Roztoky před 30 lety aneb Takoví jsme byli...

Události, k nimž došlo před 30 lety, jsou pro mladou generaci bájemi z šerého dávnověku. Pro nás starší ale, jak říkala babička, „jako by se to stalo včera“. A nejde jen o relativitu času, některé události a situace se bez ohledu na společenské poměry cyklicky opakují. Jiné naopak potvrzují, že jak napsal klasik, „čas oponou trhnul“, a není na škodu si připomenout, jak dramaticky se náš život za tři desetiletí změnil.

Tehdy před 30 lety zde byl zcela jiný politický systém i ekonomický model, takže například veškeré státní maloobchodní ceny byly centrálně stanoveny a regulovány. Cena pitné vody pro spotřebitele byla na 1/100 ceny dnešní. Za zprávu jak z jiného světa lze považovat rozhodnutí Okresního národního výboru z ledna 1985, kterým stanovil prodejní cenu stavebních pozemků v Roztokách na 8 Kčs/m2, když předchozí cena byla 6 Kčs/m2. Na straně druhé nová škodovka 120 L stála cca 25 měsíčních (průměrných) platů, zatímco dnes srovnatelný model pořídíte za platů 12. Ve vztahu k platům byl také benzin třikrát dražší než dnes.

Rok 1985 nebyl pro Roztoky rokem nijak výjimečným. Spíše doba nazrávala pro radikální změnu, jen jsme to ještě nevěděli...

Představitelé samosprávy

V čele naší obce stál předseda Městského národního výboru Karel Zavadil, místopředseda Ota Batelka, tajemníkem byl Jiří Vacek. Předsedou Městského výboru Národní fronty byl JUDr. Miroslav Baroch, v čele Městského výboru KSČ (tedy vlastně politicky nejmocnějšího orgánu) plk. Ing. Zdeněk Karas, CSc.

Chod obce řídila 13členná (dnes sedmičlenná) rada a plénum tvořilo 60 poslanců MěNV (dnes 21 zastupitelů). Tři poslanci v průběhu roku 1985 rezignovali na své mandáty. Vzhledem k tomu, že zastupitelé neměli žádné náhradníky, neboť se volila jen jediná kandidátka NF s plným počtem kandidátů, bylo zpravidla nutné uspořádat doplňovací volby (o volby šlo jen formálně, byla to vlastně kooptace). V roce 1985 se ovšem doplňovací volby nekonaly, protože na jaro 1986 byly vypsány řádné volby.

Ve školním roce 1984/85 docházelo do ZDŠ Roztoky (a Žalov) 795 žáků. V následujícím školním roce 1985/86 dokonce 836 žáků. Ředitelkou školy byla Marie Nyklesová, jejími zástupci Václav Majer a Marie Chrdlová, skupinovou vedoucí Pionýra Marcela Jungwirthová.

Na příkaz ONV Praha-západ byl přijat Soubor opatření k dalšímu prohloubení socialistické výchovy mladé generace v Roztokách u Prahy, k obraně socialismu a internacionalismu.

Do Zvláštní školy, jež sídlila v budově dnešní ZUŠ a kterou pevnou, otcovskou rukou řídil populární Radimír Javůrek, docházelo 31 žáků z Roztok a okolí (zejména z Libčic). Do pěti mateřských škol s kapacitou 285 dětí jich bylo přihlášeno celkem 266, což již signalizovalo výrazný pokles porodnosti oproti minulým rokům, kdy kapacita MŠ nedostačovala.

K 1. lednu 1985 byly zvýšeny starobní důchody. Výše sociální potřebnosti byla stanovena na 1100 Kčs na osobu a měsíc, pro dvě osoby ve společné domácnosti na 1750 Kčs. Průměrný (hrubý) plat byl tehdy (dle ČSÚ) 2920 Kčs měsíčně. Bylo evidováno 176 sociálně potřebných občanů + 15 manželských dvojic. V roce 1985 žilo v Roztokách 1492 důchodců (v současnosti při o 30 % vyšším počtu obyvatel jen 1360, což je dáno také vyšším věkem pro odchod do starobního důchodu).

