichůdné názory, které třeba odmítají i povinnou školní docházku. Považuji je za zcestné a extrémní, i když nelze vyloučit, že na úrovni 1. stupně ZŠ by mohli rodiče (s příslušným vzděláním a pedagogickými schopnostmi) poskytnout svému dítěti srovnatelnou rovinu vzdělanosti - možná i vyšší, než při jeho návštěvě základní školy. Opravdu však nejde jen o tu sumu často krátkodobě získaných znalostí. Stejně důležitý je každodenní kontakt s kolektivem vrstevníků, a to chlapců i dívek, chytrých i méně nadaných, hodných i poněkud neukázněných. To je skutečná škola pro život, protože naše znalosti a dovednosti nejsou v podstatě k ničemu, nevíme-li si rady se životem jako takovým.

Stanislav Boloňský
pedagog v.v.

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.