Profesor

(rozhovor s Josefem Štěpánem)

Když se v Roztokách na náměstí potkáte s univerzitním profesorem stojícím ve frontě na autobus mezi ostatními (ať už jedou do práce nebo nakoupit do Kauflandu), máte kupodivu stejný pocit, jako byste ho potkali v aule Karolina v taláru. Působí dojmem neobyčejného klidu jako člověk, který si je svou věcí jist, když říká: „Nejen matematické, ale i přírodovědné vzdělání je nezbytné, aby i běžný člověk mohl kvalifikovaně posuzovat svět, ve kterém žije..Patří mezi ty nemnohé, kteří přesahují rámec města (aniž by to na nich bylo vidět), dokonce aniž by je většina občanů znala.

Rok 1965 - dorost Slovanu Roztoky (J. Štěpán uprostřed).

Prof. RNDr. Josef Štěpán, DrSc. (1 12. 9. 1943 se narodil v Praze a od r. 1945 žije v Roztokách, kde také absolvoval ZŠ, a po gymnáziu (1957-1960) byl přijat na Matematicko-fyzikální fakultu, kterou absolvoval v r. 1965, a na katedře pravděpodobnosti a matematické statistiky setrval jako vědecký aspirant (CSc. - 1968), odborný asistent, docent (1978), DrSc. (1991) a profesor (1991) dodnes.

Jako autor monografické učebnice (Academia 1987) se stal zakladatelem moderního směru výuky teorie pravděpodobnosti. Jeho přednášky jsou mezi studenty velmi oblíbené.

Prof. Štěpán je mezinárodně uznávanou kapacitou ve výzkumu problémů v hraniční oblasti mezi teorií pravděpodobnosti a matematickou analýzou.

Byl hostujícím profesorem na univerzitách v Aarhusu (1971) a Manchestru (1978), v Indickém statistickém institutu v Kalkatě (1987), na Indiana State University v Bloomingto-nu, USA (1991).

Jako energický a osvícený manažer byl po roce 1989 na MFF UK předsedou akademického senátu, dále dlouhou řadu let vedoucím katedry pravděpodobnosti a matematické statistiky, členem vědecké rady fakulty, též vědecké rady Univerzity Karlovy a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V létech 1996-2012 vykonával funkci proděkana MFF UK pro matematiku.

V roli promotora při udělení čestného doktorátu UK přednímu světovému matematikovi prof. van Zwettovi (r. 1988)

Nejčastěji se setkávám s téměř hříšnou otázkou, proč je přírodovědné a hlavně matematické vzdělání důležité i pro normálního člověka?

Protože je prostě nutně potřebuje, všude se setká s úvěry, hypotékami, lichváři, kouzelníky s daněmi... Nejde jen o finančni gramotnost, ale VEMTE SI, CO LIDÍ SI NEUMÍ PORADIT ani s procenty! A velmi důležitá je schopnost obrany proti všelijakým vědmám, prorokům, astrologům, šiřitelům katastrofických scénářů. Je neuvěřitelné, kolik lidí je přesvědčeno, že lze porazit hrací automaty, zbohatnout účastí ve hrách typu „letadlo“ atd. Patří k tomu i schopnost vyjadřovat se konzistentně, nezaměňovat příčinu s následkem a ta vzniká přirozeně při studiu matematiky. Absence této schopnosti je jasně viditelná, sledujeme-li veřejná vystupování většiny našich politiků, která mnohdy postrádají jakoukoliv logiku...

Už Platon říkal, že „...ti, kdo se ze svéhopřiroze-ného nadání zaobírají matematikou, bývají ve všech naukách přirozeně bystří a dokonce i ti těžkopádní, jsou-li vychováni a vycvičeni v tomto oboru, se stávají bystřejšími než byli, i když by z toho neměli mít žádný jiný prospěch“.

Dobře, ale několik let už zuří jakási diskuze o maturitách z matematiky mezi ministerskými úředníky, pedagogy i žáky. Ač se zdá, že význam matematiky si nikdo nedovolí zpochybnit, rozpaky nadále pokračují a řešení je přijímáno tak rozporuplně, že má všechny prvky nestability.

To je skutečně problém. Nejde ani tak o kvalifikovanost pedagogů, ale o to, aby uměli udělat tento zbytečně obávaný předmět zajímavý. Jsou svázáni dílem předepsanou, dilem vžitou metodikou a žáky spíš odradí.

