Šance pro vily

Touto glosou maličko předběhnu dobu, snad jen o měsíc, dva, a dovolím si zadoufat.

Před pár týdny na úřad dorazila objednaná studie, která rukou invenčního architekta a památkáře Tomáše Eflera navrhuje zastupitelstvu, co si počít s chátrajícími historickými vilami v Tichém údolí. Připomenu, že máme hned dvě. Větší, prázdnou a kvůli naší nečinnosti v uplynulých pětadvaceti letech, též kvůli nedbalosti někdejšího správce obecního majetku, který nevypustil jedné zimy vodu (praskla a kus domu zdevastovala do dnešního dřevomorkového stavu), kvůli soudům, které se vlekly, kvůli změnám režimů atd. atd. poměrně zdevastovanou vilu číslo 125. V menší vile s číslem 110 bydlí v technicky žalostných podmínkách několik nájemníků a topí se tam. Ani ona není v dobré kondici, snad by ale mohla ještě pár let vydržet.

Obě vily tvoří celek. Dříve rodinný, dneska jen architektonický. Památkáři a lidé se smyslem pro kulturní dědictví si je cení vysoko - jsou v Tichém údolí, ne vždy citlivě přestavovaném a rekonstruovaném - jedny z posledních autentických dokladů své doby.

Zastupitelé budou v dubnu či květnu zvažovat, zda najít v obecní pokladně v dalších třech letech nemalou částku na to, aby se jedna z vil v dohledné době změnila z ruiny na skvostně zrekonstruovaný objekt, kde je kupříkladu školka či dětská skupina, prostor pro roztocké spolky, ve hře jsou i ordinace lékařů a podobně. Je mi jasné, že zejména ti šetřivější kolegové zastupitelé, píši s jistou mírou nadsázky, budou hledat zdroje mimo městskou pokladnu. Jsem určitě pro, jen tohle hledání nesmí být dalším čekáním na Godota, v našem případě na dotace, jejichž podobu dosud nikdo nezná a míra úspěchu při jejich přidělování asi také není stoprocentní. Město Roztoky musí být podle mého názoru připraveno se ke svému kulturnímu dědictví (o které jsme se, připomenu, roky soudili, až jsme jej vysoudili!) postavit čelem. Nejsme zadluženi, dokázali jsme postavit školu, solidním tempem se opravují silnice a chodníky. Je myslím ta pravá doba na to, vykročit z bludného kruhu debatování a flikování a větší vilu opravit. S přibývajícím časem se bude oprava jen a jen prodražovat... Menší (starší a cennější, ale ne tak zdevastovaná) by měla dostat ještě oddychový čas a zůstat též v majetku města. Během něj jednejme, hledejme cesty, shánějme dotace všude, kde je to jen možné. Vrátím se k začátku článku. Strašně rád bych viděl za rok touhle dobou na stopětadvacítce lešení.

Tomáš Novotný
místostarosta Roztok

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.