R.I.P. (za Jiřím Paďourem)

V pátek 11. prosince jsem byl cosi vyřizovat na teologické fakultě v Dejvicích a na chodbě jsem míjel vystavené portréty českých a moravských biskupů. Na chvíli jsem se zastavil u známé tváře připomínající svým hustým vousem spíše nějakého mnicha poustevníka či hajného - Jiřího Paďoura. Chvíli jsem u něj postál a v duchu zavzpomínal na chvíle, kdy byl duchovním správcem v Roztokách.

Když jsem se vrátil domů, čekal mě v PC vzkaz, že Jiří Paďour je v nemocnici a umírá. Ta zvláštní shoda okolností mě zamrazila. A ještě toho dne skutečně Mons. Jiří Paďour, OFM Cap., ve věku 72 let zemřel. Jiří Paďour přišel do Roztok na jaře roku 1990, do situace téměř misijní. Zdejší fara byla od smrti předchozího faráře Františka Matějky v roce 1983 neobsazena, byla propůjčena sekulárnímu řádu františkánů. Bohoslužby sem zajížděl sloužit pomocný biskup pražský Antonín Liška, což byla svým způsobem rarita, ukazující na tristní personální situaci katolické církve za minulého režimu. Bylo to nejen tím, že byl značně omezen počet studentů teologie a tedy kandidátů kněžství, ale i proto, že mnoho kněží nemělo tzv. státní souhlas s výkonem kněžské služby. Takto byl devět let také postižen Jiří Paďour, který se pak musel živit různými dělnickými profesemi. V roce 1978 tajně vstoupil do řádu kapucínů a pracoval jako asistent kardinála Tomáška. Když byl v polovině roku 1989 povolán do Roztok, návštěvnost farního kostela byla poměrně slabá, byť o něco lepší než v poslední fázi působení již nemocného Františka Matějky. Jeho příchod vlil do naší farnosti novou energii a kostel byl brzy zaplněn k prasknutí. Páter Paďour byl velmi dobrý kazatel, když v této oblasti uplatnil své předchozí herecké zkušenosti - vystudoval totiž herectví na DAMU. Po absolutoriu měl angažmá v Divadle Na zábradlí a v Divadle za branou. Měl velký dar vysvětlit slovo boží jednoduše, bez velkých frází, a to i dětem.

Stál u obnovených svatovojtěšských poutí na Levém Hradci, když první se s velkou slávou uskutečnila v dubnu 1991 na louce před kostelem za účasti církevních a politických špiček, včetně prezidenta V. Havla. V roztocké farnosti nakonec nepobyl dlouho, ale jeho vliv na oživení ochablé farnosti byl významný. Již na konci roku 1991 byl jmenován provinciálem kapucínského řádu, o pět let později pomocným biskupem pražským a v roce 2002 sídelním biskupem českobudějovickým. Z důvodu zhoršeného zdravotního stavu přijal minulý rok papež František jeho rezignaci na tento úřad. Requiescat in pace - nechť odpočívá v pokoji.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Karel Marx 1928-2015 | Stanislav Boloňský
Rukodělné dílny | Vladimíra Drdová

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.