Poněkud dlouhé čekání na jaro

Nějak se nám ta zima vleče. Ne, že by byla někdy významně kratší, ale když nevidíte týden slunce, máte po náladě.

Meteorologové s pečlivostí sobě vlastní spočítali, že v lednu svítí slunce v dlouhodobém průměru 45 hodin, v únoru pak 73 hodin. Letošní čísla se těmto ovšem ani zdaleka nepřibližují. V lednu svítilo slunce nejvíc ve Starém Městě u Uherského Hradiště - 37 hodin, nejméně pak v Adršpachu -pouhou hodinu! Oblíbené úsloví ,,líp už bylo“ platí i v tomto případě... A tak se plní ordinace psychiatrů a Lexaurin, Citalon, Stelazin aj. preparáty jdou silně na odbyt. Polykáme je hojně a rádi, zatímco naši dědečkové v zimě houfně polykali jitrnice a chleba se sádlem. Tomu se říká pokrok.

Depresí z absence slunečního svitu trpěli ještě nedávno hlavně obyvatelé severní Evropy, ale je jisté, že tato „vymoženost“ dorazila už i k nám. (Minulý týden svítilo slunce jen dvě hodiny).

Lékaři nemají slovo deprese rádi, neb patrně nechtějí pacienty děsit, a říkají tomu „sezónní afektivní porucha“ (jako by nám to pomohlo.). Doporučují zakoupení speciální lampy s intenzivním bílým světlem, nebo vyjet za sluncem na jih! (To je ovšem tzv. hraběcí rada - nic pro nás.).

Jelikož pokusy vědců i zákonodárců vyrovnat se s temnou zimní oblohou skončily debaklem a jsou to jen řečnická cvičení, nezbývá než pár dnů počkat. Je totiž jakási naděje, že až toto číslo Odrazu 8. 3. vyjde, můžete možná směle odložit zimníky.

Ladislav Kantor

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.