Rozhovor s Janem Chytilem

prvním porevolučním starostou zvoleným v demokratických volbách - o Odrazu, ale nejen o něm...

Jan Chytil (1951) byl zvolen do zastupitelstva města na kandidátce Občanského fóra, které v listopadu 1990 s velkou převahou vyhrálo obecní volby, když získalo 13 mandátů z 21. Na sklonku roku pak byl zvolen starostou, prvním, který vzešel z demokratických voleb po změně režimu (předchozí se stali starosty na základě politických dohod).

Bezprostřední záminkou k našemu rozhovoru je půlkulaté výročí našeho časopisu ODRAZ. Byl to totiž J. Chytil, který s nápadem vydávat tento měsíčník přišel a také ho realizoval. V květnu 1991, tedy před 25 lety, vyšlo první číslo.

Jaký jsi sledoval cíl s časopisem Odraz?

Původně mělo jít o regionální časopis. V té přelomové době jsem považoval za důležité, aby lidé a obce o sobě věděli. V té době jsme také se starostou Okoře arch. Stefanem iniciovali sdružení obcí Severní region (myšleno okresu Praha-západ, pozn. S. B.). Byl obecný hlad po informacích a chtěl jsem založit periodikum, které bude platformou naprosto otevřené diskuse. Od toho je i nepřímo odvozen jeho název Odraz - měl být odrazem dění v Roztokách a okolních obcích.

Kdo byl prvním redaktorem?

Nevím, zda označení redaktor je úplně vystihující. Dělal to z nadšení, bez nároku na odměnu, můj spolužák, pozdější redaktor ČT 24 Ladislav Doležal. Odraz velkou podporu v zastupitelstvu neměl, takže začátky byly těžké, neboť peníze na výrobu byly minimální.

Já, jako starosta, jsem se nijak netlačil na přední stranu, ponechával jsem prostor všem názorům, i opozičním a protichůdným.

Zpočátku se Odraz prodával, ale posléze se začal distribuovat do každé schránky. To byl také tvůj nápad.

Ano, zpočátku se prodával, ale nakonec jsem prosadil to, že půjde zdarma do každé schránky. Konečně platili si ho vlastně občané našeho města ze svých daní.

Není to úžasné, že ODRAZ stále vychází a že si zachoval liberální tvář, prezentující i opoziční názory, že se nestal jen hlásnou troubou radnice? Jak hodnotíš úroveň dnešního Odrazu?

Odraz se za těch 25 let pochopitelně hodně změnil. Má dnes profesionální tvář a obsahově dobrou úroveň. Je dobře, že umožňuje svobodnou výměnu názorů na obecní problémy, i když hlas radnice je v něm dnes výraznější, než býval před lety. Ale to je obecný trend.

Obraťme list. Tvoje působení na radnici nebyla žádná „procházka růžovým sadem“. V jakém stavu jsi vlastně v prosinci 1990 radnici přebíral?

Tu situaci si lze dnes těžko představit. Byl to rok nula. Nikdo mi nepředal ani papír. Byl jsem tak říkajíc hozen do vody a musel jsem začít plavat.

Přišel jsem z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, kde jsem pracoval jako technik v dozimetrii. Neměl jsem ekonomické ani právní vzdělání. Když pracovníci úřadu odešli, často jsem tam do noci studoval právní předpisy. Na úřadě, kde přetrvalo obsazení z minulé éry, panovala značná nejistota, co bude... Úřad nebyl dostatečně technicky vybaven, neměl jasnou organizační strukturu, jednotlivé odbory jsem musel teprve vytvořit.

Co považuješ za svůj největší úspěch během svého mandátu starosty?

Jednoznačně založení společnosti se zahraniční účastí pro likvidaci odpadů - Regios. Původně jsem se domníval, že nejpalčivějším problémem bude zdravotnictví, ale záhy se ukázalo, že problém č. 1 je likvidace a ukládání komunálního odpadu. Zpočátku ještě fungovala skládka u Holého vrchu, ta však už byla přeplněná, bylo nutné ji uzavřít, sanovat a rekultivovat. Původně jsme uvažovali o malé spalovně, protože žádná z obcí nechtěla na svém katastru novou skládku umístit. Později však byla vytipována velmi perspektivní lokalita v Úholičkách, kde se podařilo novou skládku - s dodržením nejpřísnějších ekologických limitů - otevřít. Hodně mi tehdy pomohl starosta Okoře arch. Stefan, který měl důležité kontakty na pražském magistrátu. Jezdili jsme po Evropě (Švýcarsko, Rakousko, Dánsko), abychom pochopili, jak to dělají ve vyspělejších zemích. Návrhy, které přicházely z vedení tehdy ještě Okresního národního výboru, byly poplatné představám a praxi předlistopadového období: "Najděte si nějakou rokli, a tam to vozte".

Nakonec nás oslovila nabídka z Kodaně, která byla přijatelná, i když ne úplně bezproblémová. Smlouvu jsem podepisoval na kodaňské radnici po velmi složité diskusi. Škoda že z tohoto projektu dnes nemají Roztoky žádný profit, když se unáhleně zbavily (12 procent) akcií Regiosu. Úholičky naopak na tom založily svou současnou prosperitu.

Po rozštěpení OF se zformovala proti tobě silná vnitřní opozice. Čím to bylo?

