Rozhovor s roztockou lékařkou MUDr. Blankou Jugasovou

V říjnu loňského roku jsme s překvapením zjistili, že po více než dvou desetiletích ukončil svou lékařskou praxi v Roztokách prof. MUDr. Václav Kordač a v jeho bývalé ordinaci se objevila nová tvář, a to velmi příjemná paní doktorka Blanka Jugasová. Zásadní pozitivní proměnou prošel i interiér ordinace, kde vás přivítá i milá mladá sestřička Markétka.

Napadlo mě, že by mohlo být pro čtenáře Odrazu zajímavé vyzpovídat paní doktorku po její roční zkušenosti v novém působišti.

Paní doktorka Blanka Jugasová pochází z nejvýchodnějšího konce České republiky, ze Strážnice na Slovácku. V Praze vystudovala v letech 1983 až 1989 všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě UK.

Žena je to nejen šarmantní, ale i velmi činorodá. Kromě péče o tři dcery ráda sportuje - plave, lyžuje, jezdí na kole. Velmi důležitý je pro ni i kulturní život, divadlo a kvalitní literatura. Její velkou vášní je cestování spojené s poznáváním cizích krajů.

Jakým řízením osudu jste se dostala do Roztok, není to trochu málo atraktivní destinace?

Měla jsem zavedenou praxi ve Strážnici, ale začala jsem pociťovat nespokojenost s prostředím, které se po rozpadu Československa stalo vlastně pohraničím. Toužila jsem po Praze, kterou jsem si velmi zamilovala během studií na lékařské fakultě.

To se mi splnilo, pronajala jsem si v Praze byt a do Roztok jsem se dostala na inzerát. Z hlediska lékařské praxe mě zlákalo prostředí menšího města, kde jsem očekávala osobnější vztahy než v anonymní Praze. Ta je pro mě úžasná z hlediska možností kulturního života i nabídky velmi kvalitních škol, kde teď studují mé dcery. Obě jsou například přímo nadšené ze způsobu výuky na Keplerově gymnáziu na Pohořelci. Tyto možnosti vzdělání bohužel v regionech nejsou.

Překvapilo vás v Roztokách něco, ať již příjemně, či naopak?

Obecně jsem velmi příjemně překvapená zdejšími lidmi i prostředím. Vztahy jsou tady téměř sousedské, přes blízkost Prahy zde nepociťuji pražskou velkoměstskou mentalitu. Možná je to i tím, že věková struktura mých pacientů je trochu vyšší, než jsem měla na Moravě.

Začátky v Roztokách ale byly dosti těžké. Bylo třeba nejen změnit interiér ordinace, aby byl příjemnější pro pacienty i pro mě, ale bylo nutné ho zařídit novými přístroji. Předtím zde nebyla ani taková samozřejmost jako počítač, agenda se vypisovala ručně. Velmi nemilé bylo i zjištění, že počet pacientů mého obvodu neodpovídal avizovanému množství - byl mnohem nižší, na samé hranici ekonomické únosnosti. Dneska ale mohu s radostí konstatovat, že mám o 500 pacientů více než před rokem. Naopak jsem měla štěstí na skvělou sestřičku, to je velmi důležité.

Zjišťujete zde zvýšený výskyt některých chorob či zdravotních problémů oproti svému bývalému působišti?

Nevidím tady nějaký výrazný rozdíl. Zdá se mi zde početně trochu vyšší výskyt rezistence na antibiotika, zejména u starších lidí. Ale odpovědně na to budu moct odpovědět až s větším časovým odstupem.

Jaký je váš názor na různé alternativní metody léčby, např. homeopatii, akupunkturu apod?

Akupunktura je již prověřená metoda, která má své uplatnění u reflexních onemocnění. Zajímavé jsou i metody tzv. čínské medicíny. Problém je ale v tom, že lékařské vzdělání v Česku k těmto novým metodám příliš nesměřuje, přidržuje se klasické medicíny. Možná ještě důležitější je ale to, že žijeme zcela odlišným životním stylem než populace v zemích, odkud tyto postupy přišly. Máme nejen jiné stravovací návyky, ale i jinou životní filozofii, zaměřenou na úspěch.

Takže se asi nemohu cpát tlačenkou a přitom užívat homeopatika?

Ano, úspěch těchto alternativních léčebných postupů souvisí s nutností radikální změny životního stylu - se vším všudy, tedy nejen se stravovacími návyky, ale i s pozitivním přístupem k životu, s dosažením duševní vyrovnanosti a spokojenosti se svým životem. K homeopatikům ale chovám jistou skepsi, navíc se s této oblasti pohybuje dosti podvodníků, pro které jde jen o zajímavý byznys.

Jak se díváte na takzvanou celostní medicínu a psychosomatické příčiny různých nemocí, včetně zhoubných?