Měl jsem to štěstí, že mě na základce v Roztokách učil pan učitel Hrůza. Ten neježe matiku uměl, ale uměl jí i učit. Byl to učitel od Pánaboha.

Jako matematik jste spojil svůj život s Matematicko-fyzikální fakultou UK v Praze, a to jako vědec, učitel a akademický funkcionář. Mohl byste prosím čtenářům tyto své role objasnit, specifikovat? Začněme vědou.

V roce 1991 jste za vědecké výsledky obdržel i cenu ministra školství.

Pokusím se. Jako matematik se věnuji teorii pravděpodobnosti a jejím aplikacím. Moje publikace jsou většinově zaměřeny teoreticky, příkladem je oceněný soubor společných prací s profesorem V. Benešem věnovaný konstrukci optimálních pravdě podobnostních řešení úloh, jako je třeba známý dopravní problém.

Klasická formulace této úlohy je následující: Např.: existuje síť dodavatelů a spotřebitelů, kteří si dodávají materiál, polotovary atd. Přeprava je něco stojí, a tak hledají její optimální - nejlacinější variantu. Nedostatkem většiny systémů je, že neberou v potaz náhodné vlivy, které ovlivňují strukturu a stav dopravní sítě z hlediska nákladů, cen a i dostupnosti jednotlivých dodavatelů a spotřebitelů. S V. Benešem jsme nalezli některá řešení takto realističtěji formulovaného dopravního problému.

Možná, že čtenáře spíše osloví Vaše aplikovaná výzkumná témata. Jsou vůbec srozumitelná?

V létech po roce 1990 jsem se intenzivně věnoval fyzikálním modelům pro Brownův pohyb, které již dříve a bez velkého ostychu převzali ekonomové jako velmi dobrý matematický rámec pro popis vývoje ceny akcie, pro výpočet ceny opčního kontraktu, pro regulaci burzovního trhu. Výsledkem bádání byla série článků a monografie, kterou vydalo nakladatelství Springer. Jeden z mých nejlepších žáků dr. Karel Janeček prokázal efektivitu těchto metod nade vší pochybnost. Pracovitá Brownova částice umí totiž vydělávat miliardy...

Brownův pohyb a epidemie

Čtenáře by mohla zajímat historie Brownova pohybu jako objektu vědeckého bádání ve fyzice a matematice a ekonomii:

Brownův pohyb poprvé pozoroval anglický botanik R. Brown v roce 1897 jako "chaotický" pohyb zrníček pylu v tekutině způsobený nárazy menších molekul kapaliny. Francouzský matematik L. Bacheliér dostal v roce 1900geni-ální nápad využít matematický model tohoto pohybu k popisu náhodných fluktuací ceny akcie na burze. Poté se Brownův pohyb stal na dlouhou dobu předmětem intenzivního bádání fyziků i matematiků, mezi nimi byli A. Einstein a N. Wiener. V roce 1997 obdrželi R. Merton (matematik) a M. Scholes (ekonom) Nobelovu cenu za objev použitelného modelu pro cenu akcie a cenu opčního kontraktu na burze, modelu, do kterého je náhoda implantována prostřednictvím Brownova pohybu. Brownův pohyb je ovšem stále aktuální téma i v jiných oborech. S jedním z mých doktorandů, Jakubem Staňkem, jsme například tento pohyb použili jako zdroj náhodných vlivů, které nepochybně ovlivňují intenzitu a časový průběh epidemií. Z hlediska matematického modelování epidemie rozděluje populaci do tří skupin:

1. Ti, kteří jsou vystaveni možné nákaze.

2. Ti, co jsou již nakaženi.

3. Vyléčení, nebo Ti, kteří nemoci podlehli a kteří tedy již nemohou být nakaženi.

Klasické modely popisují přesuny mezi těmito skupinami pomocí poměrně jednoduchých (diferenciálních) rovnic. Do těchto rovnic jsme nechali vstoupit Brownův pohyb jako zdroj náhodných vlivů, a tak popsali vývoj epidemie.

Veřejnost si práci univerzitního profesora představuje spíše jako práci učitele. V tuto chvíli mám dojem, jako by na prvém místě byla práce vědecká.

