Stopa Jaroslava Haška v Roztokách

Třetího ledna to bylo 90 let od úmrtí spisovatele Jaroslava Haška, v dubnu si připomeneme 130. výročí jeho narození. Hašek byl osobností rozporuplnou a rozporné pocity vyvolává jeho život i dílo. Byl excentrickým bohémem v pravém slova smyslu, anarchistou a tulákem, ale i poměrně čilým literátem. Traduje se o něm řada divokých historek, které se zřejmě z větší části zakládají na pravdě. Např. jedna taková líčí, jak si Hašek v papučích odskočil do trafiky pro sirky a vrátil se za tři dny. Některé jeho životní epizody jsou do dneška zahaleny tajemstvím, zvláště okolnosti jeho pobytu v Rusku, v legiích a také v Rudé armádě za bolševické revoluce a občanské války. Koncem roku 1920 se ovšem vrátil do Čech, údajně s politickým zadáním (je zajímavé, že dezerce z Čsl. legií mu beztrestně prošla), ale v ústraní na Lipnici pil a psal (poslední rok už jen diktoval) své nejznámější dílo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Když pro naprostou fyzickou zchátralost v necelých čtyřiceti letech zemřel, nezůstala po něm prý finanční hotovost ani na pořízení rakve. Tento úvod považuji za nezbytný k následující zmínce o Roztokách.

Jaroslav Hašek se sice v roce 1910 oženil s novinářkou a spisovatelkou Jarmilou Mayerovou, ale rodinný život bylo zřejmě to poslední, co ho těšilo. Již o tři roky později manželku se synkem opustil. V roce 1915 narukoval do války, aniž to rodině sdělil.

V červnu odjíždí na haličské bojiště, ale již v září přešel na druhou stranu fronty a vstoupil do České družiny na Rusi. V březnu 1918, kdy se Čsl. legie stahují z bojiště, z nich odchází a vstupuje do Rudé armády. Vysloužil si tím obvinění z velezrady.

V květnu roku 1920 se v Rusku oženil s Alexandrou Grigorjevnou Lvovou, ačkoliv se svou první ženou nebyl úředně rozveden. Když se v listopadu 1920 vrátil do vlasti, přivezl si svou druhou ženu Šuru s sebou. Jen díky obecnému administrativnímu zmatku v dokladech nebyl stíhán pro bigamii. Bydlel nejprve u anarchisty Franty Sauera na Žižkově a posléze se se Šurou uchýlili do Lipnice. Pro nás je zajímavé, že jeho druhá žena Šura žila po druhé světové válce v Roztokách, nejprve v Tichém údolí (snad čp. 291), v pozdějších letech snad v Nádražní ulici čp. 25, resp. v zahradním domku ve dvoře. Bohužel přesnější určení jejího bydliště se mi nepodařilo vypátrat -neměla v Roztokách trvalý pobyt. Jejími nuznými životními poměry se zabýval i Městský národní výbor, opět bohužel bez přesnější specifikace. Budu proto vděčný čtenářům Odrazu, starousedlým pamětníkům, pokud mi poskytnou v této věci jakoukoliv relevantní informaci. Může to být zajímavý kamínek do mozaiky nevšedního životního příběhu.

Stanislav Boloňský

Tento článek byl převzat z časopisu Odraz.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Pomocí kontrolního kódu ověřujeme, že jste člověk a bráníme se tak robotům ve vkládání spamu.