Komplexní přístup při léčení některých chorob je velmi důležitý. Psychosomatické příčiny některých chorob již byly nezvratně prokázány, např. u žaludečních vředů. Psychický stres ale velmi negativně působí i na vznik infarktů a pohybových onemocnění. To, že se vaše záda dostanou do křeče, je hodně způsobeno psychikou. Z psychické tenze se vyvine organická porucha.

Je proto důležité oprostit se od stresu, upravit životosprávu, pitný režim, vyladit celý organismus.

Člověk by s problémy na duši neměl uléhat do postele, měl by se dokázat večer psychicky srovnat, rozumnou úvahou jakoby oddělit problémy od sebe, říká se tomu pozitivní sugesce.

Jak se díváte na domácí porody?

Na domácí porody se dívám jednoznačně negativně. Jako lékař vím, jaké komplikace mohou při porodu vzniknout - komplikace ohrožující matku i novorozence. Rizika jsou v řádu procent, což nelze ignorovat. Jsme více než v minulosti zatíženi různými civilizačními chorobami, mnohá těhotenství jsou riziková - v těchto případech je domácí porod naprosto nepřijatelný. Někdy to pak nezachrání ani rychlá záchranka.

Navíc dnes již existuje velký výběr porodnic uplatňujících různé postupy, není to tak unifikované jako dříve.

Hodně se medializuje otázka mírné konzumace alkoholu (viz okřídlená fráze „neškodí v malé míře v jakémkoli množství“). Jaký je váš názor?

Mírná konzumace, zejména vína, může být pro organismus pozitivní. Ideální jsou 2 dcl po obědě a po večeři, u žen polovina, protože resveratol, obsažený ve víně, odbourává tuky. Musí však jít o kvalitní suchá vína, bez výrazné chemické konzervace, protože ta našemu tělo zrovna neprospívá. Nejlepší je sudové víno přímo od spolehlivého vinaře, ale chápu, že tady jsme v jiné situaci než na jižní Moravě.

Při počínajícím nachlazení není špatná po ránu ani štamprlička kvalitní ovocné pálenky. Komu nedovoluje zdravotní stav ji konzumovat, stačí pálenkou alespoň ústa vydezinfikovat.

Obecně se dá říci, že všechno, co je v malém množství, je prospěšné. A také si dát sklenku v klidu, pro radost, ne jako útěk před problémy.

Co káva, je škodlivá, či užitečná pro naše zdraví?

Dvě malé kávy denně jsou naprosto bez rizika, krevní tlak vám jen nepatrně krátkodobě zvednou, ale pak se zase upraví. Káva zlepšuje celkové prokrvení organismu. I u kávy však platí, že musí být kvalitní, čerstvě umletá, nejlépe v mlýnku s drcením, nikoli tříštivým způsobem. Nezavrhuji ani takzvanou tureckou kávu, pokud to nedráždí váš žaludek.

Čím svému zdraví nejvíce škodíme?

Jednoznačně stresem a vlastní nespokojeností - se světem i se sebou. Lidé pořád na něco nadávají, ale přitom žijeme v klidné zemi a máme se celkově dobře. Je třeba se snažit být pozitivní, vážit si pohody, věnovat se smysluplné práci a také sportovat, hýbat se.

Co byste z hlediska životního stylu doporučila svým pacientům?

Hlavně vyladit pocit pohody, zejména doma. Domov ve smyslu zázemí je naprosto klíčová věc.

Evropská i česká populace stárne. Jak hodnotíte současnou úroveň péče o seniory v ČR?

Péče o seniory v různých zařízeních je velmi náročná a záslužná práce. Na straně druhé je to i velký byznys. Některá zařízení pro seniory zbytečně finančně zatěžují rodinné rozpočty i státní rozpočet, resp. zdravotní pojišťovny.

Souvisí s tím i nadužívání léků?

Nadužívání léků se netýká jen seniorů, ti jsou však k většině léků více citliví a je potřeba úměrně upravovat dávky. Snažím se proto svým pacientům optimalizovat, vyladit léčbu, nedůležité léky postupně vysadit. Každý lék má vedlejší účinky a některé mohou dokonce působit protichůdně.

V Roztokách zjišťuji ještě zneužívání rychlé záchranné služby, a to v rozsahu, s nímž jsem se nesetkala. Rychlá záchranka je často volána pro pacienty, u nichž nejde o vážný akutní stav, ale o docela banální situace.

Co vy osobně považujete v životě za nejdůležitější?

Osobní vyrovnanost, radost ze života, schopnost najít i v těžké životní situaci východisko. Určitě také práci, která člověka baví a vidí v ní smysl. I jistou míru materiálního zabezpečení, bez strachu z budoucnosti.

Děkuji mnohokrát za zajímavý rozhovor, pokusím se vzít si vaše doporučení k srdci.


Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.