Roztoky pod vládou Lichtenštejnů (část 1.)

Dlouhé období 180 let (1623-1803), kdy Lichtenštejnové drželi Roztoky, není bohužel zatím českými badateli příliš podrobně zpracováno, možná i proto, že komplikované česko-lichtenštejnské vztahy přetrvaly i po listopadu 1989.

Lichtenštejnové nemají v Čechách dobré renomé. Ba co více, v povědomí veřejnosti jsou synonymem nepřátelské cizácké šlechty, která se v pobělohorském období negativně zapsala do našich národních dějin. Částečně je tato neblahá pověst oprávněná, zčásti je však vůči tomuto prastarému šlechtickému rodu nespravedlivá. Jeho působení v Čechách a na Moravě nezačalo až porážkou stavovského povstání roku 1620 a přetrvalo až do rozpadu rakousko-uherské monarchie. Lichtenštejnové měli svůj majetek na Moravě již téměř čtyři století před nešťastnou bitvou na Bílé hoře a zejména v 18. a 19. století svůj majetek příkladně a efektivně spravovali. Od poloviny 17. století v průběhu dvou století vybudovali překrásný Lednicko-valtický krajinný areál o rozloze téměř 300 km2, který je klenotem nejen českého, ale i evropského kulturního dědictví.

znak knížecího rodu lichtenštejnů

Příchod Lichtenštejnů na Moravu

Jejich nejstarším zbožím na Moravě byla vesnice Mikulov, kterou jim daroval král Přemysl Otakar II. Od té doby užíval Jindřich I. z Lichtenštejnu též přídomek z Mikulova. Pro příslušníky rodu se stalo typické lavírování mezi vládnoucími rody na Moravě a v Rakousku, čímž postupně posilovali svou moc i majetek. Plnili například i funkci rozhodce či komisaře při hraničních moravsko-rakouských sporech. V roce 1370 získali panství Lednice. Vlastnili též Valdice, které ovšem zemsky náležely do Dolních Rakous (součástí ČSR se staly až v roce 1920).

Lichtenštejnové jsou spojeni s vlnou násilné protirefomace počátkem 17. století. Přesto ještě ve století předchozím aktivně podporovali luteránství v Rakousích a Jednotu bratrskou na Moravě.

Neblaze proslulý Karel I. z Lichtenštejnu

Za velmi negativní historickou postavu po právu považujeme Karla I. Lichtenštejna (1569-1627), pobělohorského místodržícího českého království a hlavního soudce vůdců stavovského povstání, tzn. českých (i německých) pánů a měšťanů, kteří byli odsouzeni k exemplárním hrdelním trestům a popraveni 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Bez zajímavosti není ani to, že jeho synovec Maxmilián, polní maršálek, byl jedním z vojevůdců císařských vojsk v bitvě na Bílé hoře. Přitom otec Karla I. ve své závěti výslovně přikázal, aby byl i se svými bratry vychován v evangelickém náboženství. To se také stalo, neboť byl vzdělán ve škole Jednoty bratrské v Ivančicích na Hané. V roce 1599 však konvertoval ke katolictví, jeho dva bratři o několik let později. Tím se mu otevřela cesta k císařskému dvoru, kde se stal vlivným finančním rádcem Rudolfa II., moravským zemským hejtmanem, posléze nejvyšším hofmistrem českého království. Když však vystoupil proti Rudolfovi II. jeho bratr Matyáš, Karel I. včas vyhodnotil šance obou Habsburků a svého podivínského císaře opustil a přešel na Matyášovu stranu. Matyáš ho za to povýšil do knížecího stavu a udělil mu do léna Opavské knížectví. Ale ne dosti na tom. Tento bezskrupulózní kariérista si v rámci konfiskací (spíše rozkradení) majetku kališnické šlechty přivlastnil rozsáhlý majetek, který z něj učinil ve své době třetího nejmocnějšího velmože v Čechách a na Moravě. Počínal si přitom tak bezohledně a tvrdě, že po jeho smrti bylo z iniciativy císaře zahájeno vyšetřování a trestní řízení a část takto získaného majetku museli jeho dědici posléze vrátit (a ještě zaplatit pokutu jeden milion zlatých). Jeho syn i vnuk se kvůli tomuto „škraloupu" nemohli prosadit do nejvyšší kasty říšských knížat. Vnuk Jan Adam Ondřej pro změnu proslul drastickým zvýšením robotních povinností svých poddaných, ale i velmi racionálním hospodařením. Díky tomu značně rozšířil rodový majetek, v roce 1712 zakoupil i hrabství Vaduz, které se nakonec stalo sídelním knížectvím rodu po ztrátě jejich majetku v Čechách a na Moravě.