Brigády a závazky

Rada MěNV vyhodnotila nejlepší brigádníky roku 1984. Byli jimi jednoznačně nadšenci z loutkového souboru Kvítko, kteří si svépomocí budovali svou scénu pro 60 diváků v suterénu bývalé továrny čp. 23 v Nádražní ulici (tehdy ve vlastnictví VÚAB).

Brigády a závazky patřily mezi hlavní rituály období reálného socialismu a uzavíraly se k nejrůznějším politickým výročím. V roce 1985 město uzavřelo Socialistický závazek na počest 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. V rámci investičních akcí měli občané o sobotách odpracovat 2 tisíce brigádnických hodin, v případě neinvestičních akcí dokonce 75 tisíc hodin (!), v zemědělství 1 tisíc brigádních hodin. Mělo být svépomocně zasazeno 200 okrasných stromů a dřevin a sebráno 3 tisíce metrických centů odpadových surovin.

Město se též zavázalo dodat 80 q sena pro JZD Rudá záře Velké Přílepy. S tímto množstvím se ovšem vyšší orgán - Okresní národní výbor Praha-západ nespokojil a uložil městu zvýšit odvod sena na 672 metrických centů. To už bylo moc i na naše vedení města, které se proti požadavku odvolalo a označilo ho v podmínkách našeho města za nereálný. Bylo však přijato Politickoorganizační opatření k zabezpečení sklizně sena z netradičních ploch v roce 1985.

Ze závěrečné zprávy vyplývá, že jarních (sobotních) směn NF se zúčastnilo celkem 2046 občanů, z toho 692 mládeže, kteří odpracovali 9180 brigádnických hodin. Na podzimních sobotních brigádách byla účast ještě vyšší. Závazky měly i kuriózní části, například že z celkového počtu pohřbů jich bude celých 90 % občanských, což bylo součástí ateistické strategie státu. Také byla naplánována 80% účast poslanců na jednání, která ovšem za tímto předpokladem výrazně zaostávala, a průměrná účast občanů na plenárních jednáních MěNV byla 130, což je číslo z dnešního hlediska nepředstavitelné.

Ne všechny brigády se ale povedly. Tenisový klub například v rámci této aktivity bez povolení pokácel několik stromů v okolí kurtů v Máchově ulici, což bylo Radou MěNV kvalifikováno jako hrubé poškození veřejné zeleně.

Prvomájový průvod v Roztokách, 1. pol. 80. let (foto St. Boloňský)

 

Leták - pozvánka na Celoměstské směny NF, 1985

Uzavírání závazků a brigádnickou činnost nelze zjednodušeně chápat jako výraz loajality k režimu. Často šlo pod idiotskými hesly o užitečnou dobrovolnickou práci, k níž se po mnoha letech zase obtížně navracíme. Takto si například občané pod vedením dr. Barocha vybudovali svépomocí zkratku tzv. myší dírou z Máchovy ulice k roztockému nádraží, posléze nazývanou Barochovkou. Podobně převážně dobrovolnou prací byl vybudován sportovní stadion na Tyršově náměstí s velmi kvalitní běžeckou dráhou.

Divadélko Kvítko v Nádražní ulici

V roce 1985 vyvrcholilo úsilí skupiny nadšenců při výstavbě loutkového divadélka Kvítko v Nádražní ulici. Na této akci bylo odpracováno celkem 8300 brigádnických hodin zdarma.