Ze složení zastupitelů za Občanské fórum jsem byl zpočátku nadšen. Byla tam řada velmi schopných lidí z různých oborů. Tyto předpoklady se však v praxi nenaplnily. Byla to velmi hektická doba, vznikala úplně nová legislativa i postupy, jak spravovat obec. S tím neměl nikdo zkušenost. Takže všichni byli chytří, ale nikdo nevěděl, jak do toho. V této atmosféře samozřejmě docházelo ke sporům, které ještě zhoršovaly osobní vztahy.

V roce 1993 se dokonce jednalo o tvém odvolání z funkce. Co bylo příčinou této konfrontace?

Já jsem se skutečně neorientoval v ekonomických věcech. Třeba sestavit rozpočet a sledovat jeho plnění byl pro mě zpočátku problém. Nikdo mi v tom ale nebyl ochoten pomoci. Nedařilo se mi tak třeba udržet vyrovnaný rozpočet. Rozpory byly i ohledně tvorby územního plánu a způsobu fungování technických služeb. K tomu jsem ještě navrhl odvolat předsedkyni stavební komise a " oheň byl na střeše" . Ale návrh na mé odvolání odmítlo 19 zastupitelů z 21. Přiznávám, že nejsem rozený diplomat. Mám rád rychlé, racionální jednání, žádné zbytečné kecy o tom, že něco nejde. Tím jsem šel některým lidem na nervy.

Po volbách v roce 1994 nominovala ODS, které jsi byl členem, na post starosty Martina Štiftera. Bylo to nečekané, nebo jsi to tušil?

Otevřeně mi nikdo nic neřekl. Měl jsem zájem pokračovat, řada projektů nebyla dokončena, např. právě skládka Regiosu. Když mě však měsíc před volbami " grilovali" v televizi kvůli jedné z restitucí v Tichém údolí, bylo zřejmé, že jde do tuhého. Překvapila mě však agresivita akce.

Svého nástupce Martina Štiftera jsem podpořil, i proto, že jsem s ohledem na jeho odbornost věřil, že úspěšně dotáhne do konce skládku v Úholičkách. Bylo to však také období, kdy v obci výrazně dominoval vliv ODS a jejích představitelů.

Stal jsi se členem představenstva spol. Regios, a. s., ale odtamtud tě také "vymetli". To muselo být hodně hořké sousto.

Nepohodl jsem se s nimi. Říkám věci na rovinu. Nebyl jsem spokojen se zpožďováním stavby (o dva roky), opožďoval se i výběr lidí. Chtěl jsem rychlejší postup.

Rezignoval jsi i na mandát zastupitele.

Hned na začátku roku 1995 se mi přestaly líbit některé postupy, např. způsob řízení technických služeb. Tou poslední kapkou pak bylo odvolání Tomáše Novotného z funkce redaktora Odrazu, v podstatě kvůli banalitě.

Později jsi měl velký zájem organizovat dostavbu Tyršova náměstí, nakonec dostala přednost spol. Trigema.

Úkol dostavět nedokončené Tyršovo náměstí mě velmi zajímal už jako starostu. Bral jsem to jako výzvu. Proto jsem předložil městu nabídku, která byla nejprve akceptována, ale posléze dostala přednost firma Trigema. Myslím si, že to bylo špatně, protože není dobré, aby investor i dodavatel byl jeden subjekt. To je pak problém s cenou i kvalitou. Chtěl jsem, aby radnice měla dostavbu pod kontrolou a aby byla realizována na základě kooperace drobných a středních investorů. Dodnes si myslím, že by to bylo lepší.

Z veřejného života ses zcela stáhl. Neuvažoval jsi o návratu?

Doba, kdy jsem byl starostou (1990-1994), byla neopakovatelná. Vytvářel se úplně nový systém samosprávy a státní správy, „vytyčovaly se hranice nového hřiště“. Stálo mě to hodně sil a některé negativní zkušenosti jsem dosud nevytěsnil. Mrzí mě, že některé věci se pak řešily zcela jinak, např. stavba DPS bez vazby na mateřskou školku a zdravotní středisko. Jsem ale hrdý na to, že se podařilo postavit skládku v Úholičkách a profesionálním způsobem sanovat starou skládku na Holém vrchu. Začalo se i s kanalizací v Žalově, včetně přečerpávací stanice, která slouží dodnes, nastartovala se plynofikace města, bylo provedeno odkanalizování Tichého údolí.

Dnes máme s manželkou svůj byznys a práce ve vlastní firmě je mi bližší než složitá vyjednávání na obci, diplomacie není má silná stránka. Rád bych ale využil této příležitosti a poděkoval všem, kteří mi v tom těžkém a složitém období pomáhali. Především svojí ženě Eleně, která to se mnou vydržela a postarala se vzorně o naše čtyři děti, a v neposlední řadě i bývalé tajemnici MÚ Ing. Kovandové, která při všem statečně stála na mé straně, a také Ing. Skopanovi, který se velmi zasloužil o dobré nastartování a profesionální řízení všech důležitých investic, do kterých jsme se pustili. Poděkování dlužím i členům bývalého zastupitelstva. Vlastně chci poděkovat i těm, kteří stáli proti mně. Za poznání i inspiraci dělat věci lépe. Neříká se přece nadarmo, že život je boj... Nebyla to lehká doba a my jsme byli jejím ODRAZEM!

Děkuji ti za rozhovor a na prahu tvého půlkulatého jubilea ti přeji mnoho zdraví a zdaru v podnikání.

S Janem Chytilem rozmlouval

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.