Pozoruhodně pestrý život rockera Sodomy

Málokdo má to štěstí, že se nemine se svým talentem, údělem, povoláním - lépe (možná) řečeno svým posláním. Doby, kdy se celá staletí dědilo povolání z otce na syna, jsou prostě v nenávratnu.

Viktor měl to štěstí, že jeho tatínek ho nasměroval v souladu s jeho talentem i vlastním přáním, což je bohužel stále méně obvyklá varianta vstupu do života.

Viktor se narodil 5. 7. 1945 na Žižkově v umělecké rodině. Jeho otec byl věhlasný český výtvarník, který se svou ženou Vlastou a skupinou Akord-club způsobili v pražské kultuře nemalé pozdvižení, když ve vinárně Reduta na Národní třídě (v letech 1955-1958, kdy nejodvážnější a nejmodernější „hudební potravou“ byly vedle častušek ploužáky Rudolfa Cortése) vyřvávali rokenroly! S Jiřím Suchým jako textařem, basistou a zpěvákem v jedné osobě se stali hvězdami intelektuální Prahy.)

Viktor se v r. 1959 stal žákem keramické školy v Bechyni, neboť v tehdejší ,,bdělé“ době nebyl jeho posudek ze ZŠ i místa bydliště nijak ideově zářný natolik, aby si ,,zaslou-žil“ studovat v Praze.

Viktor toho ale nikdy nelitoval. V Bechyni se setkal se stejně kádrově postiženými spolužáky (např. legendárním trampským guru Mikym Ryvolou, písničkářem Karlem Krylem aj.) a učili se spolu první akordy a zažili i svá první veřejná vystoupení.

Škola skončila. Měl jsi nějakou představu co budeš dělat?

Po maturitě - tedy ještě před vojnou (1963) - mě otec přihlásil do soutěže Hledáme nové talenty, což byl v tehdejším kulturním televizním suchopáru pořad velmi sledovaný, a díky tomu, že jsem se v soutěži umístil na 2. místě, pomohlo mi to k angažmá u tehdy předního orchestru Zdeňka Bartáka, který obhospodařoval tehdy velmi populární odpolední čaje v Lucerně a na Slovanském ostrově. Na zmíněné soutěži si mě všiml i tehdy začínající Miloslav Šimek, který jen čekal, až půjdu na vojnu, a poté mě ihned angažoval do svého vojenského souboru VOJ se sídlem v Ruzyni, což mě ušetřilo mnohých vojenských prostocviků...(Tam se také seznámil s jistým kytaristou Petrem Porkertem, o kterém ještě v tomto článku bude řeč.)

Co druhý rok vojny?

Slávek Šimek šel do civilu, ale soubor existoval dál. Vedle toho jsem stihl ještě zpívat s Mefistem Karla Svobody, se kterými jsem se sešel na natáčení filmu Pavla Juráčka Každý mladý muž, kde jsem hrál po boku budoucích hvězd Jaromíra Hanzlíka, Pavla Landovského, Heleny Růžičkové, Václava Havla (!) aj. Najednou jsem byl v jiném světě.

S orchestrem Zd. Bartáka v Lucerně (1963)

Vojna skončila a Viktor se ocitl po boku Petra Nováka a jeho skupiny Flamengo...

To byla moc dobrá kapela i parta. Ale po třech měsících jsem neodolal nabídce skupiny Matadors, která tehdy představovala bezkonkurenční vrchol české rockové scény. Bylo to opravdu těžké rozhodování, ale nakonec jsem nelitoval. Byla to šťastná doba. Tam jsem byl v letech 1967-68 a vedle skvělých koncertů s nimi natočil věhlasné supraphonské album... To už bylo po vstupu VOJSK VARŠAVSKÉ SMLOUVY a bylo vlastně po HEHE...

Kapela odjela na angažmá v muzikálu Hair do Německa, po počátečním vzdoru spěla společenská atmosféra od skepse k letargii. Sotva jsme se nadechli ke svobodě, už se přes nás převalila vlna beznaděje ústící do masové vlny emigrace. Ta se ovšem nevyhnula ani muzikantským kruhům...

Na konci roku 1968 nikdo nevěděl co bude, kdo se vrátí, koho už nikdy neuvidíme, jak to bude s hraním atd.

Chápu, že to nebylo lehké, tu atmosféru nejistoty si pamatuju...

Moc možností nebylo. Od září do prosince 1968 jsem jezdil s Apollo-beatem Honzy Spáleného, což se nejdřív zdálo jako šťastné řešení v nejistých časech. Dokonce jsem s nimi vyhrál slavný II. Beatový festival v kategorii sólový zpěvák, později se však ukázalo, že to asi muzikantsky nebude nic pro mne. Vznikal nový projekt SODOMA & GOMORRA pod patronací kapelníka Václava Zahradníka s Hankou Zagorovou a Jirkou Štědroněm, který se mi zdál perspektivnější a sliboval pro mne repertoárově větší prostor. Celé tři roky jsem v této sestavě brázdil republiku a dá se říct, že to nebyla marná léta.

Co Tvoje "nejznámější angažmá" - F. R. Čech?

Tam jsem byl v letech 1972-1974. Šel jsem tam s tím, že budu u rockera Čecha hrát samozřejmě bigbít, ale Franta už měl asi dost chudoby a začal hrát něco jako dechovku na kytary. Což o to, úspěch to mělo, ale samozřejmě to nebyl šálek mého čaje. Bylo to vlastně absurdní. Odzpíval jsem tisíce rockových písní, ale díky televizi ode mne lidé znají jenom Parní stroj a Papouška Kakadu. Ach jo...

A co bylo dál?