Není tomu tak. Učitelské a vědecké činnosti jsou velmi těsně provázané a příznivě se ovlivňují. Nemůžete být dobrým učitelem, nejste-li aktivním účastníkem aktuálního výzkumu na mezinárodní úrovni. Předčítat studentům z učebnic bez vlastního vkladu je na takové škole jako je Matematicko-fyzikální fakulta nemyslitelné. Vůbec nepomůže, je-li to činěno po didaktické či metodické stránce dokonale. Práce se studenty, hlavně pak v rámci seminářů, přináší podnět pro společnou vědeckou práci. Na naší fakultě lze nalézt dost příkladů, kdy student vyřešil dlouho odolávajíciproblém, problém, o kterém by se ovšem vůbec nedověděl nebýt kvalifikovaného učitele - vědce.

Na fakultě působíte od roku 1965. Co je na pedagogické práci vlastně nejobtížnější?

Vychoval jsem poměrně dlouhou řadu doktorandů, kteří nyní působí v základním i aplikovaném výzkumu i jako vysokoškolští učitelé či dokonce jako profesoři. V období 1975-1985 jsem se velmi intenzivně věnoval budování komplexu přednášek o moderní teorii pravděpodobnosti, napsal několik skript a v roce 1987 vydal na toto téma rozsáhlou monografickou učebnici, která je u nás stále jedinou svého druhu.

Byl jste dlouhou řadu let vedoucím katedry a proděkanem fakulty. Uspokojovala Vás tato spíše manažerská role? Povedlo se něco, o čem byste se rád zmínil?

Do úplné spokojenosti je v těchto rolích dost daleko. Ony totiž člověka odvádějí od toho, co vlastně doopravdy umí. Není však zbytí. Vize, že by univerzitu či fakultu mohl úspěšně řídit profesionální úředník, je vize naprosto děsná a zcestná. Specifika akademického prostředí a výrazné individuality většiny členů akademické obce vyžadují od řídícího pracovníka intimní a nepřenosnou znalost tohoto prostředí. Spokojenosti by bylo o trochu více, kdybychom mohli pracovat ve více stabilním modelu finančního zajištění. ČR totiž chybí promyšlená strategie pro rozvoj vědy a školství. Finance by měly být také razantněji směrovány do oborů, které jsou prokazatelně úspěšné v mezinárodním měřítku, kam matematika jednoznačně patří.

Povedlo se za posledních 7 let, kdy jste působil jako proděkan pro matematiku, něco, o čem byste se rád zmínil?

Podařilo se přilákat zpět na fakultu několik skutečně světově uznávaných matematiků ze zahraničí a Akademie věd ČR, a tak zkvalitnit výuku a otevřít nová témata výzkumu. Matematika na Matematicko-fyzikální fakultě byla v roce 2010 zařazena jako jediný přírodovědný obor v ČR do skupiny Exellence evropských univerzit. Je to výsledek hlubokého auditu vědecké a pedagogické práce konaného s podporou EU na 130 evropských univerzitách.

V Roztokách žijete od roku 1945, jste tudíž i pamětník. Co dobrého, či špatného se tu zvláště v poslední době událo?

Roztoky jsou dobré místo k životu a neměli bychom to zbytečně pokazit. Povedlo se mnohé, líbí se mi náměstí, slušné spojení s Prahou podstatně vylepšené novou silnicí podél řeky, s láskou opečovávaný zámek i bohaté kulturní, vzdělávací či sportovní aktivity Pozoruhodné je (ač poněkud pozdní) úsilí současného vedení radnice o budování nových školek a o dostavbu základní školy. Toto je nepochybně zásluha dlouhé řady lidí, kteří na radnici působili a působí - těm je třeba také poděkovat. Co považuji za dosti velkou chybu, že jsme se ani nepokusili o získání statutu pověřené obce. Nejde jen o desetimilionové finanční ztráty. Roztoky jsou totiž skutečně město a přirozené centrum regionu.

V poslední době se mi také nelíbí, jak někteří naši komunální politici kopírují republikovou politickou scénu malichernými spory a osobní nevraživostí, politikařením. Tento způsob seberealizace našemu městu spíše škodí. Má se však vždy končit pochvalou. Velmi rád čtu ODRAZ, protože už rok se dá zase číst, a oceňuji jeho nezávislost a zdravou kritičnost. Je to pro město důležitá diskusní tribuna. Doufám, že jsem to tímto rozhovorem příliš nepokazil.

Ladislav Kantor

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.