V čele seznamu nejpilnějších brigádníků byl vůdčí duch tohoto záměru a od roku 1977 šéf divadla a režisér Miroslav Pejřil (nar. 1941), který za rok 1985 zdarma odpracoval neuvěřitelných 1067 hodin (celkem 3096 hodin), a byl proto navržen na ocenění ministerstvem vnitra a na udělení krajského vyznamenání. Toho se také dočkal a obdržel za toto enormní úsilí finanční odměnu ve výši 500 Kčs (!), což rozpočítáno na hodiny vyvolává trpký úsměv. Dalším oceněným byl Jan Zoubek st. (585 neplacených brigádnických hodin), Vlastimil Cyrani, JUDr. Zdeněk Záhoř a dalších 12 lidí z toho spolku. Není bez zajímavosti, že při budování Kvítka hojně přiložil ruku k dílu i předseda MěNV K. Zavadil, původním povoláním tesař. Divadélko Kvítko bylo slavnostně otevřeno 15. listopadu 1985, první představení se uskutečnilo 22. prosince, a to hra Miloslava Pejřila Rozárka.

Kvítko ale nebylo zdaleka jediným úspěšným kulturním souborem v našem městě. Svá možná nejlepší léta prožíval smíšený pěvecký sbor ROSA, který řídila Miriam Němcová a který koncertoval nejen doma, ale i v zahraničí. Dařilo se i hudební skupině Rock automat Zb. Adama, která za rok 1985 realizovala 70 koncertů. 

Největší oficiální událostí roku byla spartakiáda, v případě našeho města nejprve okrsková, a dále okresní spartakiáda, která se uskutečnila koncem dubna v Hostivicích a zúčastnilo se jí 1200 cvičenců z Roztok. Na celostátní na Strahově pak účinkovalo 85 roztockých cvičenců. Za vzornou přípravu spartakiády i nácviku cvičenců (průběh byl hodnocen „jako zdárný a důstojný") byla řada aktivistů z řad občanů města a organizací vedením města oceněna, ovšem pohříchu jen diplomem (22) a čestným uznáním (24). V rámci spartakiády se také uskutečnila beseda s atlety Emilem Zátopkem, Stanislavem Hoffmannem a roztockými Stanislavem a Tomášem Jungwirthem.

Problém se službami v mezích zákona

Rada MěNV se zabývala i Koncepcí rozvoje služeb v 8. pětiletce (1986-1990). S lehkým sarkasmem lze říci, že plánované počty soukromníků i cíle tohoto materiálu byly díky listopadu 1989 nakonec vysoce překročeny. V roce 1985 byl ovšem problém získat alespoň deset občanů k poskytování tzv. doplňkových služeb (ve smyslu vládního nařízení č. 154/82). Nakonec se jich podařilo najít pět, podnikajících zejména v oblasti drobných oprav automobilů. Také byl projednán Návrh koncepce rozvoje města do roku 1995, v jehož rámci se plánovala m. j. výstavba kanalizace a druhé čistírny odpadních vod v Žalově, s realizací v letech 1989-1993. Tento záměr nakonec v devadesátých letech vyhasl.

Boj o Solníky

Politická vůle státu dopadala na město zejména prostřednictví usnesení okresního a krajského národního výboru. Velkou hrozbou pro město byl záměr na vybudování velkého panelového sídliště v Solníkách pro pracovníky ministerstva národní obrany. Původní požadavek na 400 bytů se v průběhu několika let rozrostl na 1070 bytů! Představitelé obce „nesrazili paty“, ale tento velikášský záměr odmítli a vybudování nového sídliště podmínili výstavbou rozsáhlé občanské vybavenosti. Boj o Solníky probíhal na počátku 80. let několik roků. V roce 1985 opět obec obdržela přípis ze středočeského KNV, že na výstavbě alespoň 600 bytů v Solníkách trvá, záměr však byl odložen do 8. pětiletky (a tím fakticky pohřben, neboť pak přišel listopad 1989). Okresní národní výbor sledoval i stav romské populace ve svém okrese. Z pravidelného hlášení MěNV se dozvídáme, že „počet osob cikánského původu trvale hlášených v obci je 64 osob včetně děti'. Každý rok byl také MěNV sestavován bytový pořadník zájemců o obecní byty. Nové byty se nestavěly, uvolňovaly se jen odstěhováním. Proto také byly prověřovány rodinné domy, zda jsou svými majiteli obydleny. Při této kontrole bylo zjištěno 72 neobydlených rodinných domů. V některých případech byli v těchto domech ubytováni z moci úřední nájemníci. V roce 1985 bylo velmi suché jaro, a proto MěNV přistoupil v polovině května k radikálnímu kroku - vydal vyhlášku o regulačních opatřeních k mimořádné situaci v důsledku suchého období. Bylo zakázáno užívání pitné vody k mytí aut a strojů, napouštění bazénů, ke kropení zahrad, chodníků a veřejných prostranství. Platnost vyhlášky byla zrušena až koncem října.  