Další důvody špatné pověsti rodu

Druhým důvodem špatné pověsti Lichtenštejnů v Čechách byl jejich dlouholetý spor s Republikou československou, který se rozhořel po vyvlastnění části rodového majetku v Čechách a na Moravě v rámci pozemkové reformy v roce 1919, resp. 1921. Vyvlastnění se týkalo zhruba poloviny výměry pozemků v ČSR. Tento majetek byl Lichtenštejnům vyvlastněn za náhradu, ale jen asi na úrovni třetiny tržní ceny. Spor se táhl celé období první republiky a byl ukončen až v roce 1938. V návaznosti na tuto újmu zaslal po mnichovské dohodě kníže František Josef II. kancléři A. Hitlerovi blahopřejný telegram, neboť (marně) očekával, že tak získá zpět rozsáhlý majetek vyvlastněný československým státem. Nezůstalo bohužel jen u telegramu, ale i finančně podpořil vybavení německých spolků v protektorátu i na odstoupeném území bývalé republiky Říši. Na straně druhé si Lichtenštejnské knížectví zachovalo během války neutrální statut a od 40. let již svou budoucnost vidělo jako součást západní Evropy.

Třetí dějství konfliktních vztahů nastalo po roce 1945, kdy byl knížecímu rodu zkonfiskován zbývající majetek v ČSR na základě dekretů č. 5, 12 a 108/1945 prezidenta Beneše - jako osobám nepřátelským republice (zrádcům, kolaborantům a Němcům). Toto označení české veřejné mínění ve zjitřené poválečné atmosféře vesměs akceptovalo, neboť bylo odkázáno jen na oficiální informační zdroje státu.

Nechme však tyto historické souvislosti stranou a pohleďme na období, kdy Roztoky patřily do majetku této vysoké šlechty.

Kresba roztockého zámku z kroniky městyse Roztok u Prahy (B. Hosmana)

Nucený prodej Roztok Karlu I.

Karel I. z Lichtenštejnu získal Roztoky po bitvě na Bílé hoře. Podle trhové smlouvy z listopadu 1623 tento majetek (včetně Klíčan, Klecánek, Hoštic a Lichocevse) řádně koupil za 60 tisíc kop grošů míšeňských (německé měny) od Václava Boryně ze Lhoty, který se zapletl do stavovského povstání a byl donucen Roztoky prodat. Zpočátku z něj noví majitelé velký užitek neměli.

Přes Roztoky a Žalov se převalilo za třicetileté války několik válečných vln a naše obec „na dokonalou ruinu přišla". Nejprve poničili Roztoky Sasové, posléze v roce 1639 Švédové, kteří si počínali zvláště brutálně. Horní patro zámku bylo vypáleno a bylo nutné provést jeho celkovou rekonstrukci. Podle některých historiků právě v tomto roce nastal obrat v sympatiích obyvatel zemí Koruny české vůči „osvobozeneckým" vojskům.

V roce 1693 bylo v Roztokách 70 čísel, z toho jeden velkostatek, jeden selský grunt a ostatní chalupy.

Těžké období protireformace nemělo v Roztokách dramatičtější průběh než v jiných regionech Čech, rozhodně nelze mluvit o „době temna". Domovní inkviziční razie zaměřené na odhalení „knih kacířských", které byly ještě v polovině 18. století sporadicky prováděny, neměly přímou souvislost s vůlí feudála. S Lichtenštejny je naopak spojeno stoleté období stabilizace a hospodářského vzestupu Roztok. Lichtenštejnové zde nikdy nesídlili, svůj majetek spravovali prostřednictvím správce, který v roztockém zámku bydlel. Roztoky byly z hlediska jejich zájmu ve středních Čechách vždy periferií a hlavně hospodářským zázemím pro jejich pražskou rezidenci. Centrem jejich středočeského panství bylo po získání majetku Valdštejnů, resp. Smiřických, rozsáhlé území na Černokostelecku s velkostatky Uhříněves a Škvorec. Celkově lze říci, že k poddaným se chovali v rámci standardních zvyklostí, rozhodně byli milosrdnější než třeba předchozí majitelé Roztok Boryňové ze Lhoty a své hospodářství řídili racionálně a efektivně.

Dokončení v příštím čísle.

Literatura:

Kolektiv autorů: Česko-lichtenštejnské vztahy v dějinách a v současnosti, souhrnná zpráva česko-lichtenštejnské komise historiků, Matice moravská, Brno 2014

Kolektiv autorů: Roztoky očima staletí,

I. díl, Roztoky 2011

Wikipedie

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Kam dál

Výročí roku 2017 | Stanislav Boloňský
Roztoky proti totalitě | Stanislav Boloňský
Kněžna a světice Ludmila | Stanislav Boloňský

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.