Paradox evropských voleb

Ani dvoudenní volby (na rozdíl od většiny států EU) nepřiměly našince, aby přišli k volbám a dali přednost „občanské povinnosti“ před útěkem do světa svých privátních radostí či, jak píše pěkně Mariusz Szczygiel, do svých soukromých rájů. Účast ve volbách do Evropského parlamentu a s tím i uplatnění vlivu na aspirace českého zástupce na evropského komisaře byla prachbídná. K těmto volbám přišlo pouhých 18,2 % oprávněných voličů. Horší to už bylo jen na Slovensku. Ke cti našich spoluobčanů v Roztokách patří to, že jich přišlo volit 32,14 %.

Když si uvědomíme, jak jsme před 25 lety vzývali svobodné volby, jde o evidentní paradox.

Čím to je a můžeme s tím něco dělat (pokud nepřijmeme názor V. Klause, že to je v pořádku, neboť jde o velmi „neautentické“ volby)?

V Lidových novinách pojmenoval P. Kamberský tento nezájem o volby „natvrdo“ jako výraz české lhostejnosti: „lhostejnost jako povahový rys, jako kulturní zvyklost, jako výraz národního charakteru“. Lhostejnost není pěkná vlastnost. To, že některé věci veřejného života Češi „neřeší“, bývá přičítáno české toleranci. Jak se ale ukazuje, hranice mezi tolerancí a lhostejností může být dosti problematická.

Mohlo by se říci, že účast není až tak důležitá, že důležitější jsou výsledky. Z tohoto pohledu dopadly volby v ČR velmi dobře. Strany zpochybňující evropskou integraci propadly a ani úspěch jednoho Petra Macha na tom nic nemění. Obávám se ale, že to je jinak. Procentní volební výsledky jednotlivých stran a jména našich 21 poslanců z 751členného sboru europoslanců patrně nevzbudí na západ od Krušných hor žádnou pozornost. Čeho si ale jistě v Bruselu a Štrasburku všimnou, je hanebná volební účast, jako výraz naší ignorance vůči tomuto společnému projektu.

Velkou vinu na tomto stavu mají naše sdělovací prostředky, které dění ve světě a v EU věnují minimální pozornost. Češi, „odkoje-ní“ bulvárem, který představuje výraznou většinu českých tištěných i elektronických periodik, vlastně nevědí, co od Evropské unie očekávat. Zpravodajství soukromých (a současně nejsledovanějších) televizních kanálů je spíše kronikou skandálů, pseudo-afér a neštěstí. Nic pozitivního se tam člověk vlastně nedozví, snad kromě toho, když se někdo ujme týraného zvířátka... Jako by lidé hltali zprávy o cizím neštěstí s tím, že je blaží, že oni jsou v pohodě. Privátní aférky tzv. celebrit nulového významu zcela zastiňují zásadní světové události. Je třeba přiznat, že někteří komentátoři naopak volební neúčast vysvětlují tím, že právě Češi (a Slováci) nejlépe pochopili, že Evropský parlament není parlamentem v pravém slova smyslu, neb zákony netvoří, ale jen schvaluje, a proto se zcela správně této hry na demokracii nezúčastnili.

Buď jak buď, Česko a Slovensko se ukázaly jako země s extrémně nízkým smyslem pro projekt integrované Evropy, což bezpochyby nezůstane bez vlivu na pozici našich zemí v EU.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.