Každoročním jarním (téměř náboženským) rituálem byl prvomájový průvod s prapory a hesly, většinou z Levého Hradce přes celé město až na Maxmiliánku. V roce 1985 se ho i přes nepříznivé počasí údajně zúčastnilo 3100 občanů, což je počet, který je patrně poněkud nadsazený. Lze však předpokládat, že o rok později, jen několik dnů po explozi atomové elektrárny v Černobylu, jich za krásného počasí vyrazilo do průvodu nejméně také tolik.

Těžkosti zásobování a obchodní sítě

Prakticky na každém svém jednání řešila Rada MěNV neblahý stav centrálně řízené obchodní sítě. Stále se vyskytovaly personální problémy s obsazením prodejen, takže jednotlivé obchody byly nuceně uzavírány, ale zejména byl problém s plynulým zásobováním běžným zbožím. Velké těžkosti, zejména v předchozím roce 1984, nastaly v zásobování obyvatel palivem, takže „kvetl“ černý obchod, zvláště s koksem. „Černoši“, jak jsme jim říkali, přiváželi topivo za ranního kuropění, většinou již kolem páté ranní. Příjemce pak musel napnout všechny síly, aby dodávka byla co nejrychleji ve sklepě. V říjnu radní doporučili uložit řediteli podniku Potraviny Praha pokutu ve výši 20 tisíc Kčs ze neobnovení samoobslužného prodeje a uzavření prodejny Na Sekeře (byla rok uzavřena) a za zkracování prodejní doby v prodejně v Nádražní ulici. Pokuta byla nakonec ONV snížena na 8 tisíc Kčs, ale ředitel byl prakticky okamžitě odvolán.

Investice realizované i nereálné

Na podzim byla připravována první etapa plynofikace města, k jejíž realizaci však došlo až o 10 let později. Investiční činnost ve městě byla slabá, neboť nebyly k dispozici dostatečné finanční zdroje. Obce byly zcela závislé na přerozdělovaných dotacích ze státního rozpočtu, vlastních zdrojů měly minimálně. Kromě oprav komunikací a rekonstrukce části Zaorálkovy ulice byla nejvýznamnější akcí roku 1985 výstavba autobusové čekárny, stánku PNS a veřejných WC na Tyršově náměstí (dnes bufet Pohoda). Proto překvapuje, že ve vedení města našla podporu myšlenka nákladné výstavby (s následným drahým provozem) krytého bazénu, který měl stát na zahradě základní školy. Hlavní investor akce - Středočeský kraj - však od záměru později ustoupil. Za krajně bizarní je nutno označit i záměr vybudovat nový areál Technických služeb na Ovčíně, tedy na náměstí 5. května před radnicí a kostelem. Měla zde stát ocelová hala 25 x 10 m, garáže, autodílny a mycí box, sklad pohonných hmot a mazadel a další servisní zařízení. Naštěstí se to nestihlo, jen tam nějaký čas byla uskladněna hala BIOS, než podlehla povětrnostním podmínkám a byla počátkem 90. let odepsána. Někdy prostě méně bývá více...

Stanislav Boloňský

Prameny:

Státní okresní archiv Praha-západ, Zápisy z jednání rady MěNV Roztoky

Kronika města Roztoky u Prahy, kniha č. III, 1945-1992 Soukromý archiv autora

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.