Před sedmdesáti lety skončila válka...

Výběr z novodobého 23.dílného seriálu LN

Válka se blížila ke konci. Rudá armáda v rámci Viselsko-oderské operace postoupila na jaře roku 1945 až ke Kostřínu na Odře, vzdáleném necelých 70 km od předměstí Berlína, zatímco západní spojenci stáli téměř na západních hranicích Německa, čímž je od německého hlavního města dělilo přes 500 kilometrů. Bylo již nad slunce jasné, že ,,druhá světová“ má na kahánku. 

Spousta drtivých otázek tíkajících se poválečného uspořádání světa se stávala stále aktuálnější. A právě k tomuto účelu měla posloužit další setkání hlavních představitelů válečných velmocí s krycím jménem Argonaut, které později vešlo do historie pod názvem Jaltská konference.

Ta se uskutečnila od čtvrtého do jedenáctého února 1945 v bývalém carském Livadijském paláci na Jaltě, nejznámějším letovisku Krymu a již výběr místa tohoto dalšího setkání (Stalin během jeho výběru argumentoval tím, že v této citlivé chvíli nesmí ztratit kontakt s vojenskými operacemi) Roosevelta, Churchilla a Stalina jasně demonstruje fakt, že Stalin si sice za ohromných ztrát nevybojoval jen nyní již zřejmé vítězství své Velké vlastenecké války, ale zároveň i respekt západních mocností. Jaltská konference se totiž odehrávala čistě pod jeho taktovkou a stejně tak ve prospěch jeho zájmů. 

Stalin se okázale snažil americkou a britskou delegaci ohromit přepychem. Sály i diplomatické pokoje byly plné zlata a křišťálu, jedl se kaviár a pilo šampaňské. S čím ale organizátoři nic nezmohli, to bylo značné množství štěnic. Včetně těch mechanických – sloužících k odposlechu. Členové americké i anglické delegace byli nepřetržitě odposloucháváni a monitorováni, Stalin si na této konferenci naprosto nekompromisně prosadil většinu svých požadavků v plánované budoucnosti Evropy. Nejprve prosadil úpravu polských hranic tak, jak to vyhovovalo jemu. S tím bylo i dojednáno poválečné uspořádání Polska, kde po válce měla vzniknout demokratická prozatímní vláda, ve které by sice měl zastoupení i nekomunistický odboj a zástupci londýnské exilové vlády, ale to ve skutečnosti znamenalo pouze doplnění loutkové lublinské vlády, řízené z Kremlu.

Další vítězství zaznamenal Stalin v případě jednání o poválečné Jugoslávii, kde byla podpořena dohoda mezi Titem a Šubašićem, která prakticky sloučila komunistickou a exilovou vládu. Jednalo se samozřejmě i o poválečném uspořádání Německa, o jehož porážce již nikdo nepochyboval, včetně jeho demilitarizace a odzbrojení. Zde byl, na rozdíl od původních spojeneckých plánů předpokládajících vznik několika samostatných států, odsouhlasen systém čtyř zón spravovaných vítěznými mocnostmi. Východní část Německa měla připadnout Polsku a Sovětskému svazu. Obyvatelstvo německé národnosti (cca 15 milionů) mělo být z těchto území odsunuto na západ.

Mnohá z ujednání byla samozřejmě tajná a ke kontraverzi Jaltské konference přispěl i fakt, že na ní nebyl přizván ani jeden zástupce států, o jejichž budoucnosti se zde rozhodovalo. A nejen to. Mnohé závěry přijaté na jaltské konferenci samozřejmě po roce 1945, kdy vešly v platnost, čelily ostré kritice, během které byl mimo jiné Roosevelt obviněn z odepsání východní a střední Evropy ve prospěch komunistického SSSR.

Jak mohlo dojít k takovémuto tristnímu výsledku? Jistě Stalin byl během jednání na své domácí půdě, posílen vojenskými úspěchy Rudé armády, značně nekompromisní a neústupný, ale svou roli hrály i indispozice ostatních účastníků jednání. 

Prezident Franklin Delano Roosevelt byl v natolik špatném zdravotním stavu, že v podstatě vůbec nekomunikoval, a lépe na tom nebyl ani Winston Churchill. Ten ztratil v Roosveltovi oporu v jednání, jeho zdravotní stav díky třem těžkým zápalům plic, které prodělal v loňském roce, rovněž nebyl nejlepší a navíc v průběhu konference propadal těžkým depresím, které jej ostatně provázely po celý život.

A tak jednou z mála pozitivních věcí z hlediska západních spojenců byl základní kámen vzniku OSN (Organizace spojených národů), dohoda o reparacích které mělo Německo platit jako náhradu za ztráty způsobené válkou a podpis tzv. Deklarace o svobodné Evropě, ve které se USA, SSSR a Velká Británie zavázaly nechat na osvobozených evropských územích proběhnout demokratické volby. Ovšem toto se ukázalo jako Pyrthovo vítězství, neboť poválečný vývoj v zemích tzv. Východního bloku jasně ukázal „Stalinovu demokracii“ v praxi.

