Rozhovor s Martinem Švarcem, starostou TJ Sokol Roztoky

Mohl bys nejprve krátce představit místní organizaci Sokola?

Samostatná TJ Sokol Roztoky byla zaregistrována v roce 1905, kdy se oddělila od TJ Sokol Sedlec-Roztoky. Ta byla založena už roku 1896 a mezi její zakladatele patřil i známý lékař a archeolog Čeněk Rýzner.

Roztocká sokolovna byla postavena v roce 1932.

Obnovená Tělocvičná jednota Sokol Roztoky byla vzata do evidence České obce sokolské (ČOS) a ministerstva vnitra v dubnu 1990.

V současné době má roztocký Sokol něco málo přes 600 členů, z toho polovinu tvoří děti.

Jednota je zaměřena především na sportovní aktivity. Členové se jim věnují v osmi oddílech - atletika, volejbal, stolní tenis, florbal, košíková, kulturistika, nohejbal a oddíl všestrannosti, který zahrnuje aerobic, cvičení dětí a rodičů s dětmi.

Jak je Sokol financován a jak se na tom projevil pád Sazky?

Je nutno upozornit, že příjmy ze Sazky nikdy nešly napřímo do jednot. Ale jak Česká obec sokolská, tak jednotlivé sportovní svazy jako akcionáři Sazky na krach velmi doplatili. V důsledku to znamená především tristní financování malých sportů, kde příjmy ze Sazky byly pro svazy často největším zdrojem příjmů.

Činnost roztockého Sokola je financována především z členských příspěvků, dále z vedlejší hospodářské činnosti, dotací a darů. Jednota má právní subjektivitu a hospodaří se svým majetkem. Prodej nemovitého majetku a některé další akty nakládání s majetkem jsou však vázány na souhlas ČOS.

V řadě obcí a měst můžeme dodnes vidět typické sokolovny. Podobně jako v Roztokách pocházejí z dob první republiky a jejich technický stav tomu odpovídá. Má vůbec sokolská obec nějaké prostředky na obnovu tohoto majetku?

Jednoty si musejí pomoci především samy. Vedení ČOS poskytuje pouze bezúročné půjčky, na které se právě využívají prostředky získané z prodeje majetku, který nemá kdo spravovat. Nejedná se však o velké sumy, financování větších oprav půjčka stoprocentně nepokryje.

My máme projekčně připravenu rekonstrukci sociálního zázemí pokrytou částečně z vlastních zdrojů, dále nám pomohlo město a z nemalé části i soukromý sektor. Změní se dispoziční řešení šaten a sprch, takže sportovci už nebudou muset z šatny do sprch procházet chodbou. V poslední době jsme byli schopni provádět jen částečné rekonstrukce, příkladem je zřízení dvou WC u zadního vchodu nebo nový povrch v přísálí.

Máte ještě další investiční plány?

Prioritou je umělý povrch pro atletické sektory a dráhu, o němž sní už několik generací roztockých atletů. Jedná se však o mimořádně finančně náročnou akci v řádu mnoha milionů korun, kterou nepůjde uskutečnit bez zásadní dotace. Oddíly by uvítaly krytou sportovní halu, protože jedna tělocvična požadavkům oddílů časově naprosto nestačí, perou se o každou hodinu. Rekonstrukci by si zasloužila také podlaha v sokolovně.

Zdá se, že roztocký Sokol v posledních letech ožil. Čím to je?

Řekl bych, že přívalem nové krve. V Roztokách je teď hodně dětí, které se k nám doslova hrnou, třeba na atletiku chodí přes sedmdesát dětí. Noví, mladí lidé jsou i ve vedení oddílů, mezi trenéry mládeže, došlo i ke generační obměně výboru jednoty.

Pověz nám také něco o sobě.

Je mi 38 let, jsem roztocký rodák, od sedmi let jsem trávil na hřišti většinu volného času. Už od žákovských let jsem hrál soutěžně stolní tenis a fotbal, ale na hřišti jsme ve volném čase provozovali téměř všechny míčové sporty. Momentálně se nejvíc věnuji stolnímu tenisu, kde stále aktivně hraji krajský přebor za roztocký B-tým.

Když už ve funkci starosty Sokola nechtěl pokračovat můj předchůdce Jarda Prokeš, oslovilo mě několik oddílů, jestli bych se té funkce nechtěl ujmout. Nakonec jsem na to kývl, ačkoli to není vždy jednoduché. Je to neplacená funkce, která stojí spoustu času a energie. Teď je to pro mě ještě složitější, máme doma půlroční dcerku a dokončujeme domek, ale když vidím to oživení v dětských oddílech, mám z toho pochopitelně radost.

Snad se na nás nebudou ostatní oddíly hněvat, když se budeme na závěr našeho rozhovoru věnovat „tvému“ sportu, tedy stolnímu tenisu. Pokud vím, podařilo se roztockému oddílu dosáhnout významného, možná historického úspěchu.

Ano, náš A-tým mužů postoupil do třetí ligy, což je čtvrtá nejvyšší soutěž v republice. Tak vysoko momentálně žádný roztocký sport nefiguruje.

Jak se vám to podařilo?

Prvním impulzem byl v roce 2007 příchod Josefa Žáčka, bývalého hráče Sparty, který v Roztokách dlouho žije. Pak se podařilo k návratu za stoly přesvědčit i naší momentální jedničku Michala Smrčka. Michal je i v lize vůdcem týmu, vždyť má zkušenosti z první ligy i z profesionální soutěže v Německu. Vrátil se k nám také roztocký rodák Jirka Jirásek, bývalý hráč pražského El Niňa. Postupně pak přišli další kvalitní hráči z blízkého okolí, kteří mají zájem hrát za Roztoky.

Nebudou tito zkušení plejeři zvenčí vytlačovat nadějné roztocké mladíky?

Ne, ve stolním tenisu je soutěžní řád nastavený tak, že se soupisky týmů do nové sezony sestavují podle žebříčku úspěšnosti v sezóně předchozí. Mladý hráč, který se zlepšuje, má při dobrých výsledcích zajištěn postup sestavou směrem vzhůru, bez ohledu na vůli funkcionářů. Máme čtyři týmy od třetí okresní třídy až po ligu, což je pro výkonnostní růst talentované mládeže ideální.

Jaké máte podmínky pro trénink?

Tady platí to, co jsem již zmiňoval v souvislosti s kapacitou sokolovny. Bez problémů bychom zaplnili dvojnásobné množství tréninkových hodin. Je nás v oddíle padesát, z toho přes třicet dětí. Ty trénují na osmi stolech, plánujeme pro ně další dva přikoupit.

Děkujeme za rozhovor, přejeme hodně úspěchů stolním tenistům i ostatním oddílům, ať dobře reprezentují Roztoky a ať vedou roztocké děti a mládež ke sportu.

Jaroslav Drda

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.