Roztocké podzemí

V roce 1997 otiskl časopis Speleo (č. 24) článek z pera J. Bayera o podzemních chodbách na Levém Hradci a v jeho okolí. Jeho obsahem byl souhrn údajných podzemních chodeb v okolí této raně středověké památky, založený na informacích od pamětníků či z kronik, nikoli na terénním pozorování a znalosti výsledků archeologických výzkumů. V prvním článku o roztockém podzemí jsem se věnoval akropoli levohradeckého hradiště (Odraz 7-8/2013), tato část je věnována zejména Tichému údolí.

„Druhá nejdelší tajná chodba směřovala z Levého Hradce jižním směrem, po 800 m na kraj Tichého údolí do rokle Dubečnice, dnes tvořící součást přírodní rezervace Roztocký háj -Tiché údolí. Před r. 1900 byla část chodby, cca 400 m, přístupná k závalu v hloubce 5-6 m pod poli. Vedla nad ní úvozová cesta, pod níž při velkých deštích a táních sněhu se svah nad ústím chodby sesouval, až je zasypal a byl zpevněn kamením"

Hned na začátek je nutné poopravit informaci o směru i délce domnělé chodby. Dubečnice je přírodní rokle, nacházející se na počátku Tichého údolí proti někdejší výletní restauraci Maxmiliánka. Nachází se zhruba JJV od Levého Hradce, ve vzdálenosti nějakých 1600 m.

Sama informace o hloubce chodby pod poli by mohla odpovídat hloubce horninového podloží, krytého mocnou vrstvou spraše (pro budování delších chodeb nevhodné). Neodpovídá však informaci o sesouvání svahu pod úvozovou cestou, která se od rokle takového hloubky nachází poměrně daleko (rokle svými výběžky k cestě dosahuje, požadovanou hloubku však získává až po desítkách metrů). Nejvýznamnější proti však přináší geologické podloží, představované v těchto místech tvrdými droby a prachovcemi, tvořícími skalnaté údolí nejen Únětického potoka, ale i Vltavy. Nelze si představit potřebu obyvatel Levého Hradce, která by stála za budováním takové energeticky náročné podzemní stavby.

Není však nutné myšlenku podzemní chodby v těchto místech zamítnout úplně. Zhruba 200 m východně odtud se ve spodní části skalnatého svahu nachází tmavý vstup do podzemí. Mnoho místních si v těchto místech v dětství hrálo a dodnes si pamatují zdejší jeskyňku, sklípek nebo chodbu. Že tato chodba mohla stát za vznikem výše uvedené informace o tajné chodbě, napovídá její umístění v blízkosti Dubečnice. V jejím případě však stojíme před pozůstatky pravděpodobně průzkumné štoly, vylámané nejspíše v 19. století, ale nemůžeme vyloučit její vyšší stáří. Jedná se o zhruba 0,6 až 0,8 m širokou chodbu o výšce něco přes 2 m, přibližné délky 63 m. Je ražena po poruše (puklině) a pravděpodobně sledovala blíže neurčenou žílu s rudou. Informace k této ražbě neexistují, pro dobývání některých nerostů nemusely být vedeny žádné písemné záznamy. Rozhlédneme-li se po okolí, zjistíme, že podobných hornických děl se v oblasti Prahy a okolí nachází poměrně dost. Naprostá většina z nich také postrádá jakékoli písemné záznamy, nedávno však byla zkoumána štola v nedaleké trojské ZOO, kde se podařilo doložit její vznik v době po polovině 19. století. Pokud bychom hledali v Roztokách osobu, která by byla schopna financovat takovéto průzkumné dílo, byla by jí jednoznačně osoba J. Ledera, od roku 1839 majitele roztockého zámku a velkostatku.

V Tichém údolí již další ve skále tesané podzemí nenajdeme. Od 14. století se zde budovaly malé sklípky, spojené s počátky zdejšího vinařství, větším sklepem nebo chcete-li chodbou disponuje již jen roztocké Vinařství Ludwig s.r.o. Historie tohoto sklepa je ale spojena s mocným sprašovým pokryvem dna Tichého údolí, které v těchto místech vystupuje výše do svahu. V 19. století zde byla zřízena majitelem pozemku J. Lederem cihelna, je však pravděpodobné, že cihlářská hlína zde byla odebírána již předtím. Dnešní sklepy představují spojení dvou nestejných částí. Spodní menší může být pozůstatkem starého viničního sklepa, zatímco větší horní zřejmě odpovídá Lederovu rozšíření sklepních prostor kvůli uskladnění piva z roztockého pivovaru. Tato část je však stavěna z povrchu, tedy s podzemím jako takovým nesouvisí. 

Nedostatkem písemných pramenů však netrpí jen stará důlní díla. V souvislosti s popisovanou štolou je pro doplnění vhodné zmínit poválečné roztocké podzemí. Prvním je průzkumná štola v serpentině, sledující zdejší grafitovou žílu. Obecně málo známá ražba vyvolává spolu se starým označením Havírna ve fantazii lidí úvahy o podzemních chodbách pod Horními Roztoky. Může k tomu přispívat i existence okolních dnes již suchých ve skále lámaných studní. Jejich dnes trochu nelogické umístění může vysvětlit pramen, nalezený v 50. letech nedaleko odtud při ražbě protileteckého krytu proti bývalé penicilince (dnes VUAB Pharma a. s.), dokládající puklinové vodní zdroje i ve skalním masivu.

Petr Nový

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Redakční poznámka | Redakční rada
Stromy a my | Jiří Macák

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.