Příroda a člověk

Navazuji na článek pana M. Š. o stavu zeleně a životního prostředí. Mohli bychom diskutovat o tom, jak antropogenní činnost devastuje krajinu, jak fragmentace krajiny negativně ovlivňuje její prostupnost. Ale tento článek neaspiruje na to, míti status odborné stati. Spíše jde o úvahu o tom, v jakém prostředí chceme v budoucnosti žít.

V našem městě nás trápí čistota vodních toků. V Únětickém potoce v Tichém údolí, v korytě Žalovského potoka, ale i na jiných místech se hromadí biologický a jiný odpad, recipient bývá znečišťován odpadními vodami.

Chtělo by se mi říci, že se jedná o primitivismus. Ale paradoxně primitivní národy žily a žijí v harmonii s přírodou. Takže tím to asi nebude. Spíše se jedná o povahové vlastnosti moderního člověka, který nechápe pojem kolektivní odpovědnosti, zvláště pak v kontextu s budoucností. Sobeckost, bezohlednost, neúcta a neskromnost vedou k jednoduché rovnici. Pokud se budeme chovat jako čuňátka, budeme žít jako čuňátka. Otázkou je, jestli v budoucnosti opravdu chceme žíti na hromadách odpadů, v měsíční krajině bez zeleně, stromů, bez vody a bez zvěře, bez zpěvu ptáků a omamné vůně kvetoucích luk, protože přesně k tomu naše chování směřuje. Homo sapiens sapiens je na vrcholu vývojového řetězce, a tak se domnívám, že by se podle toho měl chovat, nehledě na to, že příroda tu byla dříve.

Radka Reváková
Oddělení životního prostředí MÚ Roztoky

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.