Vzpomněl si na mne Slávek Šimek a vzal mě do Semaforu (1975). Tam jsem prožil hezké čtyři roky ve společnosti Pavla Bobka, Palečka s Janíkem, Milušky Voborníkové a tria Šimek-Sobota-Nárožný, kteří tenkrát byli v životní formě. Jednou mě Slávek Šimek vzal na nějakou besídku do restaurace U Kinských v Žalově. Tenkrát už totiž bydlel na faře na Levém Hradci. Slovo dalo slovo a za rok jsem se stěhoval do Roztok taky. Někdy rozhodují v životě i náhody...

Možná, že by bylo lepší se této problematice vyhnout, ale když si to už lidé mohou přečíst v internetové encyklopedii WIKIPEDIA, je asi zbytečné o tom mlčet, i když jsem tomu - na rozdíl od jiných případů - nikdy nepřikládal žádnou váhu. Promiň, ale zeptám se: Jak ses proboha se svou dobráckou povahou a rodinnou výchovou ocitl na seznamu agentů STB?

To je dost zamotaný a vlastně krutý příběh. Na konci r. 1979 jsem odešel ze Semaforu, když se moje žena rozhodla založit si svou profesionální taneční skupinu a připravit zájezdový program pro zahraniční publikum, kde budu v angličtině zpívat světový repertoár. Tenkrát měl monopol na výjezd českých umělců pouze Pragokoncert. Někteří kamarádi mi sice říkali, že je to krycí agentura STB, ale já jsem to považoval za jakousi zkazku. Byl jsem naivní.

Vyjeli jsme prvně na západ na 4 měsíce a přivezli jsme si starší auto. Dneska je to normální, ale tenkrát byl rok 1980 - tehdy to byl trestný čin. Auto nad 800 marek se dovézt nesmělo, a i když jsem měl potvrzení, že to platila sestřenice v SRN, nikdo mě nebral vážně. Jenom křik o zákazu výjezdu a činnosti, kriminále a podobných věcech... Byl jsem tenkrát (jako jediný muž) šéfem zájezdu, a tak jsem si uvědomoval, že odpovídám i za obživu a budoucnost celého souboru! Bylo to těžké dilema. A najednou se zjevil můj „kamarád“ z vojny Petr Porkert, coby úředník (dokonce vedoucí odboru!) Pragokoncertu. Ještě pořád mi to nedocházelo - vždyť jsem mu byl (já pitomec) na vojně za svědka na svatbě... Řekl mi, že ví, jak se z toho dostat, a přivedl mi jakéhosi chlapíka, kterého jsem předtím nikdy neviděl. Tomu jsem bohužel slíbil, že se vždycky po zájezdu na Západ (tj. tak jednou dvakrát ročně) sejdeme na kus řeči. Psát něco písemně jsem naštěstí odmítl. To se v podstatě opakovalo i v r. 1986, kdy nám emigrovaly dvě členky souboru.

S Karlem Kahovcem a skupinou George & Beatovens (2013)

Říkal jsem si - budeme většinu roku na zájezdu a zbytek stejně věnuju přestavbě baráku, o ničem nic nevím, a ani mě nic jiného nezajímá, tak co bych mohl někde vykecat.

Vůbec mě nenapadlo, že kvůli takové lapálii má o mně zájem tajná služba. Měl jsem prostě o práci „agenta“ jiné představy a nechápal jsem, že někoho může zajímat např. že v Bari byla zima, v Neapoli sluníčko a v Římě lilo. Nechápu dodnes k čemu jim to bylo...

Přesto je mi jasné, že mě to nijak nectí, ale utěšuje mne jistota, že jsem nikomu - ať vědomě, či nevědomky - nikdy neublížil.

To už byl rok 1990 a začalo Tvé roztocké období.

Po Sametové revoluci se hrálo ostošest málem na každém rohu. Ale bohužel zadarmo a člověk se musí taky nějak živit. Tak jsme se s ženou rozhodli zas chvíli podnikat. Koupili jsme si dole v Roztokách penzion a později i výčep a viděli život zase z jiné strany. Potřebovali jsme si taky duševně odpočinout od všech těch stresů, které provázely náš zájezdový život.

Neříkej mi, že Ti nechybělo zpívání.

Kupodivu z počátku ani moc ne. Nebyl čas, a já jsem ani neměl chuť chodit mezi lidi. Až v r. 1995 se ozval jeden z klasiků českého rock 'n'rollu kytarista Pete Kaplan, který obnovil Mefisto. Hrál jsem s nimi až do jeho předčasné smrti v r. 2007. Vedle toho jsem paralelně hostoval s Cadillacem Pavla Sedláčka, což trvá dodnes.

Dneska se hlavně věnuju skupině GEORGE & BEATOVENS, kterou jsme s Karlem Kahovcem zdědili po Petru Novákovi. A to je paráda.

Slavná éra Matadors (1968) zleva: Ota Bezloja, Viktor Sodoma, Radim Hladík, Tony Black, Jan Farmer Obermayer

Patřím mezi ty mnohé, kteří vždy oceňovali Sodomovy pěvecké schopnosti i interpretační výkony. K tomu, abyste se stal opravdu pěveckou superstar, to ale nestačí. Musíte mít v sobě nezřízené ambice toho dosáhnout a podřídit tomu celý život, včetně spojenectví s lidmi, kteří nepoužívají pouze elegantní manažerské postupy.

To však není cesta pro lidi mající rádi rodinu, děti, vnuky a kamarády.

Vždycky, když jsem ho za posledních čtyřicet let potkal, nikdy nebyl naštvanej, ale usmíval se.

A to je dar za všechny peníze...

Ladislav Kantor

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.