Po dvou a půl měsících od Jaltské dohody se setkali Molotov (ministr zahraničních věcí SSSR) a Truman (prezident USA), při kterém Truman ostře apeloval na SSSR, aby dodržovala Jaltskou dohodu, jinak spolupráce se Sovětským svazem nemusí nadále pokračovat. Někteří historikové toto setkání (24. dubna 1945) považují za první „výstřel“ nadcházející studené války!

Pravda tří vítězů…

V čele protihitlerovské koalice stály tři velmoci: Spojené státy, Velká Británie a Sovětský svaz. Jejich společným strategickým cílem byla porážka Německa, Japonska i jejich satelitů. Přitom však měly rozdílné představy o podobě poválečného světa. Britové usilovali především o zachování svého impéria, včetně jeho vnitřních ekonomických vazeb se silnou librou jako univerzální měnou, a o obnovení systému rovnováhy sil ve světě, v němž by opět hráli rozhodující roli. Američané zase plánovali, že se USA stanou hospodářsky nejsilnější zemí světa. Proto se snažili odstranit překážky volného obchodu a vybudovat pro jeho rozvoj a ochranu instituce jako Mezinárodní měnový fond a Světovou banku, v nichž by měli určující slovo. Současně počítali, že převezmou dominantní roli Britů v mezinárodních vztazích. Sověti se cílevědomě snažili tvrdými represemi vnitřně upevnit svůj totalitní režim a zapojit se do mezinárodních vztahů jako prvořadá velmoc, která bude mít zásadní slovo při řešení všech důležitých problémů vývoje světa. K tomu jim měla sloužit také územní expanze v důsledku vývoje války v Evropě. Mýty o rozdělení sfér vlivu v Evropě mezi Spojenci jsou oblíbeným tématem, jež se rozvíjí bez ohledu na podstatu věci. Jak už bylo mnohokráte z úst předních historiků řečeno, žádné sféry vlivu na rozhodujících konferencích (až už v Teheránu, Jaltě či Postupimi) definovány nebyly. Řešily se tam konkrétní problémy související s blížícím se koncem války a poválečným vývojem. Političtí představitelé jednotlivých velmocí pochopitelně usilovali o vyjádření svých představ o vlivu v poválečném světě, ale písemné zmínky v tomto ohledu nenajdeme!

Po složitém vyjednávání se nakonec 11. října 1944 dohodli na následujícím poměru: Sovětský svaz a Velká Británie v Řecku 10:90, v Jugoslávii 50:50, v Maďarsku 80:20, v Bulharsku 80:20 a v Rumunsku 90:10. Na základě toho Molotovův náměstek Maxim M. Livinov v písemném stanovisku z 11. ledna 1945 zdůraznil, že maximální sféra zájmů Sovětského svazu by měla zahrnovat Finsko, Švédsko, Polsko, Maďarsko, Československo, Rumunsko, Jugoslávii, Bulharsko a Turecko. Američané a Britové sice přiznali v Jaltě Sovětskému svazu nárok na rozšíření jeho hranic a ustavení ,,přátelských“ vlád ve střední a východní Evropě (což ve skutečnosti však znamenalo souhlas s vytvořením sovětské sféry vlivu od Baltu až po Jadran) ale počítali s tím, že Sověti budou respektovat jejich zájmy v západní Evropě, ve Středomoří, na Středním východě, a ve střední a Latinské Americe a v jihovýchodní Asii. Rychle však vystřízlivěli ze svých iluzí o zachování pluralitního politického systému, svobodných volbách, parlamentní demokracii či tržní ekonomice ve střední a jihovýchodní části Evropy. Stále více se přesvědčovali o skutečných úmyslech sovětského vedení a marně se snažili, aby Stalin dodržoval původní smysl dohod z Jalty. Moskva místo toho podporovala vzestup komunistů v zemích střední a východní Evropy s cílem nastolit zde satelitní a vazalské komunistické režimy.

Foto: F.Dudák

Tiché údolí, 1945 (foto: F.Dudák)

A co my s tím?

Tento víkend se v stovkách (možná tisících) obcích shromáždili mnozí, kteří uctili památku zesnulých... Statisíce vyšli, aby uctili památku těch, kteří je předešli…

Jako bychom  i v Roztokách neměli za sebou desítky obětí : umučených, udaných i tajně zastřelených… 

Ta prokletá válka stála 62 milionů 357 tisíc životů….

Tak na co čekáme?

(Z textů LN vybral)
Ladislav Kantor

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.