Roztocká základka nebude zvláštní

Z předchozích čísel Odrazu jsem si zvykla na to, že se pan Šalamon rád vyjadřuje i k věcem, kterým rozumí jen trochu, ale jeho poslední opus týkající se inkluzivního vzdělávání v letním čísle Odrazu výrazně přesáhl i jeho normu. Abych uklidnila rodiče roztockých dětí a vrátila diskusi do racionální roviny, dovoluji si uvést na pravou míru zjevné nepravdy šířené naším spoluobčanem.

Právo na vzdělávání pro všechny děti (včetně těch se speciální vzdělávací potřebou) v místní spádové škole je školským zákonem garantováno již 12 let. Novela školského zákona od září tohoto roku žádnou povinnou inkluzi nezavádí, školám ale poskytuje lepší podporu při vzdělávání nejen dětí se znevýhodněním, ale i dětí mimořádně nadaných. Doposud tato podpora škol automatická nebyla, často záleželo na řediteli, zda se mu podaří obstarat peníze formou grantů nebo od sponzorů (myšleno zejména rodičů). Nově bude mít škola garantované prostředky na zajištění potřebné podpory pro své žáky.

Je zajímavé, že výsledky mezinárodních srovnávacích zkoušek (např. PISA) ukazují, že nejkvalitnější vzdělávací systémy jsou ty, které podporují inkluzi a nedělí děti podle výkonu do různých typů škol. Rozhodně tedy neplatí rovnice, že inkluzivní vzdělávání automaticky znamená nižší kvalitu výuky. Psychologické výzkumy navíc dokazují, že inkluze je pozitivní i pro děti zdravé. Na základě zkušenosti dlouhodobého kontaktu s dítětem se zdravotním handicapem si do života odnášejí důležité sociální dovednosti, rozvíjejí empatii i schopnost řešit konflikty. Poznatek pana Šalamona, že úroveň výuky se odvíjí od nejpomalejšího člena skupiny, je navíc zcela nesmyslný, jak každý ví ze své vlastní školní zkušenosti - nejslabší žáky je třeba motivovat k lepším výsledkům, nelze kvůli nim ale brzdit ostatní.

Realitě neodpovídá také představa, že třídy v českých ZŠ zaplaví dětí s různým stupněm mentálního postižení. Děti se středně těžkým a těžkým mentálním postižením se vzdělávají v základních školách speciálních a aktuální data dokládají, že tomu tak bude i nadále. Také děti s lehkým mentálním postižením budou mít nadále možnost se vzdělávat v základní škole praktické, pokud to pro ně bude nejlepší varianta. I kdyby ale byly základní školy praktické všechny zrušeny (což nebudou), připadl by v průměru jeden žák základní školy praktické na 100 žáků běžné základní školy. Podle posledního odhadu se do projektu zapojí v celé republice pouze 205 dětí, odpovídá přibližně jednomu dítěti zapojenému do inkluze na 20 škol. Představa pana Šalomona, že se roztocká základka od září stane v důsledku zmíněné novely tak trochu zvláštní školou, je tedy zcela mimo realitu.

Povzdech na závěr: je smutné a zavrženíhodné (ale jistě jednoduché) stavět politický program na segregaci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Tento postup dobře známe z doby totalitního režimu a absence soužití osob bez postižení a s postižením napáchal mnoho zlého na obou stranách. Je poněkud paradoxní, že jej aktuálně vedle komunistů prosazuje strana, která má ve svém názvu "demokratická".

Pavlína Šumníková

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.