Štěpán Tkadlec, ředitel Únětického pivovaru

Při cestě za tímto rozhovorem jsem měl možnost poprvé vyzkoušet novou autobusovou linku 359. Pan Tkadlec s ní ostatně ze svého žalovského bydliště přijel do práce také, čímž mě nemálo potěšil. Jsou tedy už i tací úspěšní podnikatelé, kteří se nemusí vozit v rozměrných a nablýskaných SUV, jejichž krédem není rychle zbohatnout, ať to stojí, co to stojí.

S panem Tkadlecem jsme si povídali - jak jinak - v příjemném prostředí pivovarské restaurace.

O vašich začátcích už toho bylo poměrně dost napsáno, přesto možná někteří čtenáři Odrazu váš příběh ještě neznají. Můžete jej stručně převyprávět i pro ně?

Proč ne? Léta jsme s manželkou pracovali v jednom velkém pivovaru a cítili jsme potřebu změny. Pak jsme si koupili domek v Žalově a při průjezdu Úněticemi jsme si povšimli chátrajícího bývalého pivovaru. A když jsme zjistili, že objekt je na prodej, začali jsme počítat, jestli by byl průchodný podnikatelský záměr na obnovu pivovaru.

Když si vzpomenu, v jakém stavu objekt byl ještě před pár lety, tak to asi nebyla zrovna levná záležitost. Opřeli jste se o silného partnera nebo jste si vzali úvěr?

Obojí. Jsme čtyři akcionáři a splácíme úvěr. Investice je rozpočítána na deset let.

Deset let tedy budete splácet závazky. Máte představu o další budoucnosti pivovaru?

Tenhle podnikatelský záměr považujeme za celoživotní. Chtěli bychom natrvalo zůstat rodinným pivovarem s regionální působností. Naše výrobní kapacita je 10 000 hektolitrů ročně, loni jsme se této hranici už přiblížili, navyšovat ji nemíníme. Chceme znát svého zákazníka. Zavážíme restaurace v okruhu do nějakých 30 kilometrů, máme jich kolem osmdesáti. Nechceme prodávat přes žádného prostředníka, protože pak už bychom nemohli zaručit, že je pivo řádně ošetřené a dostane se ke konzumentovi v odpovídající kvalitě.

Kontrolní otázka: víte zpaměti, který podnik z těch, kam dodáváte, je nejvzdálenější?

Změřené to nemám, ale buď je to podnik s poetickým názvem Nejmenší vinárnička u středně velké vrtule v Horních Měcholupech, nebo restaurace Továrna ve Slaném.

V této souvislosti se vás chci zeptat, jaký je váš názor na pivo v PET lahvích, které také prodáváte?

Z ekologického hlediska tedy zrovna nejásáme, ale potřeba krátkodobého obalu za přijatelnou cenu tu prostě je. I zde platí, že nechceme, aby bylo naše pivo kdovíkde a kdovíjak dlouho skladováno. Pivo v PET lahvích prodáváme jen zde v pivovaru, jako doplňkový prodej, a tvoří asi 5 % naší produkce.

Myslíte si, že v oblíbenosti vašeho piva hraje roli i určitý lokální patriotismus zákazníků?

Určitě to svůj podíl má. Lidé se pomalu obecně vracejí k regionálním výrobkům. Objevují se místní pekárny, masny, farmářské trhy, lidé oceňují skutečnost, že znají původ výrobku. Možná se to projevuje i u piva.

Předpokládám, že původní receptura, podle které se v Úněticích vařilo pivo dříve, se nedochovala.

Nedochovala, ale podle té by se stejně už dnes vařit nedalo, technologie je úplně jiná. My máme vlastní recepturu, jejímž autorem je náš vrchní sládek Vladimír Černohorský. Toho jsme získali na doporučení od známého a byla to trefa do černého. Naším cílem bylo od začátku poctivé české pivo. Vaříme desítku a nefiltrovanou dvanáctku, příležitostné speciály.

Máte při vedení pivovaru čas i na nějaké koníčky?

Ale ano, snažím se sportovat, a hlavně věnovat co nejvíc času rodině, máme dvě děti.

Pořádáte v pivovaru i nějaké kulturní, společenské nebo sportovní akce?

Ano, těch je poměrně dost. Spolupracujeme mimo jiné s obcí, se sdružením Roztoč. Hrajeme u nás pohádky, pořádáme koncerty, ale spíše komorního rázu, přece jenom jsme v obydlené oblasti. Pravidelně se konají jazzové večery, za nimiž stojí pan Dědina, bývalý člen kapely Ivana Mládka. Chystáme cyklovyjížďky, běžecké závody, v srpnu tu bude posvícení. O víkendech pořádáme i prohlídky pivovaru pro početně omezené skupiny.

Nechceme ale pořádat žádné velké akce, ani celou restauraci pro privátní akce nerezervujeme, chceme, aby lidé z Únětic a okolí, turisti a cyklisti našli u nás vždy otevřené dveře. Chceme tu zkrátka být pro lidi.

Lepší podnikatelský záměr snad ani nemůžete mít. Tak ať se vám daří.

Jaroslav Drda

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.